Kde je moje pusa?

Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Cecilka. Tatínek a maminka děvčátka hodně pracovali. Byla to pěkná rodina a žili šťastně. Chyběla jen jedna jediná věc, ale Cecilka si toho nikdy nevšimla.

Jednoho dne, když jí bylo 9 let, se poprvé chystala přespat u své kamarádky Adélky. Když byl čas jít spát, Adélčina maminka jim urovnala přikrývky a oběma dala polibek na dobrou noc. „Mám tě ráda,“ řekla maminka Adélce. „Já tebe taky,“ zašeptala holčička. Cecilka byla tak rozrušená, že nedokázala usnout. Nikdo jí nikdy nedal pusu na dobrou noc a neřekl jí, že ji má rád. Zůstala vzhůru celou noc a v duchu si stále říkala: „Takhle by to mělo být. “Když se vrátila domů, nepozdravila se se svými rodiči a utíkala do svého pokoje. Nenáviděla je. Proč ji nikdy nepolíbili? Proč ji neobjímali a neříkali jí, že ji mají rádi? Copak ji nemají rádi? Cecilka plakala, až z toho nakonec usnula. Byla rozzlobená ještě několik dní. Nakonec se rozhodla, že uteče z domu. Sbalila si batůžek, ale nevěděla, kam má jít. Bude muset navždycky zůstat s těmi nejchladnějšími a nejhoršími rodiči na světě. Ale zčistajasna našla řešení. Šla rovnou k mamince a políbila ji na tvář: „Mám tě ráda. “Pak běžela k tatínkovi a objala ho: „Dobrou noc, táto,“ řekla „mám tě ráda.“ Potom šla spát a nechala překvapené rodiče v kuchyni. Příštího rána, když přišla na snídani, dala jeden polibek mamince a druhý tatínkovi. Na autobusové zastávce si stoupla na špičky a dala mamince ještě jeden polibek... “Ahoj, mami. Mám tě ráda.“ Cecilka se tak chovala den po dni, týden po týdnu. Někdy se její rodiče stroze a s rozpaky odvrátili. Někdy se usmívali. Ale Cecilka nepřestala. Měla svůj plán a toho se do písmenka držela. Pak jednou večer zapomněla maminku před spaním políbit. Za chvilku se dveře jejího pokoje otevřely a vstoupila matka. „A kde je moje pusa?“ ptala se a předstírala, že je rozmrzelá. Cecilka se posadila: Ach, zapomněla jsem na ni.“ Políbila ji a řekla: „Mám tě ráda maminko. Pak se otočila. Lehla si a zavřela oči. Ale maminka zůstala a po chvíli řekla: „I já tě mám ráda.“ Pak se sklonila a políbila Cecilku na tvář. S předstíranou přísností dodala: „A už nikdy nezapomínej na mou pusu na dobrou noc. “Cecilka se usmála a slíbila: „Už se to nikdy nestane.“

Právě dnes někdo čeká na „svůj“ polibek. Od tebe.

Poslední aktualizace článku: 22.06.2010

počet komentářů: 1
poslední: 15.08.2010 13:33