Duchovní zážitky - rafinované kličky EGA

sestavil: Václav

Na této stránce najdete některé ze zážitků, které jsem si dříve poznamenal. Jsou z období, kdy mi ještě tzv. duchovní způsob života připadal vyšší (lepší) než tzv. život materiální.

Tento text navazuje na článek Živé sny v noci a ještě živější během dne

Bez minulosti, bez budoucnosti

Duchovní zážitkyTehdy jsem začal provádět různé meditační techniky (udržovat pozornost apod.). Ve sprše se mi například stalo, že mi zmizela časová osa. Já jsem jen stál ve sprše, nevěděl jsem o ničem jako včera, nebo zítra, minulý týden, nebo příští rok. Nic z toho neexistovalo, a já vnímal jen bezprostřední přítomnost a vše co bylo jsem měl hned k dispozici. Pak jsem si ale uvědomil, že to není obvyklý stav, ve kterém se nacházím a začal jsem hledat čas. Věděl jsem, že bych si měl pamatovat co je za den a co budu dělat zítra a pozítří.. a že se takto bez času nedá fungovat, ale procházel jsem se po sprše a přišlo mi, že lze fungovat i bez jakéhokoliv úsilí a plánování.

Po chvíli mi to nedalo a začal jsem si osu vytvářet, a to tak, že jsem si řekl, že bylo včera a bude zítra a že tento stav by měl zkončit atd. A tak jsem si po chvíli uvědomil, že bude druhý den pondělí a že budu muset do školy (tehdy jsem ještě studoval vysokou) a že píšeme písemku a ještě se musím učit a tak to narůstalo, až jsem měl plnou hlavu všech těch obvyklých nesmyslů. A tak jsem se chtěl vrátit zpět do stavu, kdy pro mě neexistoval čas, ale to se mi nepodařilo.

Bez fyzického těla

Poslouchal jsem přednášky Eduarda Tomáše. Poslouchal jsem je už skoro celý den, nic moc jsem u toho nedělal, jen jsem meditoval a rozjímal nad jeho slovy. Lehl jsem si na postel a prováděl, co popisoval v přednáškách. V tom mi zmizel celý svět, fyzické tělo a vše co s ním souvisí. Nic se ovšem v podstatě nezměnilo, něco známého, co to vše pozorovalo stále existovalo, jen jsem neměl tělo, smysly a nic z toho co s tím souvisí.

Pak mě ale napadlo, že jsem možná mrtvý a že bych se mohl pokusit vrátit do svého těla. Jenže jsem nevěděl, kde jsem ho nechal. Tak jsem začal vnímat Českou Republiku a zaměřil se na Prahu, kde jsem nebyl, tak jsem se zaměřil na Moravu, a pak se mi ukázalo město, ve kterém jsem se kdesi viděl a pak se mi zjevil náš byt a já věděl, že je tělo někde v tom bytě. Zaměřil jsem se na činnosti, které jsem prováděl a uvědomil jsem si místnost, ve které jsem meditovat a to se pak zúžilo na postel a já ucítil hmotnost svého těla. To ovšem bylo natolik nepříjemné, proti stavu, ve kterém jsem byl ještě chvíli před tím, že jsem chtěl opět zpět mimo tělo a jen si poletovat prostorem. To se mi ovšem nepodařilo.

František Drtikol

Tou dobou jsem se dostal ke knížce Mystik a učitel od F. Drtikola. Knihu jsem četl dlouho do rána a pak šel spát. Je pozoruhodné, jak se promítá to, čemu člověk věnuje pozornost během dne i do jeho snů. Tu noc jsem ve snu potkal Fráňu Drtikola (resp. četba textů od něj mi vyprojektovala jeho osobu do mého snu). V té době jsem měl mnoho otázek a až po několika letech jsem si uvědomil význam tohoto zážitku.

Fráňa Drtikol seděl v obchodě a já jsem k němu přišel a nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem ho potkal. Všiml jsem si jeho vrásek okolo očí, a jak jsem se na něj díval, zaplavil mě naprostý klid a nepopsatelná lehkost. Napadlo mě využít toho, že jsem ho potkal, jen jsem nevěděl, jak se ho zeptat na otázky, které mě v té době trápily. Podíval se na mě a řekl „jen se ptej“. V tu chvíli mě ovšem nenapadla ani jedna otázka – nemohl jsem si vzpomenout na nic, co by mě trápilo. Jen jsem se na něj díval a on se na mě vnitřně usmíval. A pak jsem se s ním jen tak beze slov rozloučil a odešel.

Hudba a zvuky během meditace

Měl jsem po jedné z prvních Reiki iniciací. Přemýšlel jsem o svém mistrovi, když jsem se mezi meditací a spánkem ponořil někam, kde jsem si připadal jako celý vesmír, naprosto prázdný. A v tom tichu promluvil ženský hlas, který byl krásnější a vznešenější než cokoliv, co jsem kdy předtím slyšel – bylo to spíše jako hudba, než jen hlas. Ten hlas řekl „taťka je v tobě“.. a doznívající zvuk těchto pár slov se rozléhal po celém vesmíru.

Ve stejném období jsem často v meditacích slýchával hudbu (někdy slyšel, jindy jsem po ní chodil, jindy jí byl apod.). Uvědomil jsem si tehdy, jak to měli někteří skladatelé těžké, pokud něco podobného slyšeli a chtěli to pak zahrát běžnými hudebními nástroji (což je v podstatě nemožné).

A ještě něco se mi od té doby začalo dít – dříve, když jsem poslouchal hudbu, tak jsem ji slyšel jakoby z nějaké strany (v závislostosti na tom, kde byly reproduktory). Pak jsem ji ale začal slyšet jinak – jakobych byl místnost a hudba mou procházela – vnímám ji v různých místech místnosti současně a vnímám její šíření po místnosti - jakoby více prostrově – jako když vidíte na moři vlny, tak podobně slyším hudbu. Nevím, jak to lépe popsat.

Meditace nad tibetskou knihou mrtvých

Poslouchal jsem tibetskou knihu mrtvých a meditoval si u toho. Začínalo to něčím jako „Vaší skutečnou podstatou je prázdnota, bezobsažnost..“ a pak pokračovalo něčím ve významu „Nyní umíráte a musíte zanechat vše, co jste nashromáždili, nebo získali během svého života za sebou.“. Pak následoval popis jevů, které se objevují při umírání, atd.. Následujících pár hodin se popisují jednotlivé barda smrti a nahrávka končí výběrem místa pro další zrození, výběrem příslušné rodiny a pohlaví..

Během přednášky jsem se ponořil někam hluboko, a když přednáška zkončila, tak jsem se zase probral, ale to hluboké ve mně stále zůstalo. Netvrdím, že věřím/nevěřím na minulé životy – do toho se teď pouštet nebudu. Zajímavé ovšem bylo, že jsem v sobě v tu chvíli nějak pochopil, že pokud připustíme, že po smrti něco je, tak to není tak, že teď je něco a po smrti něco jiného, ale tak, že to co je po smrti, je tu i teď (tehdy jsem to jasně vnímal) a my to překrýváme něčím hrubším, čímž pak nevnímáme to jemnější. Pro to jemnější neexistuje smrt, smrt jak ji známe znamená konec toho hrubšího.

Zaujalo mě tehdy ještě něco. Byla to část, která se vztahovala k výběru místa narození. „Pokud pomyslíš na nějaké místo, které máš rád, svou pozorností si jej přitáhneš a narodíš se tam. Pokud pomyslíš na nějaké místo, které nemáš rád, svou pozorností si jej přitáhneš a narodíš se tam.“. Během této pasáže jsem si připadal jako v oblacích s padákem, a pode mnou jsem začínal vidět různě místa a podle toho, jak jsem jim věnoval pozornost, jsem se jim přibližoval.

A druhá pasáž v místě těsně před zrozením: „pokud si během života nemeditoval a nepřebýval v transcendentním stavu, o nic se teď nesnaž. Nemáš vůbec žádnou šanci cokoliv změnit. Vše se bude dít nezávisle na tobě. “. V té chvíli mnou projel strach a já si uvědomil, že by to asi možná chtělo trošku víc meditovat... :)

Vnímání prostoru

Zajímavé jsou také zkušenosti, kdy si člověk připadá jako prostor. O těchto věcech moc rád nepíšu, protože si to lidi spojují s pokročilými duchovnímí stavy, budhuistickými vnory apod. Tak si to prosím nespojujte vůbec s ničím - ono stejně kdoví, co to ve skutečnosti je.

Na těchto zkušenostech mi vždycky přišlo nejzajímavější to, že si člověk připadá jaksi větší a vidí své malinké fyzické tělo, jak se plahočí životem a jak jaksi doslova samo funguje, zatímco on je od něj oddělen. Ze začátku se mi to dělo jen namátkově, později jsem našel způsoby, jak se do tohoto stavu vědomě dostat (v podstatě jakési triky, kterými se lze dostat za to, co můžeme nazvat např. mysl). Když to trvalo několik dní, tak jsem si uvědomil, jak může být život klidný a bezestarostný. Jako fyzické tělo jsem mluvil s lidmi a jako něco velkého jsem se současně vznášel prostorem, pozoroval jsem jedoucí tramvaj jak z pohledu fyzického těla, tak současně také jakoby z velké výšky..

Teď to mám trošku jinak - a myslím, že když se zamyslíte nad prostorem okolo sebe, tak to máte tak nějak podobně (to úplně první co přijde, než o tom začnete přemýšlet). Chce to jen trošku meditovat, jinak to člověk tak nějak nevnímá, neboť to přehlušují jeho myšlenky a představy.

Vědomí

Meditoval jsem (tři dny jsem měl šátek na očích) a moc jsem nekomunikoval s okolím. V lese jsem si lehl na zem a prováděl tzv. drmolivou meditace (člověk si zpívá zkomoleninu všech možných slov, které nemají žádný smysl). A prokládal jsem to intuitivně zpíváním mantry óóómm. V jednu chvíli jsem si lehl na zem a začal jsem vnímat jak mnou něco prochází – jako by mnou prolézali brouci a nejrůznější potvůrky. Současně jsem si připadal tak nějak větší a hlubší. Po chvíli mi nějak došlo, že jsem kusem lesa. Místo nohou jsem pozoroval hloubku, místo rukou ze mě vyrůstaly stromy. Podivně mě něco česalo a převalovalo se to po mě – pochvíli mi došlo, že to je asi vítr a listí. Nejzvláštnější na tom bylo to, že mi ten pocit byl stejně známý, jako když si uvědomuju fyzické tělo - jen jsem měl jiné vlastnosti, jinak jsem vnímal prostor a všechno co ve mně bylo, ale jinak to bylo stejně známe, jako když se třeba podrbu na ruce.

Několik dní po této zkušenosti se dělo něco zajímavého. Lehl jsem si a měl pocit, že po mě běhá stovky mravenců - jakoby malé klubíčka energie mi obíhaly po celém těle a já si připadal energetický a zcela nabitý životní energií. Energii jsem necítil uvnitř, ale pobíhala po povrchu těla.

Po této i jiných podobných zkušenostech jsem si uvědomil, že i když si uvědomuji své fyzické tělo, ručičky a nožičky, stejně tak jako když jsem byl na okamžik kusem lesa, nebo třeba vzduchem, který se valil místností, ve dne i v noci, ve spánku i v hlubokém spánku beze snů - ve všech těchto situacích jsem u toho jakoby v pozadí přítomen. A čím více se to "něco" snažím chápat, popisovat a zkoumat, tím jsem tomu více vzdálen.. To "něco" jsem já.

Závěr

Některé z těchto zažitků zní možná zajímavě, ale to všechno se mi dělo stejně jen sporadicky a nešlo to prakticky využít. Tak jsem na sobě začal raději systematicky pracovat a meditovat s nohama více na zemi. Když jsem to udělal, přestaly se mi dít všechny ty pozoruhodné zážitky a začal jsem nacházet krásu v obyčejných věcech... procházka městem, pohled na mraky, úsměv dětí, šumění stromů...

Pozn.: když se o těchto věcech bavím s jinými lidmi, vzniká tím často jen spousta nepochopení, protože to stejně každý chápe po svém.. ale co, vždyť na tom vůbec nezáleží..


Vloženo: 17.09.2008

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 2
poslední: 22.09.2011 02:29

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Nedívejte se na věci jako na věci, ale jako na Boha! (Šrí Ramana Maharši)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 2, poslední: 21.06.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 37, poslední: 15.06.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 47, poslední: 18.06.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 50, poslední: 17.06.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 242, poslední: 13.06.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 4, poslední: 10.06.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 31, poslední: 10.06.2017
mystička Ivana Adamcová
komentářů: 19, poslední: 5.06.2017

Svět barevných balónků
komentářů: 1, poslední: 19.06.2017

Anketa

Jak se cítíte po ránu?
-> -> -> -> -> ->
Celkem hlasovalo: 4480

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0