Název příspěvku:

Jedinečné diamanty v každém z nás


vložil: Václav (10.01.2019 02:16)
kategorie: psychologie, psychoterapie
 
Předpokládejme, že v sobě máme každý nějakou "nadpřirozenou" schopnost, nějaký dar. Něco výjimečného, něco jedinečného,.. něco, co v plné síle třeba ani moc nepoužíváme, protože k tomu nejsou vhodné okolnosti... ale je to tam...

Jaká schopnost by to byla konkrétně u Vás?



A druhá část otázky - každý Superman má ten svůj Kryptonit - něco co ruší všechny ty schopnosti. Co je pro vás tím Vašim Kryptonitem?

-------------

Začnu u sebe. U mě by to mohla být schopnost převzít schopnost druhé osoby, v jejíž blízkosti jsem. Když jsem vedle někoho, kdo vidí budoucnost, tak taky vidím střípky budoucnosti. Když jsem vedle někoho, kdo pracuje s nějakou technikou, zjišťuji často, že mi to v jeho/její přítomnosti taky jaksi jde. Aniž se o to jakkoli snažím. Je to automatické.

Pak by to mohla být schopnost vidět do lidí. Ale ne že bych jim četl povrchové myšlenky. Spíš vidět hluboko dovnitř nich. Např. možnost vidět hodně dlouhodobé zranění (psychického, nebo snad až karmického charakteru). Při troše tréningu možná i umět rozpoznat - a připomenout jim - jejich vnitřní dary?

Potom možná schopnost vytvářet mosty mezi lidmi? Vzít dva lidi, z nichž každý má půl nějaké schopnosti a udělat z toho něco jedinečného? Ne že bych v tom hrál nějak významnou roli, spíš naopak, skoro žádnou - pouze kolemjdoucí.

Potom rozhodně neviditelnost. Např. v davu lidí. Nic sofistikovaného, prostě jen možnost být v přítomnosti jiných lidí, přičemž oni třeba i ví, že tam někdo je/stojí, ale nemají potřebu se na něj dívat a zkoumat ho. Něco jako černý flek bez obličeje vedle nich. A já můžu naopak ty lidi pozorovat, ale neruším tím jejich pole pozornosti. Jako bych koukal přes polopropustné zrcadlo. Já lidi okolo vidím, ale oni mě ne.

-------------

A můj Kryptonit - tím jsem pro sebe asi já sám. Mé touhy, mé strachy, má pohodlnost, nadměrné přemýšlení,...

A taky, paradoxně, všechny ty schopnosti jsou vázané na jiné lidi. Tedy pokud sedím sám v lese, nemám (a ani nepotřebuji) žádné schopnosti. Když jsou okolo lidé, vidím kolem nich např. aury, vidím to pak i okolo stromů a rostlin, ale když jsem sám v lese, vidím jen obyčejný les. Takže to vše je možná něco, co mi dal někdo/něco do vínku spíš jen pro to, abych vůbec mohl přežít v tomto světě :))

Tedy mým kryptonitem je klid a samota, která ruší všechny ty schopnosti. To je ale současně naprosto nedocenitelný dar. Který vlastně ani není můj, protože já se přitom rozpouštím jaksi do nikam :)

KOMENTÁŘE

| 10.01.2019 07:54
Monika
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
Ahoj :-)

Nejsem si vědoma žádné své "nadpřirozené" schopnosti. Snad ani po žádné netoužím, vyjma těch, které by mi mohli pomoci pochopit sama sebe, přijmout se, odosobnit se nebo si stoupnout nad to vše, což už někdy trochu jde.... :-) je to všechno kolem úplně "obyčejné" a přece je v tom nějaké kouzlo a klid a přijetí a vlastně se mě to moc jakoby netýká.

Každopádně hlavní překážkou by mohly být sobecké sklony.

A jen mě napadá, že občas (vlastně vždy, když se na to zaměřím) cítím energii v dlaních, ale nedá se říct, že bych s tím nějak víc pracovala...

Nedávno jsem chtěla poslat kamarádce, kterou jsem pár let neviděla a s kterou jsem nebyla rok a půl v kontaktu, poštou Vánoční přání. Začala jsem psát a vylezlo z toho toto:

Krok za krokem jsem čím dál blíž něčemu krásnému,

něčemu svému,

něčemu z podstaty vnitřnímu,

něčemu přesahujícímu.

Dívám se z poschodí na ty své bolístky,

jež netknou se mě,

a to i přes třísky.

Jsou blízko, přec daleko,

střídá se to,

za nadhled děkuji,

právě za to.

Nemělo to s Vánoci nic moc společného... mám to poslat? Co si bude myslet? Vždyť je to úplně mimo..?? Nakonec jsem to poslala a udělala jsem dobře. Její reakce byla neskutečná.... hodně to na ní zapůsobilo. Zrovna si procházela těžším životním obdobím (to jsem netušila). Napsala, že měla pocit, jako bych to telepaticky vycítila, že zrovna tohle potřebuje.

Zvláštní zážitek :-)
Neviditelnost | 10.01.2019 09:28
Monika
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
A neviditelná umím být často taky, dokonce si tak někdy připadám i v malé skupince lidí hovořících spolu, kdy já jen koukám a připadám si strašně vzdálená. Někdy (spíše často) mi dělají problémy tzv. zdvořilostní konverzace o ničem nebo celkově konverzace o ničem. Možná proto se cítím někdy tak mimo společnost i když jsem přímo v ní.
-> Monika | 10.01.2019 13:12
Václav
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
No vidíš, máš schopnost kouzlit skrze slova ;)))
-> Monika | 10.01.2019 22:38
Apas
emailové adresy se zobrazují jen přihlášeným uživatelům
"Někdy (spíše často) mi dělají problémy tzv. zdvořilostní konverzace o ničem nebo celkově konverzace o ničem. Možná proto se cítím někdy tak mimo společnost i když jsem přímo v ní."

Rozumím naprosto, mám to úplně stejně. :-)

Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Pomíjivé je všechno. (Květoslav Minařík)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Smrt vlastní rukou
komentářů: 6, poslední: 13.07.2019
Posedlost duchem
komentářů: 8, poslední: 14.06.2019
Pocity ztraceného času
komentářů: 4, poslední: 22.05.2019
Rozbité zrcadlo = 7 let neštěs..
komentářů: 4, poslední: 30.03.2019

Sdílení duchovních prožitků s ..
komentářů: 18, poslední: 13.07.2019
Reiki škodí
komentářů: 56, poslední: 13.07.2019
Cíl člověka a zbytku živých by..
komentářů: 5, poslední: 19.06.2019
Celoživotní problémy
komentářů: 17, poslední: 14.06.2019
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 114, poslední: 10.06.2019
Jak se lidem bydlí v duchovním..
komentářů: 15, poslední: 5.06.2019



Copyright © 2007-2019: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0