Homeopatie - podobné léčí podobné

Homeopatie je velmi rozšířeným oborem alternativní medicíny, který působí pozitivně na celý organismus a může v něm aktivovat jeho léčivé schopnosti.

Historie homeopatie

Homeopatickou teorii zformuloval německý lékař Samuel Hahnemann v roce 1810. Hahnemann vycházel z předpokladu, že je onemocnění důsledkem narušení životní síly. Tuto životní sílu má homeopatie stimulovat.

Homeopatie není jednotnou metodou, ale má mnoho směrů a škol. Klasická homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, ale některé směry homeopatie se blíží spíše konvenční medicíně, nebo různým typům přírodního léčitelství.

Homeopatie se neomezuje pouze na léčení lidí. Stejné principy je možné použít např. i při léčení zvířat (psi, kočky, apod.)

Co je to homeopatie?

Homeopatie je založená na zkoumání člověka jako celku. Výraz homeopatie je odvozen ze dvou řeckých slov: homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest). Základní princip homeopatie je léčba nemocí přírodními látkami (rostliny, minerály, nebo živočišné produkty), které vyvolávají příznaky podobné těm, které má léčená nemoc. Tyto látky se podávají ve velmi zředěném množství.

Úkolem homeopata je určit pro pacienta takový lék, jehož "obraz" se jeho obtížím (souhrn příznaků, které vyvolal v koncentrované podobě v pokuse na zdravých osobách) co nejvíce podobá. Homeopatie je tradičně považována za informativní terapii, která nepracuje s konkrétní chemikálií jako klasická medicína, nýbrž pouze s imateriální informací (energií), která je obsažena v homeopatickém léku a to díky zvláštnímu způsobu jeho přípravy.

Jak se připravují homeopatické látky?

Homeopatické preparáty se připravují postupným ředěním z účinné mateřské substance. Jeden díl roztoku mateřské substance se ředí například deseti díly (ředění decimální, označované písmenem D), nebo stem dílů (ředění centesimální, označované písmenem C) etylalkoholu nebo vody za stálého pravidelného třepání.

Ze vzniklé směsi se opět odebere jeden díl a ten se zředí znovu stejným způsobem. Tento postup se mnohonásobně opakuje a lék, homeopatikum, se pak podává pod označením např. C10 (desetkrát postupně ředěný), C30, C200 nebo D6, D30 apod.

Při centesimálním ředění (C) homeopatik se prvním ředěním zmenší počet molekul původní substance na setinu, při druhém na desetitisícinu, při třetím na miliontinu atd.

V jakých situacích pomáhá homeopatie?

Uvádí se, že homeopatie může pomoci při těchto obtížích:

1. alergie, atopické ekzémy, astma
2. migrény, virózy, léčení chronického únavového syndromu
3. bolestivá menstruace a menstruační problémy
4. návaly, problémy související s přechodem
5. chronické onemocnění, potíže po očkování
6. chřipkové stavy, bolest v krku, následky nedoléčených nemocí
7. psychické problémy, nespavost, podrážděnost
8. autoimunní choroby, metabolické choroby, poruchy trávení

Sestavování homeopatických principů

V některých zdrojích se uvádí, že se Samuel Hahnemann inspiroval při sestavování homeopatických principů u východního učitele Konfuciuse. Hahnemann ho označuje jako "dobrodince lidstva, který ukazoval cestu k moudrosti".

Základní principy svého učení o homeopatii přebral Hahnemann pravděpodobně z pohanských náboženství Číny, Tibetu, Arábie a z pohanských kultů. Např. při léčení nemoci mozku používali čínští léčitelé vlašské ořechy, protože jejich vzhled připomínal svou podobou mozek. Princip podobnosti se vyskytuje také u známého středověkého mága Paracelsa, který při svém léčení využíval astrologie. Tvrdil, že každá určitá rostlina vykazuje vnější podobu k určitému orgánu lidské neduhy. Bodláky měly pomáhat při píchání v boku, blín, který nese podobu zubu, doporučoval pro léčbu zubů apod.

Postupně Hahnemann vymyslel nebo převzal další principy, které se staly součástí disciplíny, kterou nazval homeopatií: Život řídí duchovní síla. Choroby mají vznikat působením tzv. miasmat, vnějších vlivů duchovní povahy. Léky se připravují postupným ředěním, tzv. potenciací. Jejich účinnost se kromě ředění musí zvyšovat protřepáváním, tzv. dynamizací. Léčit se má individuálně nebo podle konstitučních typů, kterým odpovídá specifický, tzv. konstituční lék. Ten se vyhledává porovnáním souboru subjektivních příznaků s tzv. obrazem léku, zjištěným zkoušením (tzv. provingem) u zdravých osob. Choroby se nesmějí potlačovat. Dávat se má jen jeden lék v jednom čase.

Hahnemann tak vytvořil ve svém základním díle Organon der rationellen Heilkunde (z roku 1810) novou léčebnou metodu.

Vědecký pohled

Vědecká komunita je v mnoha případech přesvědčena o neúčinnosti homeopatie. Případné vyléčení přisuzuje především pozitivnímu vlivu, který způsobuje komunikace s homeopatem, přání nemocného se vyléčit a víra v uzdravení (placebo efekt).

Zajímavé odkazy:

1. Budoucnost homeopatie
2. Homeopatie a porod
3. Homeopatie a kojenec
4. Homeopatika: léčba, o které se raději příliš nemluví
5. Pomocí homeopatie se u nás léčí až třetina lidí
6. Doporučená homeopatická literatura

Vloženo: 28.01.2012

počet komentářů: 1
poslední: 29.01.2012 16:14