Ego a Pokora - kdy je naše Ego překonáno?

Pokud nemáme pokoru, potom ať následujeme jakoukoliv cestu, veškeré úsilí bude zbytečné. Někteří aspiranti, zvláště ti noví, nemají vůbec žádnou pokoru. Avšak ti, kteří přicházejí meditovat s arogancí a kteří cítí, že znají vše, by udělali lépe, kdyby zůstali doma. Nezáleží na tom, co máme ve vnějším životě – zda materiální bohatství, brilantní mysl nebo fyzickou sílu – všechny tyto poklady jsou ničím, absolutně ničím, v porovnání s vnitřním duchovním bohatstvím. Získáme-li byť jen špetku vnitřního míru nebo blaženosti, budeme cítit, že život na zemi je naplňující. Cokoliv jiného máme nebo jsme, je v Božím Oku absolutně bezcenné. Pouze když se brilantní mysl, materiální bohatství a fyzická síla vloží do služby Božskému, stávají se smysluplnými. Božské světlo jim dává nový život. Bez duchovního bohatství je vnější bohatství úplně zbytečné.

Takže buďme v našem duchovním životě velmi pokorní a přikládejme nejvyšší důležitost duchovním pokladům: čistotě, lásce, oddanosti a odevzdání.

"Jak můžeme být osvobození od ega?"

pokoraUvažujme nejprve o slovu „ego“. V sanskrtu se řekne aham, což znamená vědomí si svého já, sama sebe. Pocit jáství znamená omezení. Je to omezení našeho vědomí. Ego je něco, co nás spoutává, co nám nedovolí uvolnit se z okovů nevědomosti. Jsem si jistý, že většina z vás slyšela sanskrtské slovo mája. Mája se používá ve smyslu „iluze“. Ale ve skutečnosti mája znamená „něco, co poměřuje“. Kdekoliv je rozměr, což je omezení, tam je iluze, tam je přítomnost ega. „Moje rodina“, „moje země“ a tak dále; to všechno vyjadřuje pocit vlastnictví, což je omezení.

Jak se můžeme zbavit tohoto ega? Jsou dvě cesty, které můžeme ve svém životě následovat. Jednou je cesta touhy a druhou je cesta aspirace. Když následujeme cestu touhy, nemůžeme se nikdy vysvobodit z nástrah ega. Ale jdeme-li cestou aspirace, potom se dříve nebo později nepochybně z omezení ega osvobodíme.

Pro co aspirujeme? Aspirujeme pro Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Když naše pozemsky spoutané vědomí vstoupí do nekonečného, věčného a nesmrtelného Vědomí, naše ego nás přirozeně musí navždy opustit. Pokud se cvičíme v meditaci a sebedisciplíně a pokud žijeme vnitřním životem, pomalu, jistě a neomylně můžeme naše ego přeměnit. Není jiné cesty, jak se zbavit ega, než vstoupit do moře duchovnosti.

Ponoř se hluboko, hlouběji, nejhlouběji do moře duchovnosti. Zde, jedině zde, budeš schopen objevit své pravé já. Když objevíš sám sebe, uvidíš, že sebeobjevení a objevení Boha, seberealizace a realizace Boha, jsou jedním a tím samým. V tvém sebeobjevení a realizaci Boha ego se všemi svými omezeními nemůže dýchat. Ego bude muset jít někam jinam a ty od něj budeš na Věčnost svobodný.

Může ego zažít radost?

Lidské ego nemůže nikdy, za žádných okolností zažít pravou vnitřní radost. Lidské ego může zažít potěšení v dosahování mnoha věcí, ve shromažďování bohatství a v získávání moci nad ostatními. Ale opravdová vnitřní radost vzniká sama od sebe. Není závislá na vnějších okolnostech nebo vnějších dosaženích.

Když se snažím zbavit ega, zdá se, že jsem jím více spoután

Jsem si jistý, že stále na své ego myslíš. Když se koncentruješ na omezené vědomí, budeš více spoután ve svém vnějším životě. Pokud se opravdu chceš zbavit svého ega, potom vždy mysli na svou duši. Postupuj pozitivním způsobem. Pokus se mít neoddělitelnou jednotu s Rozlehlostí. S dokořán otevřenýma očima se pokus cítit svou vlastní totožnost s rozlehlou oblohou, nekonečnou oblohou. Na základě svého ztotožnění budeš spoután nebo osvobozen. Rozlehlost tě osvobodí, zatímco ubohé ego tě nemilosrdně spoutá.

Proč „já“ tak vytrvale pátrá

pokoraJedno „já“ je malé „já“. Toto „já“ je ego. To druhé je velké „Já“, nesmrtelné „Já“, Bráhman, Absolutní. Ego, které je malým „já“, stále hledá něco jiného než sebe, protože je omezené. Pravou přirozeností ega je být nespokojeno a nepotěšeno. Není nikdy spokojeno s tím, co má a čím je, protože pravda je vždy někde jinde. Pravda je daleko vzdálená od ega, ale ego si myslí, že je hned za rohem, blízko po ruce, v jejím snadném dosahu. Kdekoliv ego je, zdá se mu, že stojí na jednom břehu řeky a vidí, že pravda je na druhém břehu. Potom, když přijde k tomuto břehu, objeví, že pravda je nakonec někde jinde. Ale malé „já“ je vždy unešené svým vlastním pojetím pravdy. Na jedné straně se prochází po poli odrazujících zážitků, a na druhé straně cítí, že právě vstupuje do pole povzbuzujících a uspokojujících zážitků.

Velké „Já“ je za možností naší definice. Je za hranicí jakékoliv činnosti nebo zážitku. Nemůžeme spoutávat pravdu v našem omezeném vědomí. Pravda je toto a za okamžik je něčím úplně jiným. Když se něco pohybuje, potom řekneme, že je pravda, že se to hýbe. Ale naše upanišady říkají a naše realizace popisuje pravdu tímto způsobem: „‚To‘ se hýbe i nehýbe; ‚to‘ je daleko a zároveň blízko.“ Pravda je zde, tam a všude, a zároveň je za hranicí času a místa. Nesmrtelné „Já“ nemůžeme definovat myšlenkami naší mysli. Je za, daleko za naší definicí. Myslí nemůžeme přemýšlet o Absolutním. Můžeme ho pouze realizovat silou naší aspirace. Toto „Já“ nic nehledá. Ztělesňuje v sobě vše. Neustále přesahuje a přesahuje; přesahuje svou vlastní nejvyšší Výšku.

Malé „já“ je neustále nespokojené. Pláče po svém uspokojení tady a tam, protože nevidělo pravdu. Zároveň nechce vidět pravdu způsobem, jakým musí být pravda viděna – skrze vědomé uvědomování si duše. Nechce ani trošku světla. Chce nechat vyhladovět možnosti a projevení duše. Velké „Já“ je vždy spokojené. Roste, rozšiřuje se a naplňuje. Nemá potřebu hledat někde naplnění, jelikož samo ztělesňuje to nejvyšší naplnění.

Vyčerpá se ego postupně, když sytíme jeho požadavky?

Pokud někdo cítí, že plněním požadavků ega se ego vyčerpá, tak jako vyčerpáme své peníze tím, že je utrácíme, pak se mýlí. Pokud máme peníze, užíváme je a ony se vytratí. V případě ega tomu tak není. Žije dál a dál. Matkou ega je nevědomost. Tak jako není konec naší nevědomosti, dokud nezačneme aspirovat, tak také není žádné omezení našemu egu. Naopak, pokud ho krmíme naplňováním jeho požadavků, jen se stane silnějším a silnějším. Pokud opravdu chceme život vnitřní radosti a naplnění, potom ego, zloděj, musí být chycen, a čím dříve, tím lépe. Tento zloděj neustále krade naše vnitřní božské kvality: naší radost, náš mír, náš pocit jednoty s okolním světem.

Co se stane s lidským egem, když je překonáno?

Když je lidské ego zcela překonáno, odumře navždy. Duše, která je plná světla, se potom otevře svému pravému božskému já, jímž je kosmické Já.

Když je ego překonáno, můžeme sklouznout zpátky?

Ne. Když je lidské ego překonáno, nikdy do něj nespadneme zpátky. Pouze při částečném překonání ega můžeme sklouznout zpět do egocentrismu. Jakmile student svou zkoušku složí, již nikdy u této zkoušky nepropadne. Už ji nebude muset znovu skládat.


Vloženo: 18.01.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 7
poslední: 6.04.2013 23:03

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky. (Karel Čapek)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 35, poslední: 21.02.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016
Občas mě život nebaví...
komentářů: 10, poslední: 23.02.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 43, poslední: 24.03.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 48, poslední: 21.03.2017
Pránická výživa
komentářů: 37, poslední: 19.03.2017
Co znamenají nepříjemné pocity..
komentářů: 9, poslední: 23.02.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 241, poslední: 17.02.2017
Alkohol / cigarety / káva / př..
komentářů: 3, poslední: 12.02.2017

Svět barevných balónků
komentářů: 1, poslední: 29.03.2017


Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0