Jiddu Krishnamurti

Jiddu Krishnamurti se narodil v roce 1895 v jižní Indii ve městě Madanapalle chudé brahmánské rodině. Jeho otec Jiddu Narayaniah zastával skromnou funkci na finančním úřadě pod britskou správou. Matka Sanjivamma byla duchovně založená žena mírné a ušlechtilé povahy, zcela oddaná své rodině a uctívání boha Kršny.

Životopis

Krishnamurti ve věku dvou let téměř podlehl malárii a stále trpěl jejími záchvaty, horečkami a krvácením z nosu. Byl tak často nucen zůstat doma, místo ve škole. Byl tak vnesen do duchovního prostředí, vytvořeného matkou. Společně vystupovali k malé svatyni na kopci, kde měli vize Kršny. Později označil Krishnamurti tyto vize jako výsledek podmíněnosti - kdyby se narodil jako křesťan, měl by vize Ježíše. Dítě vyrostlo v jemnocitného šlechetného chlapce, který byl často nemocný malárií a měl potíže se školními úlohami. Nebyl schopen sledovat výuku, držet krok s ostatními a často byl učiteli zatracován.

Krishnamurti byl po roce 1909 uveden do vnitřní skupiny Theosofické společnosti (teosofické učení bylo pro indické horní vrstvy přitažlivé, umožňovalo jim skloubit jejich stále větší příslušnost k anglickému světu s jejich tradičními duchovními kořeny.) Od této chvíle byl Krishnamurti připravován na roli Světového učitele. Chlapci se dostalo výchovy v nadreálném theosofickém stylu.

Nejlepší mozky tehdejší doby se snažili vzbudit u Krishny zájem o matematiku, historii nebo politickou teorii a tak jej připravit pro přijetí na Oxfordskou universitu. Všechno to však byli beznadějné snahy, jejich mladý student neměl absolutně na zkoušky hlavu. Zdálo se, že nic v jeho mysli nezapustí kořeny. Měl však dobrý sluch na jazyky a miloval poezii. Místo Oxfordu jej tedy čekala Paříž a studium francouzštiny a hudby. Krishnamurti byl muž s nenuceným chováním, spíše plachý, avšak i plný chlapeckého veselí. Pod tímto povrchem byl ovšem mladý pozorovatel lidstva, který se tázal na mnoho věcí.

Když bylo Krishnamurtimu necelých 30 let, začal se u něj objevovat zvláštní jev, který jeho bratr nazval "proces". Krishna se třásl po celém těle, omdléval, prožíval bolestivá muka, které byli střídány vizemi velké krásy a průzračné čistoty. Mluvil několika hlasy. Krishnamurti nebyl schopen vysvětlit co se s ním děje, ale jeho vlastní slova naznačují jaká to byla pro jeho vědomí transformace: * Byl zde člověk, který opravoval silnici. Ten člověk jsem byl já sám, byl jsem krumpáč, který držel; kámen který lámal, byl částí mne. Křehké stéblo trávy bylo mým nejvlastnějším bytím a strom vedle člověka, jsem byl já sám. Téměř jsem mohl myslet a cítit jako dělník, opravující silnici. Mohl jsem cítit vítr, jak proudí skrze strom, mohl jsem cítit malého mravence na stéblu trávy. Ptáci, prach a každý zvuk byly částí mne..Byl jsem ve všem, nebo spíše vše bylo ve mně - živé i neživé, hora i žížala, vše co dýchá.*

Krishnamurti začal jasně odbočovat od všeho, co tvořilo základ teosofického učení. Ve své vyzrálé filozofii, ve svých přednáškách, dialozích a psaném díle, nalezl mnoho způsobů jak probudit mysl svých posluchačů. V roce 1929 v táboře Řádu hvězdy v Holandsku učinil rozhodující krok - po prohlášení "Pravda je země bez cest" rozpustil i Řád hvězdy - viz. Jiddu Krišnamurti: Pravda je územím bez cest

Zdůrazňoval, že pro duchovní život nemůže být žádná legitimní autorita: žádná písma, žádný guru, žádný rozhodčí duchovního pokroku, žádná hierarchie. Každá lidská bytost si musí svobodu nalézt jinak.

Jak můžeme žít šťastně?

Jiddu Krishnamurti: Víte, kdy žijete šťastně? Víte, kdy trpíte - když vás něco fyzicky bolí. Když vás někdo udeří nebo je na vás rozzlobený, tak víte, že trpíte. Ale víte, kdy jste šťastní? Jste si snad vědomi svého těla, když jste úplně zdraví? Beze vší pochyby, štěstí je stav, kterého si nejste vědomi, který si neuvědomujete. V tom momentě, kdy si uvědomíte, že jste šťastní, šťastní být přestáváte, všimli jste si?

Ale většina z vás trpí; a jsouce si toho vědomi chcete z utrpení utéci do toho, co nazýváte štěstím. Chcete být vědomě šťastní a v tom momentě, kdy jste vědomě šťastní, je štěstí pryč. Můžete vůbec někdy říci, že jste radostní? Je to vždy až poté, o okamžik nebo týden později, kdy říkáte: "Jak jsem byl šťastný, jak jsem byl radostný." Ve chvíli, kdy jste šťastní, si štěstí neuvědomujete a to je jeho krása.

Pravda je neschůdná země

Jiddu Krishnamurti: K pravdě se nemůže přijít přes nějakou organizaci, přes nějakou víru, přes nějaké dogma, kněze nebo rituál, ne přes nějaké filozofické znalosti nebo psychologickou techniku. Lze to najít přes zrcadlo vztahu, přes chápání obsahu vlastní mysli, přes pozorování a ne přes analýzu intelektuála nebo sebepozorující pitvu.

Budete-li sledovat v tomto zrcadle svoji vlastní osobu, svoje myšlenky a pohnutky, pak budete mít chuť je korigovat. Budete říkat: "To je dobré, to je špatné, musím dělat toto a ne tamto." Při takovém přístupu něco odsuzujete nebo naopak ospravedlňujete, a tím to, co vidíte, vlastně převracíte. Zatímco v případě, pozorujeteli v Zrcadle pouze svůj postoj vzhledem k lidem, myšlenkám a věcem, jestliže skutečnost jenom vidíte, bez ospravedlňování, bez odsuzování, bez přijímání, pak zjistíte, že již samotný tento vjem má v sobě svůj vlastní čin. To je počátek sebepoznání. Udržovat tento stav bez shromažďování. Protože jakmile shromažďujete, tak z tohoto nashromážděného středu odsuzujete. Sebepoznávání není procesem shromažďování, nýbrž procesem objevování ve všech možných chvílích a situacích, ve vztazích s lidmi, věcmi, myšlenkami.

Pravda nemá cestu, v tom je její krása. Je vlastním žitím. Cesta vede pouze k nehybné, mrtvé věci. Jakmile zjistíte, že pravda je něco živého, něco v pohybu, co nemá pevné místo a nelze to nalézt ani v chrámu, ani v mešitě, ani v kostele, a že vás k tomu nepřivede církev ani učitel, ani filozof, pak také zjistíte, že tato živá věc je to, co jste vy: vaše zlost, násilí, křeč, zoufalství a starosti, se kterými žijete. Pravda je v porozumění tomu všemu.

Co je smrt?

Jiddu Krishnamurti: Viděli jste mrtvá těla, jak je přinášejí k řece, mrtvé listy, stromy, viděli jste, jak ovoce hnije a rozkládá se. Ptáci, kteří jsou tak živí po ránu, štěbetají, pokřikují jeden na druhého, můžou večer ležet mrtví. Člověka, který je dnes živý, může zítra potkat nehoda.

Všichni vidíme, jak se tyhle věci stále dějí. Smrt je nám všem společná. Všichni skončíme tímhle způsobem. Můžeme žít čtyřicet, padesát nebo osmdesát let, radovat se, trpět, mít strach, ale nakonec stejně umíráme.

Co je to, co nazýváme životem a co je smrt? Když přijdeme na to a porozumíme tomu, co je život, pak porozumíme i tomu, co je smrt. Když zemře někdo, koho jsme milovali, cítíme se opuštění, proto říkáme, že smrt nemá nic společného se životem. Oddělujeme smrt od života. Ale je smrt oddělená od života? Není život jen proces umírání?

Co to je, co vlastně umírá? Co se smrtí končí? Je to život? Co je život? Je to pouze nadechování a vydechování vzduchu? Jedení, nenávidění, milování, nabývání věcí, vlastnění, porovnávání, závidění - to je to, co většina z nás považuje za život. Pro většinu lidí je život utrpení, neustálé střídání bolesti a radosti, nadějí a zklamání. A to by nemělo skončit? Neměli bychom zemřít?

Na podzim, když přichází studené počasí, listy opadávají ze stromů a objevují se na jaře. A my? Neměli bychom zemřít všemu, co bylo včera? Všemu našemu střádání a nadějím, všem úspěchům, které jsme sklidili? Neměli bychom zemřít tomu všemu a žít zítra znovu - tak jako nový lístek - stejně tak svěží, něžní, citliví?

Pro člověka, který nepřetržitě umírá, smrt není. Ale pro člověka, který říká: "Jsem někdo a zítra v tom musím pokračovat", smrt existuje a také spáleniště - a takový člověk nezná lásku.


Vloženo: 23.08.2008

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 3
poslední: 24.03.2012 04:01

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Vzdát se vzdávání, odpoutat se od odpoutávání, nelpět na nelpění. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Zamilovala jsem se do postavy ..
komentářů: 5, poslední: 2.07.2017
Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 4, poslední: 15.07.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 51, poslední: 18.07.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 51, poslední: 13.07.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 38, poslední: 6.07.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 72, poslední: 2.07.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 244, poslední: 1.07.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 28, poslední: 27.06.2017

Svět barevných balónků
komentářů: 1, poslední: 27.07.2017

Anketa

Na čem nejraději jezdíte po sněhu?
-> -> -> -> -> -> ->
Celkem hlasovalo: 4633

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0