Alikvotní zpěv, tibetské mísy

Alikvotní zpěv je zvláštní druh zpěvu založený na vědomém zesílení alikvotních tónů pomocí jemné práce s rezonančním prostorem v ústech a polohou jazyka. Jedná se tak vlastně o techniku dvojhlasého zpěvu, kdy pokaždé zní základní tón a současně s ním o příslušný interval vyšší alikvotní tón.

Historie alikvotního zpěvu

David HykesHistorickou kolébkou tohoto způsobu zpěvu je východní Asie. V oblastech Mongolska, Tuvy a Tibetu je alikvotní zpěv již po staletí součástí lidové kultury a i meditačních náboženských obřadů. Během posledních třiceti let se někteří Evropané pokoušeli tomuto způsobu zpěvu naučit a přenést jej v nějaké formě do naší kultury. Zejména David Hykes, Michael Vetter položili základy novému – evropskému – způsobu alikvotního zpívání (ng- technika, bird-technika, gong-technika).

David Hykes (a později Christian Bollmann) začali experimentovat i se zvukem alikvotního zpěvu ve sboru. A právě zde se ukázal alikvotní zpěv ve své plné nádheře. Výrazněji znějící alikvotní tóny vedou zpěváky k nebývalé intonační čistotě a malé intervaly mezi vysokými alikvoty vytvářejí krásné vysoko znějící disonance.

Vznikají okouzlující zvukové obrazy. Již jen zvuk alikvotního sboru není s ničím dosavadním porovnatelný a je fascinující.

Mezinárodní společenství alikvotních zpěváků a sborů se v současné době velmi intenzivně formuje.

Alikvoty

Chris Amrhein, multi-instrumentalista, alikvotní zpěvák a hlasový pedagog (Salzburg), ve svých workshopech odkazuje na podobnost světelného spektra se spektrem slyšitelných tónů, neboť podléhají stejným spektrálním zákonům. Denní bílé světlo v sobě obsahuje všechny barvy duhy, které můžeme vidět, až když světlo rozložíme pomocí průhledného hranolu. Stejně tak i všechny zvuky a zejména tóny nejsou jednoduché, nejsou to čisté tóny ale směsice tónů. Všechny zvuky tak obsahují množství různých frekvencí.

Nejnižší frekvence z celé této směsice jednoho tónu se nazývá tzv. fundamentální neboli základní tón. „Alikvoty jsou všechny ostatní tóny, které zní společně s tímto fundamentálním tónem; mají vyšší frekvenci a vytváří tzv. přirozenou alikvotní řadu“. Stejně jako všechny barvy duhy jsou latentně přítomny v bílém světle, tak se dá říci, že jsou alikvoty „skrytými barvami zvuku“.

Alikvoty tedy nepřetržitě zní jako součást všech zvuků okolo nás, aniž bychom je však byli schopni vnímat jako jednotlivé tóny. Jsou to právě alikvoty, které určují jedinečnost našeho hlasu, barvu hudebního nástroje i kvalitu jakéhokoliv jiného zvuku. Např. každý nástroj zní mnoha alikvoty. Různé nástroje však mají díky svému tvaru a materiálu zvýrazněné různé alikvoty v alikvotní řadě. Podle tohoto specifického „alikvotního obrazu“ dokážeme sluchem rozpoznat o jaký nástroj se jedná.

Alikvotní řada

Co činí alikvoty velmi zajímavým fenoménem i z hlediska filozofického, je jejich matematicky přesné uspořádání, tzv. alikvotní řada. Když např. struna na kytaře vibruje 256krát za sekundu, naměříme frekvenci 256 Hz. Výška této frekvence odpovídá tónu C. Jednotlivé alikvoty znějící současně s tímto základním tónem jsou potom násobky této frekvence. První alikvota znějící s tónem C bude tedy frekvence vibrující dvakrát rychleji (512 Hz) a bude znít opět jako C ale o oktávu výš. Druhá alikvota znějící s tónem C bude třikrát vyšší frekvencí a bude znít ještě o kvintu výše, tedy jako tón G atd.

Např. alikvoty znějící s tónem C 256 Hz:

  1. alikvota: 2 x 256 Hz = 512 Hz oktáva C
  2. alikvota: 3 x 256 Hz = 768 Hz čistá kvinta G
  3. alikvota: 4 x 256 Hz = 1 024 Hz oktáva C
  4. alikvota: 5 x 256 Hz = 1 280 Hz velká tercie E
  5. alikvota: 6 x 256 Hz = 1 536 Hz čistá kvinta G atd.

Teoreticky je řada alikvotů nekonečná, každá alikvota je zvyšujícím se násobkem frekvence fundamentu (ne předchozí alikvoty) – proto se mezi jednotlivými alikvoty zmenšuje slyšitelný rozdíl. V prvních 4 oktávách je prvních 16 alikvotů, které můžeme slyšet a dobře rozlišit. Od 16. alikvotu už lidské ucho není schopno rozeznat jemné rozdíly mezi nimi.

Základní techniky

Zcela základní pro harmonický zpěv je trpělivost. Úplné začátky totiž nejsou příliš jednoduché. Stručně a zjednodušeně řečeno technika alikvotního zpěvu spočívá vlastně ve velmi pomalém přezpívávání samohláskové řady U - O - A - E - I, přičemž jednotlivé alikvóty je třeba trpělivě nalézat a rozeznívat právě mezi těmito samohláskami. Jak pokračujeme v této řadě dál v prostoru mezi jednotlivými samohláskami totiž zaznívají vzestupně tóny alikvotní řady. (Hlásky jsou i v normální řeči co se týče obsažených frekvencí seřazeny přesně takto, U je nejníže a I nejvýše) Alikvoty se vždy ozývají v okamžiku, kdy je zvuk jaksi na půli cesty mezi nějakými dvěma samohláskami. A proto je právě potřeba řadu přezpívávat velmi pomalu, aby bylo možné všechny alikvóty najít. Tato základní technika se nazývá „NG“, dále existují ještě techniky „bird“ a „gong“. Prvním cílem je tedy vůbec umět vědomě rozeznít určitý alikvotní tón. Dále je možné se zlepšovat v technice ovládání a obratnosti ve výměně alikvótú podle následující stupnice, kterou formuloval David Hykes. Jedná se vlastně o formy alikvotního zpěvu.

  1. Držet základní tón a nad ním alikvót (to je vlastně již zmíněný základ)
  2. Držet základní a nad ním měnit alikvóty
  3. Měnit základní i alikvót se zachováním jejich intervalu
  4. Držet alikvót a pod ním měnit základní tóny
  5. Měnit základní i alikvótní tón zároveň relativně nezávisle na sobě
  6. Držet základní tón a pod ním vytvářet velmi nízké subharmonické tóny

Základní techniky Alikvotního zpěvu jsou buď podtónové nebo nadtónové. Podtónové techniky nebo-li tzv. hrdelní zpěv užívají uvolnění hlasivkových vazů a jemných pohybů jazyka. Mezi tyto patří tradiční východní tuvinské techniky khöömei, sygyt a kargyra, které umožňují zpívat i 3 a více tónů najednou.

Hykesova osnova má ještě další stupně, ale ty už se netýkají čistě technické stránky zpěvu, jsou to spíše jakési vyšší stupně, více souvisejí právě s duchovní stránkou věci.

K technice se dá přistupovat různě a vzhledem k tomu, jak je dnes alikvotní zpěv rozšířen, existuje více přístupů. Dvě věci však zůstávají patrné. Za prvé, každý zpěvák je téměř vždy výrazně ovlivněn spíše tibetským nebo spíše tuvanským alikvotním zpěvem a z něj vychází. Za druhé, jak bylo řečeno výše, technika je pouze část alikvotního zpěvu a nestačí sama o sobě, což ostatně platí pro hudbu obecně.

Využití alikvotního zpěvu

Harmonický zpěv je využíván k více účelům. Velmi často slouží svému původnímu účelu, tedy jako prostředek a vůbec způsob meditace. Co se týká tohoto způsobu využití, není ani tak důležitá hudební úroveň, ale spíše fakt, že harmonický zpěv vyžaduje velké soustředění a pozornost, což jsou schopnosti s meditací úzce související.

Harmonický zpěv je také využíván jako terapeutická metoda. Není však uznán oficiální západní muzikoterapií jako skutečně efektivní. Nutno dodat, že také není skoro vůbec prozkoumán, především proto, že se stále vlastně jedná o novinku. Alikvotní zpěv se nejčastěji využívá k hudebním účelům. Zde se dá říci, že evropská kultura harmonický zpěv velmi obohatila. Vzhledem k tomu, že měl tradicí dané a omezené využití, neměl tolik vyvinutou techniku a zůstával stále stejný. V evropském prostředí někteří zpěváci dovedli harmonický zpěv na virtuózní úroveň a hranice se dále rozšiřují.

Dalším důležitým přínosem je využití alikvotního zpěvu v kompozici, resp. psaní, či aranžování skladeb ryze západního charakteru s využitím alikvotního sboru. Tradičně se alikvotní zpěv prováděl pouze sólově nebo unisono. Vytvořením sboru z alikvotních zpěváků pak vzniká těleso s velkým zvukovým potenciálem, radikálně vzrůstají možnosti skladatele, který může využít jak nádherného zvuku, tak dvojhlasosti zpěvu a obrovského tonálního rozsahu a intonačních možností alikvotního sboru.

Alikvotní zpěv využívá přírodních vlastností zvuku a funguje tedy na principu přirozeného ladění, ale v evropské hudbě se už od osmnáctého století využívá temperovaného ladění. Stejný princip (rozdílnost ladění) způsobuje i potíže při kompozici skladeb pro alikvotní sbory. Problém ladění bude nutno nějak rozřešit. Konečně, k vytvoření solidní tradice ještě nebylo dost času. Alikvotní zpěv ve své evropské podobě se skutečně profesionálně provozuje maximálně třicet let.

Tibetské mísy

Alikvotní zpěvTaké u tibetských mís se setkáváme s alikvotními tóny. Tyto zvláštní hudební nástroje pocházejí z oblasti Nepálu.

Jsou vyrobeny ze slitiny sedmi kovů, z nichž každý symbolizuje kov jedné hvězdy či planety: zlato - Slunce, stříbro - Měsíc, rtuť - Merkur, měď - Venuše, železo - Mars, cín - Jupiter a olovo - Saturn. Každý kov vytváří určitý zvuk a dohromady vytvářejí výjimečný, alikvotně bohatý zvuk zpívajících mís.

Jedno tibetské rčení říká: "Kdo pozná tajemství zvuku, pozná tajemství vesmíru." Hra na tibetské mísy nás tak "ladí" na principy vesmíru.

A jak se na tibetské mísy hraje? Mísu držíme na otevřené dlani a hrajeme na ni dřevěnou paličkou - popřípadě pokrytou filcem nebo plstí. Druh dřeva, velikost paličky, druh mísy ale i "vyladěnost" hráče, to vše ovlivňuje výsledný zvuk. Nejčastěji se hraje cinkáním paličky o okraj mísy. Dále se hraje tak, že paličkou točíme po její hraně, čímž vytváříme táhlý, zpívající tón. Proto se také užívá další název tohoto nástroje - "zpívající mísy".

Hra na mísy je hrou v pravém slova smyslu - hráč může použít jakýkoli nástroj. Důležité je soustředit se a naslouchat.

Léčebné účinky

Poslouchat alikvoty je vždy velmi působivý, a může v nás vyvolávat různé pocity od pocitů lehkosti a světla k pocitům tajemna a mystických hlubin. Zvláštní čirá kvalita těchto tónů je dána jejich fyzikální kvalitou. Jsme zvyklí naslouchat hudbě a zpěvu, kde všechny instrumentální i hlasové tóny jsou směsicí mnoha frekvencí. Alikvoty jsou však jednotlivé, tedy „čisté“ frekvence, vydělené z celé směsice. Působí na nás proto dojmem čistoty a průzračnosti, neboť neobsahují obvyklé šumy, které jsme zvyklí poslouchat všude okolo nás.

Další zajímavý fakt vztahující se k této oblasti je ten, že alikvoty svými fyzikálními vlastnostmi reflektují zákonitosti o harmonii. Intervaly mezi jednotlivými alikvoty v alikvotní řadě odpovídají základním poměrům struktury lidského, zvířecího i rostlinného těla a odpovídají zákonitostem stavby veškerého organického světa. Tyto poměry známe např. také z oblasti umění jako tzv. zlatý řez.

Vzájemné vztahy mezi jednotlivými tóny a jejich poměry jsou důvodem harmonizujícího a léčivého efektu zvuku vůbec. Ve starých kulturách a jejich školách (Tibet, Indie, Egypt, Řecko) se vyučovalo umění hudby spolu s medicínou. V těchto školách měli široké pochopení vztahům mezi hudbou a léčením, které bylo založené na poznatku, že vibrace je základní tvořivou silou vesmíru.

Ti, kdo se zajímají o jógu, energetická cvičení či masáže, najdou v praxi i mnoho způsobů, jak využít alikvotní zpěv pro práci s energií, pročišťování energetických center a drah těla atd.


Vloženo: 3.09.2008

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 8.12.2008 00:16

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Světlo je všude a ti, co hledají, zapomínají, že světlo je také v nich. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 35, poslední: 21.02.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016
Občas mě život nebaví...
komentářů: 10, poslední: 23.02.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 46, poslední: 21.05.2017
mystička Ivana Adamcová
komentářů: 15, poslední: 7.05.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 3, poslední: 2.05.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 30, poslední: 30.04.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 70, poslední: 22.04.2017
Outdoorové oblečení
komentářů: 13, poslední: 16.04.2017

Svět barevných balónků
komentářů: 1, poslední: 23.05.2017


Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0