Název příspěvku:

Generační rozdíly


vložil: Václav (16.12.2018 15:53)
kategorie: běžný každodenní život
 
Mám kamarády (cca 35-40 let), hodně z nich jsou učitelé na vysokých školách. Tvrdí, že dnešní generace studentů (17-25) jsou lidé, kteří jsou úplně jinde, než jsme my (starší).

Tvrdí, že své studenty mnohdy absolutně nechápou - a to ani v těch nejzákladnějších věcech - v tom jak přistupují k životu, k jiným lidem, k práci. Jeden kamarád dokonce řekl, že už se je ani nesnaží pochopit, že jsou úplně jinde.

Tak si říkám, že vlastně např. i sem možná chodí hlavně lidé 25+, nebo 30+ protože mladší už mají vytvořené a zajeté úplně jiné komunikační kanály (messenger? facebook?)

A láká mě toto zkoumat. Pár lidí, kterým je řekněme 15-20.. a vedle nich pár lidí, kterým je 30-40, a pak třeba pár, kterým je 50-60, atd.

Sám se ale musím přiznat, že mě láká zkoumat spíše ty "mladší" než já. Možná proto, že jsem si tím taky kdysi prošel, takže se mám od čeho odrazit. A stáří beru spíše jako něco, na co mám "ještě čas".

================================================================
OTÁZKA č. 1: Je vůbec možné, aby jsme si (např. tady v této diskuzi) rozuměli i přes velké věkové rozdíly? Když už jen rozdíl 10-15 let může způsobit nepochopení? A to dokonce už jen při komunikaci "z očí do očí".
================================================================

================================================================
OTÁZKA č. 2: V čem se tedy tak zásadně liší dnešní generace studentů na základních, středních a vysokých školách? Než řekněme před 10 - 20 lety? Jsou ti "starší" více poznamenáni dřívějšími režimy? (socialismus apod.) A mladší zase moderními technologiemi? (wifi, mobily, soc. sítě).. Nebo zde je i jiný "vývoj lidstva" - postřehnutelný už v rámci 10-20 let?
================================================================

Dříve jsem to vnímal tak, že se někteří lidé, s tím jak stárnou, vyloženě mění. V každém věku se pak chovají jinak - v závislosti na tom věku.

A pak jsou takoví, kteří jsou stále tak nějak stejní. Je jim třeba už 80, ale koukají holkám na zadky. A nebojí se dodat, že "s tamtou slečnou bych si dal říct" :)) (mám takového kamaráda)

Jinými slovy - v někom stále zůstává ona živost - i když tělo pochopitelně stárne a s tím přichází různá omezení. No a z někoho postupně ta živost vyprchává, takže mysl vlastně stárne společně s fyzickým tělem.

Já si vždy přišel jako ten, kdo je stále tak nějak podobný (v 17, ve 25, ve 30, v 35,..).. teď si ale říkám, že to je možná spíše tak, že to člověk už přestane vidět (ty změny).. takže já můžu ty okolo řekněme 18 vnímat stejně, jako jsem já, ale oni mě (+20 let) můžou vnímat už jako dědka.

================================================================
OTÁZKA č. 3: Taky to máte tak, že když stojíte vedle někoho, kdo je třeba o 20 let mladší, tak Vám občas přijde, že by mu/ji mohlo být klidně i tolik, co Vám, nebo prostě jen o pár let méně? A když naopak vidíte někoho, kdo je o 5 let starší (typicky opačné pohlaví), často Vám přijde jednou tak starší? A nemám na mysli rodinu, sourozence, partnery a kamarády - tam to člověk vnímá dost zkresleně. Mám na mysli spíše cizí lidi na ulici.
================================================================

KOMENTÁŘE

Naprosto volně, neúplně a chaoticky | 17.12.2018 20:48
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Tohle je hodně zajímavé téma. Až budu mít trochu psavější náladu, napíšu asi víc. Teď je to spíš nálada kočkavější. :-)

Takže zatím jen tolik, že ontogenetický vývoj člověka/jeho mozku se mi zdá hodně individuální. Někteří jsou furt stejní, ať už co se týče povahových rysů či názorů. Nebo třeba i životních situací - točí se ve stále stejných kolotočích třeba dvacet let. Jiní se mění poměrně hodně. Já třeba vnímám svůj vývoj velice intenzivně - v mnohém jsem třeba jen před 5 lety byl úplně jiný člověk. I před třemi. Jako bych ale vnímal určitou linku/osu, která mě provází od velice útlého věku. Ta se příliš nemění a spíše jako bych se od ní někdy velice vzdálil a pak se k ní vracel. Jako by vývoj mozku či jiných struktur mého biologického bytí tady byl jaksi veden něčím, co tu biologii přesahuje. A obráceně - to, co ji přesahuje, se může projevit jen do míry vývoje tohoto pozemského bytí. Asi ne úplně přesné, ale prostě tak nějak... :-)

A ještě jedna věc - potkal jsem některé velice výjimečné osobnosti, kteří třeba už ve čtrnácti byli velice zralí a absolutně si nerozuměli s vrstevníky a komunikovali s lidmi o dekádu staršími. Myslím i v tom "duchovním" smyslu. Jako by si rozpomenuli na některé věci ve velmi útlém věku. (a nedávno jsem potkal člověka, který se ve ČTYŘECH LETECH!!! rozhodl být vegetariánem :-) )

Dalo by se toho napsat fakt mraky...
technologie | 17.12.2018 20:52
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
No a ty moderní technologie - je to obrovský vliv. Mimochodem, bratr studoval mediální studia, tak mi o tom dost v průběhu let vyprávěl, o výzkumech, které probíhaly a tak. Zdá se, že některá všeobecně přijímaná sociologická či jiná paradigmata je třeba v kontextu světa moderních technologií značně přeformulovat.
Otázka č. 1 | 17.12.2018 20:56
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Alespoň na jednu otázku bych mohl odpovědět - alespoň částečně...
"OTÁZKA č. 1: Je vůbec možné, aby jsme si (např. tady v této diskuzi) rozuměli i přes velké věkové rozdíly?"

Ano, to je možné. :-) (Znalci Járy Cimrmana se chytnou, ostatní tuto debilní odpověď přežijí. :-) )
-> Apas | 17.12.2018 21:34
Václav
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
V jakem to je dile? :)
-> Václav | 17.12.2018 21:51
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Myslím, že Akt. :-)
konkrétní scéna zde:
https://www.youtube.com/watch?v=tcM-avxON3I
JC | 17.12.2018 21:54
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
btw Jára Cimrman mi tu chybí v sekci Osobnosti. :-) Genius takového formátu by tu mohl mít své čestné místečko. Nehledě na to, že byl zcela jistě i mystik. :-)
Jára Cimrman | 18.12.2018 00:45
Václav
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Taky myslím. :)

http://zivotni-energie.cz/jara-cimrman.html

Jen se mi o něm špatně píše...

Není jednoduché uchopit takového génia..
-> Václav | 18.12.2018 07:28
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Třeba se mi podaří ve volné chvilce něco sepsat a pošlu. :-)
hry | 19.12.2018 04:19
Václav
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Odpověď na OTÁZKU č. 1:

Jde o to, jaké se hrají role. Pokud bude někdo, komu je třeba 40 v roli učitele a dalších 10 lidí, kterým je třeba 15 v roli žáků, tak si rozumět mohou. Učitel něco předává, žáci se něco učí.

Pokud se ovšem pár lidí, kterým je 40 potkají v hospodě s pár lidmi, kterým je 15, s největší pravděpodobností komunikace příliš fungovat nebude.

Takže pokud si chce někdo rozumět s lidmi různého věku, je potřeba hrát ty správné hry a nesnažit se vytvářet nekompatibilní kombinace :)

--------------------------------------------------------

Odpověď na OTÁZKU č. 2:

Liší se v tom, že hrají jiné role. Děti si hrají na pískovišti, starší se seznamují a hledají si protějšky, ještě starší se starají o ty nejmladší na tom hřišti a úplně nejstarší musí někdo na to hřiště dovést.

Všichni se mohou klidně potkat v jeden čas na jednom místě (třeba hřiště), ale každý hraje tu svou hru. Takže spolu vlastně sdílí jen část toho, co žijí.

--------------------------------------------------------

Odpověď na OTÁZKU č. 3:

Pro každý věk jsou typické jiné typy her. Lidé podobného věku se shlukují a hrají spolu ty konkrétní hry. Je to celé vlastně o podobnosti. Mladí s mladými, staří se starými. A občas se to mezi sebou i zamíchá, ale ne mnoho.
-> Václav | 19.12.2018 12:33
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
"Děti si hrají na pískovišti, starší se seznamují a hledají si protějšky, ještě starší se starají o ty nejmladší na tom hřišti a úplně nejstarší musí někdo na to hřiště dovést."

Jak psal někde jeden můj spolužák z gymplu - nejdřív člověk chodí do školy, pak s holkama, pak na pivo a pak je rád, že vůbec chodí. :-)
-> Apas | 19.12.2018 13:27
Václav
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
:))
Čtyři vývojové fáze muže | 19.12.2018 14:52
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Čtyři vývojové fáze muže:
1) Věří na Mikuláše
2) Nevěří na Mikuláše
3) Dělá Mikuláše
4) Vypadá jak Mikuláš

:-)
| 20.12.2018 10:12
Monika
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Já si asi připadám svým způsobem stále stejná. Když mi bylo třeba deset, měla jsem za to, že v patnácti budu úplně jiný člověk a ejhle - žádná změna. Jasně, přibily nějaký zkušenosti, ale v jádru jsem to byla pořád já. O pár let později jsem se těšila, až mi bude kolem třiceti. Přišlo mi, že všechno moc řeším a měla jsem silný prožívání všeho, připadla jsem si trochu jak hysterka. Těšila jsem se na nadhled. To, na co jsem se těšila, mám teď opravdu v mnohem větší míře, než např. v 18ti. To je logické. S přibývajícími roky a zkušenostmi se psychicky cítím líp - nebo líp.... spíš by se dalo říct, že s tím už umím líp pracovat - s tou psychikou. Očekávám, že to bude lepší a lepší. Možná naivně :-) ale pořád jsem to v jádru já jako v šesti letech, někdy se cítím, jako v těch šesti.

Když jsem po MD nastoupila do práce, divila jsem, proč mi některé holky nenabídly tykání. Dokud mi nedošlo, že jsou asi o nějaký ten rok mladší a nabídka tykání je tedy na mě. Ale mě přišly stejně "staré", jako já jsem. A ano, v 18ti mi přišel každej, komu bylo kolem třiceti, vážně starej... Dnes to mám jinak - někdy mi ani šedesátiletý člověk nepřijde starý a můžu si s ním výborně popovídat, rozumíme si a jsme na stejné vlně. A naopak. Ale to jsou spíš ty výjimky. Obecně souhlasím s tvrzením, že se spíše shlukuju s lidma v podobné životní situaci, jako jsem já. Je tam takový ten pocit sounáležitosti :-)
Oprava | 20.12.2018 10:13
Monika
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Oprava: Přibyly (hrubka bijící do očí :D )
-> Monika | 21.12.2018 22:27
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
"ale pořád jsem to v jádru já jako v šesti letech, někdy se cítím, jako v těch šesti"

Myslím, že rozumím, co tím myslíš - občas se cítím i na méně než šest let. Spíš jako by se na toto jádro pak mnoho věcí navrstvovalo, ale jádro zůstává furt jádrem. Nicméně pokud bych se definoval nějakými vlastnostmi, některé jako by se v průběhu let přeměnily třeba až ve svůj opak, protipól. V tomto smyslu se u mě největší změny děly na ploše posledních pěti let. Opravdu dnes mnoho z vlastností, kterými bych se byl tenkrát mohl definovat, jsou teď přesně opačné.
formy | 24.12.2018 04:23
*Nikdo*
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
ufff, naše závislosti na formách nám vkládají skrze oddělenost mysli (strach ze smrti) nebo mysl spojenou s tělem, tj vniztřní napětí... co? Hodnocení mysli, myšlenky, pocity, emoce a slova. Slova nedokáží popsat to, co je. Zdá se nám, že vnímáme smysly pouze to, co nám přeloží naše mysl z kolektivního vědomí, z formy. Je to sen, iluze. Lidi jsou krásní bez ohledu na věk a cokoliv. Poslové (myšlenky ovlivněné formou), které vysíáme nám přinášejí jedině to, co jsme jim dali za úkol a s čím jsme je vyslali. :) Poslové krásna, dobra se vrací s tím samým zoět do naší čisté mysli. Poslové toho opačného s opačným. Je to nevědomá závislost na formě, která má vždy vyvolávat nějaké pocity. Tato dualita hodnocení je iluze. Vše je takové jaké "to ono je".
A ten, kdo toto hodnocení a úvahy o generacích dělá? Kdo je ten, který určuje, co je takové a opačné? Podle koho volíme měřítka? Podle formy. Lze se na téma hodnocení nějaké generace podívat bez závislosti na formě?
formy - generace - pocity | 24.12.2018 05:31
*Nikdo*
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
prosím pěkně, ještě jen, vše tu je a zároveň není 0-1-0-1, fyzika sub-atomárních částic, kterou si mysl stěží dokáže představit do sebe sama. Naše mysl to odmítá, proto řeší generace. To, co cítíme, že jsme takoví a opační je forma, hodnocení naší mysli pomocí nějaké formy vkládané kolektivní myslí, kolektivním vědomím. Ano, je to sen, tak to dokonce i cítíme jako sen, příběh někde uvnitř nás- můj příběh, můj život.
A takový příběh kapky vody úplně oddělené od moře? Ta umírá už teď. Ano ten pocit odděleného příběhu takové kapky je pro naši mysl smrt... a strach, pocit sevření, napětí, které vyvolává další hledání a hodnocení stále dokola. Jenže kapku vody oddělit od moře nejde. Pouze se vypaří, ale je stále živá voda, život ....stále součást celku.Jsme i nejsme zároveň z pohledu nehodnotícího moře bytí mladí i staří (voda i pára) - pořád součást bytí - život bez duality :) Bytí nehodnotí, jestli je voda nebo pára. To Ono je.
a snad s vodou a zahradou, kde můžeme růst.. | 24.12.2018 05:54
*Nikdo*
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
To ono je? Ani kapka ani pára ani led promítané na plátno vědomí formou opaků iluzorní duality, co to je? Je to svoboda, nezávislosti na formě. Jsem "to ono je" bez duality a to ono čisté vědomí, že to nejsem já forma, např pouze voda - zase jen klamající slovo, pod kterým si mysl něco generuje. Slova mohou pouze ukazovat.
Proč bych měl mít jako kapka vody nějaké pocity, když vím, že stále budu a že už tu všude všechno je, vše obklopuji i vytvářím a sleduji na subatomární úrovni 0-1-0-1 začátku i konce zároveň - včetně sebe sama. To není filosofie, filosofie hodnotí a hledá, "To ono je" nehledá, je jednoduchý a užasný život.
Mohu sloužit vodě. Voda je život, tak nám to "krásně a s láskou" ukazuje.
Jsem v přírodě, starám se o vodu, stromy, hlínu, rostliny - v zahradě, kde může každý růst. Přidáš se?
.
:) | 24.12.2018 06:49
*Nikdo*
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
:)

Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Vše, co si dokážete představit je skutečné. (Pablo Picasso)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Rozbité zrcadlo = 7 let neštěs..
komentářů: 3, poslední: 23.03.2019
Pravda je neschůdná země - Jid..
komentářů: 21, poslední: 20.03.2019
Všetko je to v hlave. Tak sa z..
komentářů: 10, poslední: 20.03.2019
Předání energie jiným...
komentářů: 1, poslední: 18.03.2019

Křesťanství v Čechách
komentářů: 10, poslední: 20.03.2019
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 98, poslední: 19.03.2019
Neviditelné stíny
komentářů: 12, poslední: 19.03.2019
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 266, poslední: 12.03.2019
Duchovno a duchovní
komentářů: 4, poslední: 25.02.2019
zivotni-energie.cz - vyhlidky
komentářů: 14, poslední: 25.02.2019


Anketa

Modlíte se k vyšším silám?
-> ->
Celkem hlasovalo: 7641

Copyright © 2007-2019: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0