Je realita opravdu skutečná?

sestavil: Václav,
použité zdroje: Copan, Paul - Je všechno opravdu relativní?

Je realita opravdu skutečná? Nebo není?

Realita je objektivní

Realita je objektivníBez ohledu na to, jak moc se domníváme, že můžeme formovat realitu, v určitém okamžiku musíme přiznat, že jistá část našeho vlastního přesvědčení je vůči lidské snaze o manipulací imunní. A bez ohledu na silu dědičných vlivů či vlivů prostředí si musíme zachovat alespoň nějakou objektivitu, abychom vůbec k nějakým závěrům o síle těchto vlivů mohli dojít.

Co je to tedy realita? Je realita opravdu "skutečná"? Informují noviny o tom, co je "skutečné"? Není celý svět pouze iluze? Nežijeme jen ve vlastních myšlenkách?

Ve studentských novinách v Emoryho univerzitě v Atlantě byla otištěna esej jednoho ze studentů na téma "podstata reality". Autor tvrdil, že realita je jako kus měkké hlíny, kterou můžeme naprosto libovolně tvarovat. Takže "má realita" může být úplně odlišná - a stejně tak právoplatná jako "realita vaše". Dále psal, že zcela jistě existují síly, které determinují "realitu", v níž se nacházíme.

Nemělo by nás ovšem překvapit, že obě myšlenky, které student uvedl ve svém článku a které jsou navzájem tak protichůdné, se staly velmi populárními slogany současnosti:

  1. všichni můžeme vytvářet realitu zcela podle své vůle
  2. naše realita je vytvářena faktory na nás nezávislými

Ačkoli se zdá, že obojí nemůže být splněno současně, podívejme se na tato tvrzení blíže.

Tvrzení č. 1. - všichni můžeme vytvářet realitu zcela podle své vůle

"To je jen tvá realita", slýcháme. Jak odpovědět na tuto velmi častou poznámku? Zeptejme se člověka, který tvrdí, že každý z nás si může vytvářet svou vlastní realitu, zda tomu skutečně věří. Pokud odpoví ano, pak můžeme říci: "Pak ovšem věříš, že alespoň jedna věc lidmi tvořena není - a tou je nesporná skutečnost, že všichni mohou utvářet svou vlastní realitu." Nebo se můžeme zeptat: "Je tato myšlenka - že každý si utváří svou vlastní realitu - pouze jakýmsi druhem reality, kterou sis vytvořil ty? Pokud ano, proč se domníváš, že se to nějak vztahuje i na mne?" Není totiž pochyb, že náš přítel předpokládá, že jeho stanovisko se opravdu vztahuje na všechny. V tom případě si však protiřečí. Nakonec ani on sám nevěří, že úplně všechna realita může být utvářena člověkem. S realitou neboli existencí některých věcí nemůžeme udělat absolutně nic.

Z. toho vyplývá, že nějaká objektivní realita, která se vztahuje na každého, existuje. Pokud tedy trváme na tom, že určitá stránka reality nemůže být ovládána lidskými myšlenkami ani skutky, neznamená to, že jsme "arogantní" či "povýšení". Jestliže s námi náš přítel nebude souhlasit, bude tak pravděpodobně činit na základě skutečnosti, o níž se domnívá, že se vztahuje na oba diskutující! I když tedy můžeme mít nesprávné představy o tom, co konkrétně reálné je a co není, všichni nakonec musíme uznat, že nějaký druh objektivní reality existuje. Diskuse tedy může pokročit od otázky, zda "existuje objektivní realita", k otázce následující: "Uznávám-li existenci a nevyhnutelnost objektivní reality, čím obhajuji nebo na čem stavím svá ,jednotlivá stanoviska vzhledem k objektivní realitě?"

Možná stojí za to zmínit zde ještě jeden běžně zastávaný názor, který říká, že "pravda je to, čemu upřímně věříte". Podle této představy tedy upřímnost z něčeho vytváří pravdu (tedy svým způsobem realitu). Například, pokud upřímně věřím, že marxismus nebo některá z forem východní filozofie je pravdivá, pak se tato filozofie nějak pravdivou stane. Napadá mě ovšem spousta věcí, které zůstanou nepravdivými nebo nesprávnými bez ohledu na to, jak upřímně je někdo za "správné" či "dobré" považuje. Upřímné masové vraždy, upřímné znásilňování, upřímné mučení, upřímná střelba naslepo do lidí, upřímný fašismus, upřímný satanismus? Upřímnost neudělá z rovnice 2+2=5 rovnici pravdivou, ani nezmění zákon přitažlivosti.

Někdo však může namítnout: "Nevytváříme realitu alespoň skrze rozhodnutí, která činíme? Nevytvářím jistou realitu tím, že si půjčím jednu videokazetu, a ne jinou, nebo tím, že si vyberu jednu konkrétní příchuť zmrzliny, a ne jinou?" Ano, naše volba v daném okamžiku něco opravdu mění a formuje tak určitou část skutečnosti. Ale podstatné je toto: když už jednou nějakou volbu učiníme, stává se nezměnitelnou skutečností a my dané rozhodnutí nemůžeme změnit v nerozhodnutí.

Vidíme tedy, že všechna realita není utvářena naší upřímnou vírou nebo rozhodnutím, a to je fakt, který nelze než přijmout.

Tvrzení č. 2. - naše realita je vytvářena faktory na nás nezávislými

Realita je utvářena silami, jež jsou mimo naši kontrolu. Toto druhé tvrzení je svým způsobem determinismus. Znamená to, že cokoli náhodou myslíme, děláme či říkáme, je plně závislé na předcházející řadě příčin a následků. Přítomnost je určena minulostí. A závěr, k němuž lidé docházejí na základě tohoto předpokladu, je, že nezávisle na tom, jak moc se snažíme o objektivitu, jak moc se snažíme dobrat pravdy, náš historický a kulturní kontext nebo naše genetické ustrojení hrají zcela rozhodující roli. Pak můžeme vyslovit jen to, že "toto je můj pohled na věc" - a nic víc.

The Truman Show

Velice zajímavý je film "The Truman Show". Film je o muži jménem Truman Burbank (hraje ho Jim Carrey). Jeho život je doslovně televizní show v uměle vytvořeném, chráněném prostředí, zvaném "Přístav". Všichni v Trumanově životě jsou herci a herečky. Tento "svět ve světě" je vybaven 5 000 kamerami, které monitorují každý Trumanův pohyb. On sám si myslí, že toto je realita. Další postavou je Christof (Ed Harris), tvůrce celého filmu, který řídí Trumanův život. Christof říká: "Zatímco svět, ve kterém Truman žije, je jen předstíraný, Truman sám je skutečný a nefalšovaný." Marlon, Trumanův umělý "přítel", naopak říká: "Je to všechno pravda. Všechno je skutečné. Nic není podvod... Jen je to prostě řízeno." I když Truman nakonec ze svého umělého světa prchá a objevuje svět skutečný, před nás film staví zajímavé otázky ohledně reality.

Ve scénáři, kterým se právě zabýváme, se tvrdí, že ve skutečnosti nemáme žádnou moc vytvořit si svou vlastní realitu. Ta je určena silami, které přesahují naši kontrolu.

Měli bychom si tedy pokorně přiznat jednu pravdu: jako lidé jsme omezeni a nikdy nejsme tak objektivní, jak bychom si přáli. Kulturní prostředí, v němž se nacházíme, rodinné pozadí, historické období a množství dalších faktorů mohou a často také zkreslují naše vnímání. Nikdo z nás není stoprocentně nezaujatým, čistě objektivním člověkem. To je ta horší stránka věci. Nemusíme však propadat pesimismu - navzdory řadě ovlivňujících faktorů můžeme stále dosáhnout objektivity. Popřít možnost jakéhokoli pravdivého tvrzení či jakékoli objektivity znamená vyhlásit právě toto tvrzení za pravdivou a objektivní skutečnost: "Je objektivní pravdou, že nic nemůžeme považovat za objektivní pravdu!"

Francis Crick (Udivující hypotéza)

Pokud je prostředí, kultura nebo dědičné ustrojení zodpovědné za to, co si myslíme a konáme, pak neexistuje žádný racionální způsob, jak určit, které stanovisko (pokud vůbec nějaké) je pravdivé. Vezměme si genetika a držitele Nobelovy ceny Francise Cricka. Ve své knize The Astonishing Hypothesis (Udivující hypotéza) píše:

Udivující domněnkou je, že "vy", vaše radosti i smutky, vaše vzpomínky i ambice, váš pocit osobní identity a svobodné vůle nejsou ve skutečnosti ničím jiným než obrovským shlukem nervových buněk a přidružených molekul... Tato představa je natolik cizí myšlení většiny současných lidí, že může být vskutku nazvána "udivující".

Vskutku udivující je zde ovšem to, co Crick sám nevidí: Pokud má Crick pravdu, pak jeho kniha není ničím jiným než "obrovským shlukem nervových buněk a přidružených molekul"! Crick působí dojmem, jako by právě on, na rozdíl od všech ostatních, byl jaksi schopen uniknout přirozeným silám, které rozhodují o tom, co si všichni ostatní myslí. (Toto myšlení je jakýmsi druhem sebeklamu, kdy člověk sám sebe považuje za výjimku z pravidla.) Crick se podle všeho domnívá, že konkrétně jeho nervové buňky a molekuly nemají absolutně nic společného s jeho osobními závěry!

B. F. Skinner

Myšlení behavioristů je velmi podobné, protože i oni tvrdí, že lidské bytosti jsou jen výsledkem osobní minulosti, že svoboda je iluzí a každá naše volba je jen předvídatelným výsledkem řady předchozích událostí. Časopis Psychology Today otiskl v září r. 1983 článek proslulého behavioristy a autora knihy Walden Two (Walden druhý) B. F. Skinnera, v němž autor prohlašuje: "Pokud mám v otázce lidského chování pravdu, pak jsem napsal autobiografii osoby, která vlastně neexistuje... Pokud je mi známo, mé jednání je v kterémkoli okamžiku pouhým výsledkem mého genetického vybavení, mé osobní minulosti a toho, v čem se v současnosti nacházím."

Ovšem opět platí, že ani Skinnerovo vlastní tvrzení není možné brát jako výrok o objektivní pravdě. Protože to, co zde Skinner vyslovil, není ničím víc než jen "výsledkem [Skinnerova] genetického vybavení, [jeho] osobní minulosti a toho, v čem se v současnosti nachází". Takto ovšem nemáme žádný kvalitní důvod věřit tomu, co Skinner píše. Pokud má pravdu, pak se k ní dostal čirou náhodou, a nikoli vlastní racionální úvahou.

Keith Windschuttle (Jak zabít historii)

Tento australský dějepisec, zdokumentoval současný úpadek seriózních historických studií. Ve své knize The Killing of History (Jak zabít historii) poukazuje na to, že dějepisci ve stále větší míře přestávají věřit, že existuje jakýkoli rozdíl mezi pověstí a faktem, mezi fikcí a skutečností. Podle těchto dějepisců neexistuje rozdíl mezi historickým zápisem a propagandou. Nebo můžeme "historii" chápat též jako snahu jedné rasově, sociálně a politicky spřízněné skupiny o prosazování moci nad skupinou jinou.

To nás opět vede k otázce: A co samotní historici, kteří prohlašují, že psaní historie není nic jiného než prosazování moci nebo pouhý odraz trvale se měnících kulturních idejí? Jakou hodnotu má pak tvrzení, že nelze určit rozdíl mezi skutečností a fikcí? Jak už jste si pravděpodobně povšimli, podobná tvrzení vždy uvíznou ve vlastním protimluvu nebo vlastně neříkají vůbec nic. Na jedné straně "odborník", který trvá na tom, že v historii nemůžeme rozlišovat mezi fikcí a realitou, tomu ve skutečnosti sám nevěří. Koneckonců je přece přesvědčen, že alespoň jeho výroky fiktivní nejsou! Když hovoří či píše, pravděpodobně očekává, že posluchači a čtenáři budou jeho slova brát jako něco skutečného, nikoli smyšleného. Jistě si nepřeje, aby si všichni kladli otázku: "Předkládá mi tento učenec fakta, nebo výmysly?" Když tedy relativisticky smýšlející historik považuje své vlastní stanovisko za výjimku z pravidla, pak se dopouští protimluvu. Na straně druhé, pokud je veškerá historie jen prosazováním moci či výsledkem sociálního prostředí, v němž se jedinec ocitá, pak autor takového tvrzení také nedělá nic jiného, než že uplatňuje svou vlastní moc nebo vyjadřuje pouze to, čemu věří pod diktátem sociálního prostředí. Ve skutečnosti to však znamená, že neříká vůbec nic smysluplného. Jeho stanovisko nestojí nad stanoviskem kohokoli jiného, protože vše je utvářeno výhradně vnějšími faktory.

Autority kolem nás

Poslední tvrzení, kterého si povšimneme, říká: "Zpochybňuj autority!" Ačkoli je nepochybné, že například politické autority mají tendenci překračovat rámec svých kompetencí, přesto má tento slogan jednu zásadní trhlinu. Nevypadá to snad tak, že je zde automatický předpoklad, že právě tento výrok bude považován za autoritativní? V podstatě je zde řečeno: "Zpochybňuj všechny autority kromě té mé!" Nějaké objektivní (nebo snad spíše autoritativní stanovisko) bude nevyhnutelné. Objektivita je nevyhnutelná. Ti, kdo to popírají, považují sami sebe za výjimku ze stanovených zákonitostí.

Ti, kdo veškeré naše myšlení a jednání redukují na pouhou dědičnost, prostředí, reprodukci a přežití či na pouhou řeč, se opět dopouštějí jedné ze dvou věcí: a) protiřečí sami sobě, protože jednají tak, jako by právě oni unikli vlivům, jimž jsou všichni ostatní podřízeni (klam o vlastní výjimečnosti), nebo b) neříkají ve skutečnosti vůbec nic, protože vše, co vyjadřují, je jen neúprosným výsledkem vnějších vlivů.


Vloženo: 22.04.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 0

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Považuji den za den, noc za noc. Nic více. (Buddha)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Zamilovala jsem se do postavy ..
komentářů: 5, poslední: 2.07.2017
Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 4, poslední: 15.07.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 51, poslední: 18.07.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 51, poslední: 13.07.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 38, poslední: 6.07.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 72, poslední: 2.07.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 244, poslední: 1.07.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 28, poslední: 27.06.2017


Anketa

Bylo by moudré zrušit veškeré jaderné zbraně?
-> ->
Celkem hlasovalo: 4616

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0