Hurá! Jsem zdravý SOBEC!

Doživotně druhé housle?

Jak nám to doma říkali? Ano, už vím! …“Nesmíš myslet v první řadě na sebe, musíš brát ohled na ostatní!“ A s tím ruku v ruce kráčela věta: „Když myslíš na sebe, jsi sobec a to je špatné!“ Tyto a podobné „pravdy“ jsme ve svém životě slyšeli už mnohokrát. A pravdou se staly jen proto, že v tomto duchu byla vychována naše maminka, babička, praprababička atd.

A jestli se takto vychovávalo už před staletími, asi je tato výchova správná, jinak by přece nepřečkala do dnešních dnů. Jenže to je přesně ten velký omyl! Je až s podivem, kolik se do výchovy i dnešní mladé generace přenáší starých a naprosto nesmyslných tvrzení a názorů.

Jaký život to žiji!?

Všechno v naší moderní době jde neúnavně kupředu, technické vymoženosti zastarávají ode dne, kdy spatří světlo světa. Přitom ale mnohé názory se v nás drží zuby nehty a my je (ne-)ochotně následujeme. A tak na sebe sama klidně zapomínáme a ještě si myslíme, že činíme dobře. Je jedno, kolik je nám let, ale po čase se nám chování dle uvedeného pravidla pěkně vymstí. Zjistíme totiž, že život, který vedeme, není vůbec podle našich představ a přání. Že jsme jen na sebe vzali určitou roli a tu v životě hrajeme. A scénář k ní nám napsal někdo jiný, takže nám prostě nesedí. Není nám šitá přesně na míru. Jak by taky mohla, když nikdo jiný než my sami nezná naše tužby. A tak se cítíme celkově nespokojení, aniž bychom tušili, co za tím vězí. Jistě, že není správné, když se lidé chovají bezohledně vůči svému okolí a tvrdě si prosazují své vlastní zájmy. To je potom sobectví v pravém slova smyslu. Ale podřídit svůj vlastní život, tzn. svoje vlastní sny a představy, přáním a představám např. manželovým či maminčiným je prohřeškem vůči nám samým.

Co si přeješ, mé milované JÁ?

Zkusme si proto, až se budeme o něčem rozhodovat – a nemusí to být jen zásadní životní rozhodnutí – sami sebe zeptat: „Chci toto skutečně já sama za sebe a nebo se teď snažím pouze za každou cenu vyhovět druhým?“. Udělat něco pro druhé je někdy potřeba, učinit kompromis v jakémkoliv vztahu je občas normální. Ale nechat sám sebe hrát ve svém vlastním životě vždy druhé housle, to nám bere radost ze života. Života, který je opravdu jen náš a nikdo jiný ho za nás nebude a ani nemůže žít. Zkusme tedy svůj život prožít tak, aby nás opravdu těšil a měl tu náplň, kterou jsme mu dali my sami. Říká se tomu být zdravým sobcem. S takovým člověkem je potom radost pobýt. Nakazí Vás totiž svým elánem a životním optimismem.

Tak pojďme vzít život do svých rukou, ať ho prožijeme s opravdovou chutí a vychutnáváme si každý den jeho úžasné plody!

Vloženo: 7.09.2011

počet komentářů: 1
poslední: 11.09.2011 18:57