Arteterapie - léčba uměním

sestavila: Dana Papáčková

použité zdroje:
Základy arteterapie (Jaroslava Šicková-Fabrici)
Skupinová arteterapie (Marian Liebmann)

Existuje mnoho definic a pohledů jak je hleděno na arteterapii. V čem se ale všichni autoři shodují je to, že arteterapie pomáhá v porozumění sobě i druhým, slouží k rozvíjení komunikace, tvořivosti a nesnaží se o esteticky uspokojivé výsledky, posuzované vnějšími měřítky.

V širším vnímání můžeme arteterapii chápat jako léčbu uměním a to nejen výtvarným, ale i hudbou, poezií, prózou, divadlem, tancem. Nejdůležitější tedy je samotný průběh tvorby a ne výsledek. Tím se arteterapie velmi odlišuje od keramických či výtvarných kroužků, nebo hodin výtvarné výchovy ve školách.

Formy arteterapie

Nejčastěji se arteterapie aplikuje formou individuální nebo skupinovou.

ArteterapieIndividuální arteterapie

Při individuální arteterapii je terapeut s klientem sám, navazuje se velmi blízký vztah. Tato forma se nejčastěji využívá v případech, kdy jedinec působí rušivě při skupinové terapii a také je-li zapotřebí, aby mu terapeut věnoval veškerou svou pozornost. Mezi takové jedince patří lidé agresivní, nebo klienti s psychotickými projevy.

Skupinová arteterapie

Skupinová terapie má oproti individuální řadu výhod, ale naopak je náročnější pro osobnost terapeuta. Značnou výhodou je, že se ve skupinách střetávají lidé s podobnými nebo stejnými problémy a tím se dokážou do druhého více vcítit; zpětná vazba jednotlivého člena skupiny je podnětná pro každého. Členové skupiny si mohou vyzkoušet různé role, díky tomu zjistí jak se na problém dívají ostatní. Mezi nevýhody patří především menší míra důvěrnosti, a také dostatek prostoru nemusí být vždy poskytován všem stejnou měrou.

Struktura arteterapeutického sezení

Sezení se obvykle skládá ze tří části. Marian Liebmann ve své knize Skupinová arteterapie rozděluje sezení takto:

  1. úvod a rozehřátí – 10 – 30 minut
  2. činnost 20 – 45 minut
  3. diskuse a zakončení skupiny 30 – 45 minut“

Jan Slavík společně se svou manželkou uvádějí model, který využívají v artefiletice ve školách a který je uzpůsoben jedné vyučovací hodině. 1) uvítání, případně krátký rozhovor o tom, co děti prožily v době, kdy jste se neviděli; 2) ledolamka (viz.níže); 3) ztišení 4) motivační vstup (pohádka, příběh, oživení vzpomínek apod.) s navazujícími pokyny, co dělat při výrazové hře; 5) výrazová hra; 6) reflexní dialog; 7) závěrečný rituál, případné rozloučení.

Arteterapie: Uvítání, ztišení se

V první části je při arteterapii nejzákladnějším úkolem terapeuta zbavení ostychu a nervozity účastníků, pomoci uvolnit se. Překrýt dojmy z minulých aktivit a vytvořit tak místo pro nové zážitky a prožitky. Zapojit všechny účastníky včetně sebe do společné činnosti. Pokud se členové skupiny neznají, měl by se nějaký čas věnovat představování (terapeut by také neměl zapomenout se představit). Je nutné se v této části dohodnout na základních pravidlech fungování skupiny. Terapeut by měl vysvětlit podstatu arteterapie a ujistit členy skupinu, že cílem není vytvoření nádherného výtvarného díla, ale spontánní tvorba. Může následovat diskuze o předchozím setkání a o tom, co si členové nově uvědomili. Následuje zahřívací cvičení, které Jan Slavík ve své knize Dívej se, tvoř a povídej nazývá „ledolamkami“ nebo také „aisbrejkry“. Do těchto výrazových úvodních cvičení můžeme zahrnout i seznamovací techniky (hry se jmény apod.) nebo různá tělesná protahovací cvičení, či nejrůznější meditace, vizualizace. Pokud se chystáme pracovat s výtvarnou technikou, kterou klienti neznají, měli bychom do zahřívacích cvičení zahrnout seznámení s tou technikou, či novým materiálem pomocí jednoduchých výtvarných úkolů. V již déle se scházející skupině není zapotřebí zahřívacích aktivit.

V arteterapeutických skupinách je hlavní činností nejčastěji tématicky zaměřená tvorba. V této části sezení bude velký rozdíl v tom, jestli se skupina schází pravidelně, nebo zda se jedná o jednorázovou akci. U jednorázových skupin bude velmi záležet na cílech a záměrech skupiny. Neexistuje žádný správný způsob jak téma vybírat. Toto záleží na terapeutovi, jeho vnímání a stylu vedení skupiny. Každopádně by téma mělo navazovat na předešlé sezení, např. si projít obrázky či jiná díla z dřívějšího setkání. Zvolené téma by měl být schopen každý člen pojmout vlastním způsobem. Je-li setkání součástí nějakého celkového programu, je možné najít vodítko v ostatních sezeních. K volbě tématu může vést úvodní zahřívací technika, kde se může objevit téma, kterému by se ráda věnovala většina klientů. Svůj plán by měl být terapeut schopen částečně či úplně pozměnit. Je vhodné aby své rozhodnutí zvolit si určité téma terapeut vysvětlit. Navodí tím ve skupině důvěru.

Arteterapie: Vlastní činnost, diskuze

Vlastní činnost, je doba, kdy je každý zabrán a ponořen do práce. Můžeme, ale nemusíme zde uplatit pravidlo „bez mluvení“, to může zitenzivnit zážitek. Lidé by měli být obeznámeni s časovými omezeními. Během práce by skupina neměla být ničím a nikým rušena. Mohou se vyskytnout jedinci, kteří nebudou vědět co tvořit. Vedoucí skupiny by na toto měl být připraven a být schopen jemným dotazováním pomoci.

Následující diskuze nad vytvořenými díly je velmi důležitou zpětnou vazbou. Vést diskusi můžeme různými způsoby. Nejběžnější model, který se v arteterapii používá je, že na každého přijde řada, v tomto případě se můžeme rozhodnout jestli se každý vyjádří povinně ke svému dílu, nebo zda-li to bude dobrovolné. Vedoucí může vyzvat, aby se někdo ze zúčastněných začal sám a ostatní postupně pokračují kolem dokola. Další možností je, že ten kdo se vyjádří vybere dalšího kdo bude pokračovat a nebo se mohou lidé hlásit jednotlivě, když cítí, že je vhodný okamžik. Na závěr, zbude-li čas, může se rozpoutat obecná diskuse. Je-li skupina moc velká a z časového důvodu by se nedostalo na každého volí se jiná varianta. Vybere se jeden či dva obrázky, které vybere skupina nebo terapeut nebo se přihlásí sami. Tento způsob, může vést k hluboké diskuzi (u předchozí varianty hrozí někdy povrchnost). Ostatní se mohou vybraných tvůrců dotazovat, nebo přidat svoji obdobnou zkušenost. Poslední variantou, kterou můžeme zvolit je, že se terapeut zeptá, zda chce někdo mluvit o svém obrázku a čeká co se bude dít. Může se rozvinout obecná diskuze. U psychoterapeutických skupin je zvykem vyjadřovat především svoje pocity a konflikty. Díky této možnosti máme šanci odhalit určité motivy, které možná přivedly lidi do terapie. Tato možnost však vyžaduje velmi zdatného a zkušeného terapeuta.

Velkým omylem, který je spojován s arteterapií je, že terapeut provádějící toto sezení je povinen a schopen díla klientů interpretovat. Tento omyl vznikl a má původ v počátcích tohoto oboru, kdy byla díla tvořena záměrně jako doplněk psychoanalýzy. V tomto případě nebyl proces tvorby významný. Takovéto skupiny existují dodnes, ale fungují pod hlavičkou nějaké instituce a jsou vedeny zkušenými terapeuty, často psychology či psychiatry. Interpretace děl k arteterapii patří, ale není jejím hlavním cílem a ani povinností terapeuta, neboť se jedná o proces velmi náročný a mnohdy může být scestný a nepřesný a je možné, že bude více vypovídat o mluvčím než o samotném autorovi. Nejdůležitější je jak vidí a vnímá svoje dílo sám autor a co tímto obrázkem chtěl naznačit.

Arteterapie: Zakončení sezení

Zakončení sezení je stejně důležité jako jeho zahájení. Mělo by být vedeno v pozitivní náladě, aby lidé odcházeli v pohodě a klidu a byli schopni se znovu zapojit do běžného života. Terapeut může setkání zhodnotit a poděkovat za účast. Někteří na závěr zařazují speciální rituál, kterým může být krátké stání v kruhu a držení se za ruce apod. Pokud nějaký takový rituál u pravidelně scházejících se skupin zavedeme, ať již na začátku či konci, při jeho změně nebo zrušení bychom na to měli členy skupiny upozornit dopředu, protože je možné že by na takovou neočekávanou změnu mohli reagovat nepříjemně.

Ve většině případů se na závěr sezení provádí úklid, kterého by se měli, pokud je to možné, zúčastnit všichni. Podporuje to sounáležitost ve skupině a pomáhá lidem navracet se zpět k normálním a běžným činnostem.

Dana Papáčková (arteterapeutka)

V rámci svého studia arteterapie na Pedagogické fakultě se věnuji arteterapii v muzeích, ale jsem schopna vytvořit program pro školu, školku a jiná zařízení.

e-mail: danulka.samanka@gmail.com    web: CESTY HARMONIE


Vloženo: 3.02.2011

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 3
poslední: 20.03.2016 18:40

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada. (Albert Einstein)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 35, poslední: 21.02.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016

mystička Ivana Adamcová
komentářů: 17, poslední: 24.05.2017
Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 46, poslední: 21.05.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 3, poslední: 2.05.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 30, poslední: 30.04.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 70, poslední: 22.04.2017
Outdoorové oblečení
komentářů: 13, poslední: 16.04.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0