Fytoterapie - léčivá síla rostlin

Léčivé rostliny byly prvními léky, se kterými se člověk setkal. Již od starověku patřily mezi nejdostupnější a mnohdy jediné léčebné prostředky. Byliny nejen pomáhají léčit, ale dodávají organismu i potřebné chybějící látky, především některé stopové prvky.

Dnešní mezinárodní vědecký výzkum nejen potvrzuje údaje o léčivé síle rostlin, ale také rozšiřuje vědomosti o nových bylinkách a tak i fytoterapie musí rozšiřovat své možnosti zaváděním dosud nepoužívaných bylin a hledat další indikační okruhy pro byliny již známé.

Historie Fytoterapie

FytoterapiePočáteční vědomosti o rostlinách byly předávány slovně. V dávnějších dobách si lékaři připravovali svoje léky sami. Používali suroviny, které získali od bylinkářů nebo překupníků léčivých rostlin. Tak, jak se rozrůstala populace i objem jejich znalostí, bylo stále důležitější zachycovat přesně nahromaděné informace o bylinách pro jejich bezpečnou identifikaci i dávkování. Mnoho raných děl pojednává o bylinách, rostlinách důležitých při obřadech, kouzlech a v medicíně.

O léčebných prostředcích a lékařských praktikách např. starých Egypťanů se dozvídáme z hieratických lekařských papyrusů sahajících do 30.století před n.l., léčivé prostředky babylonské medicíny jsou známé z klínových tabulek pocházejících od Sumerů, od nich je později převzal antický svět a potom Arabové.

Samostatná část historie terapie rostlinami leží v oblasti Asie, v Indii a Číně. Na území Indie roste nespočetné množství léčivých rostlin a ještě dnes je považována za zahradu léčivých bylin, které čekají na své objevení. V čínské medicíně byla farmakologie vedle akupunktury nejvíce propracovanou částí. Číňané věřili, že na každou chorobu existuje i vhodný lék.

V raném středověku vzniklo v Evropě opisováním rukopisů v klášterech tzv. klášterní lékařství, které se vyznačovalo záznamy o bylinách a léčivých účincích rostlin. V průběhu 10. - 12. století pak byl zaznamenán rozvoj především v Německu (spisy sv. Hildegardy) a Itálii. Od konce 12.století nebyl vývoj nauky o bylinách příliš potěšitelný. Nové poznatky přicházely pomalu a staré upadaly v zapomnění.

K podstatnému rozšíření poznatků o léčivých rostlinách došlo až vlivem dvou převratných událostí: vynálezem knihtisku Gutenbergem, který umožnil tisk herbářů (za všechny např. "Hortus sanitatis") a Kolumbovo objevení Ameriky a s tím související dovoz zámořských léčivých drog. Autorem nepochybně nejslavnějšího herbáře byl italský lékař Pietro Andrea Matthioli (1501-1577), který byl osobním lékařem císaře Ferdinanda I. a později i Maximiliána II. Mnohatisícové vydání herbáře v Německu, Itálii, ale i v Čechách bylo do té doby nevídané.

V současnosti se ve výzkumu léčivých rostlin pokračuje v mnoha ústavech, farmaceutických firmách a klinikách mnoha zemí. Na jedné straně se moderními chemickými a fyzikálně-chemickými metodami přezkušují v klinické praxi dávno známé, domácí a v lidovém lékařství používané rostliny, včetně jejich účinku, na druhé straně je snaha o získávání nových drog z oblastí džungle a pralesů, kde rostou mnohé léčivé rostliny s dosud nepoznaným účinkem. Daří se jim na stanovištích ležících mimo naši civilizaci, poznají je jen domorodci a dávno minulé generace a čekají na své objevení.

Použití bylin v léčitelství

Použití bylin v léčitelství by mělo být příspěvkem k celostní léčbě, nikoliv pouhou metodou léčby. Hlavním význam jejich použití je v možnosti každodenní léčby. Byliny mohou tlumit bolesti, podráždění, ale i jiné poruchy. Oproti syntetickým lékům jsou levnější, bezpečnější a mnohdy účinnější než mnohé léky sloužící k léčbě stejných potíží. Lze je používat i v prevenci, ale jejich hlavní význam je jako doplňku k dalším způsobům léčby. Ovšem není vhodné je používat dlouhodobě, vždy je nutné udělat určitou přestávku, nebo změnit složení bylin. Dále není léčba vhodná u těhotných a malých dětí. Zde jen příležitostně, krátkodobě.

Účinnou část byliny je třeba sbírat v době, kdy je obsah účinných látek největší. Tedy kořen v noci nebo na podzim či brzy na jaře, nať v ranních nebo odpoledních hodinách před rozkvětem nebo v květu. Jinak obsah účinných látek je podstatně nižší. Čerstvá bylina má daleko větší účinek než bylina sušená.

Bylinnou léčbu můžeme také provádět ve smyslu tak zvané Aromaterapie, kde vdechovaná vůně bylin přináší úlevu od některých potíží. Používá se k ní esenciálních olejů. Ty se nejčastěji používají při inhalacích či masážích.

Sběr léčivých bylin

Zásady sběru léčivých rostlin:

  1. Sbírat jen ty bylinky, které dobře známe.
  2. Vyhnout se místům, kde by mohly být zamořeny různými exhaláty.
  3. Sbírat byliny v lokalitách, které jsou jejich přirozeným prostředím.
  4. Dobře se seznámit se způsobem jejich sběru, sušení a užití.
  5. Vždy z daného místa (či listů z rostlinky) sebrat jen tolik, aby byla zachována její regenerace či další rozrůstání.
  6. Nesbírat byliny mokré (rosa, déšť).
  7. Pro přenos nepoužívat sáčky z neprodyšných materiálů.
  8. Při dorůstajícím Měsíci se sbírají nadzemní části bylin a při ubývajícím Měsíci kořeny, oddenky či cibule.
  9. Nikdy nezapomeňte při sběru rostlinám poděkovat za sílu, kterou vám dávají a vysvětlit, nač je potřebujete.
  10. Nedělejte si zbytečně velké zásoby – vždy mějte na prvním místě na paměti dobro přírody!

Zásady sušení a skladování léčivých rostlin:

  1. Rostliny sušíme přirozeným teplem na větraném místě. Pouze kořeny a plody musíme nechat dosoušet uměle.
  2. Rostliny sušíme nejlépe na sítech, vždy rozprostřené v jedné vrstvě.
  3. Správně usušená rostlina se ještě příliš neodroluje, ale při pokusu o ohnutí se láme a má přibližně svoji původní barvu.
  4. Po usušení necháme rostliny ještě několik dní vydýchat a teprve pak je uložíme do sklenic nebo papírových sáčků.
  5. Uložené byliny označíme názvem a rokem sběru.

Příprava bylinkových čajů:

  1. Odvary - vodné, zpravidla za tepla získané výluhy rostlinných částí. Rostlinné části se nechají po dobu 10-20 minut na vroucí vodní lázni.
  2. Nálevy – navlhčená bylina se přelije vroucí vodou a pak nechá 10-20 minut při obyčejné teplotě. Nálev se přefiltruje.
  3. Studené nálevy - některé bylinky mají účinné látky, které se horkem znehodnotí, a proto se z nich připravují studené nálevy. Umisťují se do nekovové nádoby a přelívají studenou vodou. Zakrývají se těsně přiléhajícím víčkem a nechávají 5 - 6 hodin vylouhovat.

Divoké zeleniny

PampeliškaNejlepší formou léčivých bylin je forma divokých zelenin, které používáme čerstvé jako malý doplněk stravy. Důležité je že nejsou pěstovány jako mírné, něžné zeleninové formy, nejsou šlechtěny. Proto obsahují látky, které těmto šlechtěným chybí. Tyto látky nenásilnou a přirozenou formou povzbuzují vylučování žaludečních šťáv, vyvolávají zdravou a přirozenou chuť k jídlu, podporují stravitelnost jídla, zásobují organismus minerálními látkami a tím podporují zdravý tok energie a plnou funkci orgánů v našem těle. Ve střevech a játrech se hořké aromatické látky, obsažené v divokých zeleninách chovají aktivně. Příznivě ovlivňují vylučování žluče, regulují tím látkovou výměnu a stolici. Obsahují také řadu vitaminů a stopových prvků. Nic z toho se neztrácí sušením, skladováním, louhováním.

Žádná pěstovaná zelenina - ani skleníkové saláty nemají podobnou pestrost látek a podobné přednosti. Je v nich i tolik důležitá vláknina. Zásadou při jejich konzumaci je střídat druhy, sbírat je na čistých, málo frekventovaných místech. Listy mají být vždy mladé a čerstvé.

Velmi cenný z divokých zelenin je lopuch větší. Má abnormální množství složitých cukrů, obsahuje hořčiny a třísloviny, které stahují. Používáme jeho suchý pražený kořen ve formě kávy, nebo bylinu jako zeleninový přídavek do polévek. Nejlépe však spolu s kořenem mrkve jako dušenou zeleninu.

Z jiných důležitých bylin to jsou pampeliška, která má velkou polaritu obou energií, jinu i jangu. Má schopnost regenerovat síly. Obsahuje velké množství hořčin, tříslovin, inulinu, hořčíku, vitaminů D a A to vše je stahující. Pampeliška byla již dávno používána při léčení nemocí s nadměrnou expanzí: při vodnatelnosti, chorobách močového měchýře, při tendenci k diabetu. Listy obsahují vitamin C. Dnes ji používáme hlavně u chorob jater, ledvin a zažívacího traktu.

Petržel zahradní. Léčivý je kořen i nať. Má pikantní příchuť, způsobuje expanzi. Kořen dlouho dušený se špetkou soli a malým množstvím vody poskytuje výtečně sladké jídlo. Pomáhá od chuti na sladké, zejména cukr. Pomáhá při chorobách ledvin, močového měchýře, při zažívacích problémech a zánětech prostaty (neboť na vzniku všech těchto chorob se podílí cukr).

Pukléřka islandská má hodně vitaminu A. Obsahuje oba typy energií. Cení se také pro vysoký obsah jódu a tak částečně nahradí mořské řasy, které jsou energeticky vyrovnanou a na minerály bohatou stravou.

Čínská bylinná terapie

V tradiční čínské medicíně existují dva hlavní směry léčby. A to akupunktura a použití léčivý bylin. Byliny se tradičně používají tehdy, když selžou ostatní metody jako meditace, změny ve výživě, pohyb a masáž. Tradiční medicína však nepoužívá jen byliny, ale i minerály, skořápky, zvířata a hmyz. Ze zvířecí složky sem patřila zejména shozená kůže hada, cikád (proti silnému svědění u kožních onemocnění), kosti sibiřského tygra, žlučník medvěda, roh nosorožce apod. Jsou podávány podle energetického hlediska - podle čchi a krve. Každá bylina má svou vlastní energii, jež vede k uzdravení a musí být v souladu s energií nemocného. Podávání je tedy přísně individuální. Je nezbytná přesná diagnóza. Avšak lze je používat bez rizika. Rostlinné léčivé drogy se v Číně nazývají jao. Čínská fytoterapie je založena na odlišných principech než fytoterapie západní. Je nutné sledovat kvalitu energie byliny - zahřívá nebo ochlazuje?

Podle povahy dělí rostlinná léčiva na horké, chladné, svěží a teplé. Je to důležité z toho důvodu, že působí alopaticky a tedy stavy chladu léčí teplými, horka studenými bylinami. Mezi horké patří například skořice, zázvor a pepř. Mezi chladné jitrocel, kostival, divizna. Svěží (vlhké) jsou meloun, tykev, máta. Teplé (suché) jsou kozlík, vlašský ořech, řepík.

Jednotlivé byliny podle chuti patří také do systému "Pěti základních prvků (elementů)":

  1. Sladké patří pod element země. Sladká posiluje, vyživuje a tiší bolesti, posiluje orgány sleziny a slinivky (danšen /šalvěj/, stévie, lékořice)
  2. Pikantní, ostrá chuť patří pod element kovu. Rozptyluje a podporuje oběh energie. Používá se u všech stavů prázdnoty (jako jsou například rakovina, těžké nachlazení a pod) : Máta, zázvor, okurka.
  3. Slané patří pod element vody. Změkčuje, zvlhčuje a podporuje klesání (mořské řasy, některé houby) Lze je učinit z neutrálních bylin přisolením, nejlépe mořskou solí.
  4. Kyselé, patřící pod element dřeva stahuje a svírá, zastavuje výtoky: plod klanoprašky čínské, šípky, plod rakytníku a černé jeřabiny.
  5. Hořké patřící pod element ohně vysušuje vlhkost, rozptyluje oheň a zvyšuje jin. Oddenek reveně, puškvorce, kořen hořce, list vachty, květ protěže písečné, nať ožanky kalamandry.

Podle směru pohybu do kterého orgánu nebo části těla energie proudí (vzestupná nebo sestupná). Pohyb vedoucí ven, vedoucí k vylučování a rozptylování je jin- podporuje je sladké a pikantní, teplé a hořké (zázvor). Pohyb dolů dovnitř je jangový. Jde o vstřebávání a vymizení vlhkosti - podporují jej chutě hořká, slaná, kyselá.

Základem tradiční medicíny je osm léčebných metod:

  1. Harmonizace, která vyrovnává a stabilizuje. Koncentruje životní energii čchi, vlhkost a krev. Je nutná k zabránění nadměrného pocení (šalvěj), nadměrného vylučování hlenů (podběl), krvácení (řebříček), nadměrného močení (list ostružiníku), průjmu (sušené borůvky, kořen nátržníku), zabránění úniku psychických sil (meduňka, třezalka, dobromysl).
  2. Posílení - tonizace vyživuje tělo a zbavuje jej prázdnoty a nedostatečné činnosti. Podporuje metabolismus, krvetvorbu, zvyšuje obranyschopnost a odolnost (ženšen, eleuterokok, klanopraška, maralí kořen).
  3. Rozptýlení - uvádí v pohyb čchi – energii- zejména z míst jejího nadbytku do míst nedostatku. Uvolňuje tělo a vše co je v něm napjaté, ztuhlé. K pozitivnímu ovlivnění cirkulace krve slouží hloh, rozmarýna, skořice, ke zlepšení metabolismu tekutin turan kanadský. Peristaltiku střev zvyšuje oddenek reveně, svalové napětí snižuje zeměžluč, proti nadýmavě působí fenykl. Nadměrné nahromadění chladu odstraňuje zázvor, horka máta, sucha dýně, vlhkosti yzop.
  4. Oteplení a ochlazení - patří také shora uvedené kategorie.
  5. Podpora pocení - potopudné byliny jsou: lipový květ, květ černého bezu, nať mateřídoušky. Pocení odstraňuje z těla nahromaděné škodliviny, které u vleklých onemocnění nedokázal organismus odstranit jinak. Při akutních stavech pocením snižujeme horečku.
  6. Podpora dávení - může zabránit otravě v akutním stadiu, při chronických stavech napomáhá odlehčit organismu a zlepšit vyhlídku na uzdravení. Z bylin sem patří kořen kopytníku evropského, zeměžluč, pelyněk.
  7. Podpora pročistění - vyloučení toho co vede ke stagnaci a obstrukci. Vylučování probíhá plícemi, pokožkou, střevy, dělohou, močovým měchýřem, nosem, ústy. Vedle shora uvedených emetik a potopudných látek sem patří detoxikačně působící byliny jako rdesno ptačí- truskavec, protizánětlivě působící řepík, močopudně kopřiva, svízel syřišťový, projímavě krušinová kůra, list senny zvyšující menstruační krvácení, pelyněk černobýl. Z bylin vylučující hleny jitrocel a květ divizny. Také je lze použít u zbytnění a zduření tkání a zanesených cév.

Rizika léčivých bylin

Je mnoho rostlin, které jsou jedovaté, některé jsou toxické při větších dávkách, některé při dlouhodobém používání. Proto i zde, stejně jako u léčiv, je nutná opatrnost, zejména dodržovat doporučení zkušených, neordinovat si byliny bez jakýchkoli znalostí.

Například šípky, které jsou velmi bohaté na vitamin C, ale ten maximálně dilatuje, uvolňuje, rozšiřuje a tudíž v mnoha případech i ochromuje činnost buněk, tkání a orgánů. Pravděpodobně vitamin C a antibiotika užívané spolu ještě více oslabují obranný systém.

Také často používaná kopřiva užívaná v koncentrátech, nebo ve velkém množství a často maximálně uvolňuje. Uvolní tkáň ledvin a z těla začnou s močí odcházet minerály a stopové prvky a začne docházet k demineralizaci organismu. Proto především vyhledejte kopřivy mladé a nízké, které nejsou tak extrémně dilatující, trhejte 4-5 lístků z vrcholu rostliny. Přiveďte vodu do varu a do ní listy kopřivy vsypte. Za několik minut sběračkou vyjměte a vodu vylejte.

Bez černý doslova expanzivním způsobem rozpráší škodlivé látky, které vznikají z nesprávné výživy, ale tělo je nestačí vyloučit a tak se usazují v kloubech.

Třezalka vyvolává fotosenzibilizaci, máta peprná je silně dráždivá, apod.


Zajímavé odkazy:

  1. Proč někdy staré recepty nepomáhají (Josef Otruba)
  2. Fotografický herbář Wendys
  3. Bylinky z Peru (Hercampuri, Chanca Piedra, Vilcacora, Manayupa, Lapacho)
  4. Fytoterapie (Radek Märtl)

Vloženo: 16.11.2008

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 2
poslední: 8.07.2016 18:04

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Zamilovala jsem se do postavy ..
komentářů: 5, poslední: 2.07.2017
Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 4, poslední: 15.07.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 51, poslední: 18.07.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 51, poslední: 13.07.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 38, poslední: 6.07.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 72, poslední: 2.07.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 244, poslední: 1.07.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 28, poslední: 27.06.2017


Anketa

Bylo by moudré zrušit veškeré jaderné zbraně?
-> ->
Celkem hlasovalo: 4616

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0