Komentáře

I na mě to sedí, až na několik bodů - tak tři...:) Je mi dvacet a asi před měsícem jsem teprve našla skupinu lidí, kde si cítím opravdu pochopená. Na základce a střední to byla fakt bída. Doufám, že mi tohle zjištění pomůže vyrovnat se s některými věcmi, třeba zrovna s tím pláčem... Přeji všem mnoho pochopení.

Pokládám si otázku, jestli jsou tyto "indygové" děti dalším vývojovým stupněm, nebo jen uzavřená skupinka lidí obklopená úžasným darem, vcelku se od ostatních liší v mnoha bodech, jsou jakoby vnímavějšími vůči světu, možná že to celé přece nějak souvisí s rokem 2012 a "Novým věkem". Jsou lidé, kteří se zajímají o duchovno, nadpřirozené jevy, jsou i tací které toto téma táhlo od věku 9-ti let a brali je smrtelně vážně, berou i dodnes :). Na mě sedí drtivá většina všech bodů, které popisují indyga, ale myslím, že otázku jestli jste něčím odlišní si musíte dát sami...

sedí na mě téměř všechno, jsem ale ročník 65....že bych byla indigová?

Ahoj, při čtení jednotlivých bodů jsem si vždy vybavil pár situací ze života, kdy jsem se choval a chovám velice podobně. Jsem ale ve znamení ryb, takže my bychom tyto vlastnosti měli mít skoro všichni.. Od počátku puberty až do dnešních dnů (23let) jsem často pociťoval, že si v mnoha věcech s okolním světem nerozumím a nikdy nebudu, protože zkrátka oni nevidí některé principy, ikdyby je měli před nosem a nebo jen kývnou hlavou, řeknou, že jim to je jasný a daj si další pivo... Já si ho dám taky, a snažím se smířit s tím, že prostě někteří lidé jsou jiní a že je to tak správě a že naším úkolem je sdílet prostor i nimi.... Naštěstí poslední dobou se typy lidí kolem mne trošku mění k lepšímu. Po přečtení tohoto článku už nehodlám toliko měnit sebe, ale bylo by lepší hledat víc lidí co jsou na tom podobně - Indigové děti. :) Snad jsem řekl vše co jsem měl namysli srozumitelně, protože jazyk (i přesto, že je to vlastně neobyčejný zázrak, že byl stvořen) tak je omezen a spirituální věci, pocity, myšlenky se jím těžko popisují. Hodně štěstí I-dětem i ostatním dětem Země. Kdybyste se někdy někdo cítil špatně, či sám, písněte mi na mail, pokecáme :)

a poznávám se ve všech bodech. Napište mi, jak je to možné. Děkuji.

Já se bohužel nemohu se vším ztotožnit, dnes jsem pochopitelně jiná než když mi bylo 15. Hodně to pramení z dětství a jakými lidmi ste byli v této době obklopeni. Je to však dobrá škola pro mne, abych svě děti vychovávala jinak. Tzn. nědělám jim to co bylo použito na mou výchovu a co mně doposud poznamenalo.

Narazila jsem na tyto stránky náhodou a budu se muset o problematiku indigových dětí asi více zajímat... Jsem ročník 1982 a jsem ve znamení štíra, většinu z uváděných charakteristik splňuji, ale přikládám to spíš charakteristice znamení štíra a roku narození ve znamení psa, mám teď dceru, bude mít 15 měsíců a těžko mohu soudit jaká bude, ale od narození mi lidé říkají, že má hrozně inteligentní výraz, je moc šikovná a v mnoha ohledech se rovná dětem o půl roku starším... Že by jsme obě byly indigovými?

Přecitlivělé, inteligentní i hyperaktivní děti se rodí pravděpodobně odjakživa, byť mají ve světě informačních technologií mnohem více prostředků, jak svůj vývojový potenciál nakopnout. Článek nepopisuje nic víc než celkem běžné lidské charakteristiky, které se blábolivě snaží zahalit do tajemného a osudového hávu. Kolika rodičům asi někdy někdo řekl, že jejich dcera "má hrozně inteligentní výraz, je moc šikovná a v mnoha ohledech se rovná dětem o půl roku starším"? Přemýšlejte trochu, než začnete fantazírovat nad z prstu vycucanými "teoriemi".

Mimochodem, ve většině bodů bych se více méně taky našel.

Přečetl jsem si článek z odkazu a stále nechápu, oč by se tu vlastně dalo přít. Nepopírám, že se rodily a rodí děti s uvedenými charakteristikami - no a? Co je na tom zvláštního, zajímavého, osudového? Proč má někdo potřebu psát o Indigových dětech, místo aby psal prostě o dětech bystrých, inteligentních, samostatných, etc.?

Píšete celkem hezky, ale - nezlobte se - dohromady úplně o ničem.

Mimochodem, jak souvisí věk Vodnáře s duchovnem a návratem k přírodě? I pokud přijmeme, že cosi jako věk Vodnáře existuje (a astrologové v tom zdaleka nejsou zajedno), nenacházím spojitost mezi znamením Vodnáře a tím, co je připisováno jeho "věku". Vodnář = odosobněný humanismus, nikoli duchovno.

Myslíte, že píši o ničem. A přesto moje články čtete, místo toho, aby jste se věnoval něčemu zajímavějšímu :)

Na to ať zkusí odpověděť i někdo jiný. Možná, že nesouvisí.

Já si jen myslím, že duchovno znamená hledání sama sebe. Člověk hledá čím ve skutečnosti je, a sbavuje se nesmyslných pout a omezení, které na něj naložilo prostředí, ve kterém žije. Myslím, že dnešní postmoderní společnost učí člověka, jak věřit systému na úkor vlastních názorů, které vychází z jeho nitra. Lidé potom namísto toho, aby hledali cestu k sobě navzájem, což nazývám návrat k přírodě, brání raději své veliké EGO. A ono vlastně ani není jejich, to společnost do nich jen vryla to čemu mají věřit.

Tedy jeste nez jsem chtel zacit, cetl jsem kontrolni text- co je opak slova bila ? docela jsem se zasmal, pri mym stylu mysleni a vytvarne cinnosti jsem mimo .. :-)

K clanku a komentarum- Vite chyby se prece delaji z neznalosti a kdo z Vas ma dostatek casu nebo vuli studovat a patrat ? nejhorsi je pravda z polovicni neznalosti na ktere si tvrde stojite za svym. Co se Veku vodnare tyce a vlivu podle astrologu, asi malokdo vi ze i na toto tema probehla rada vyzkumu potvrzujici ze napr. historicke katastrofy a upadky risi souvisely s minimem slunecni aktivity a naopak.. Je rada vyzkumu potvrzujici ze to funguje, bohuzel vedeckymi bilymi plasti s patentem na rozum, neuznano.

Jasne , kazdy si najde to svoje a hyperaktivni a nadane deti se rodi porad, ale...vsimli jste si jak se meni doba ? a sledujete cim to je ? vite souvislosti ? jak to ze nyni zijeme jinak a mene eticky nez pred 10 lety ? Pred 10 lety jsem odjel do USA, vratil se po 5 letech a tady u nas se to zmenilo k horsimu. A po dalsich 5 ti letech take. Ctete neco o astrologii, numerologii ? Vite neco o energetickych uzlech nasi planety, dracich zilach.. slunecni aktivite a virech apod a jak ovlivnuji okoli ? Kdyby lide vice cetli, nasli by vice souvislosti a vetsi plochu pravdy a nemohli by pak rict nebo psat ze ten nebo onen nema pravdu. A jak autor spravne pise, pravdu ma kazdy, ze sveho uhlu pohledu a urovne vzdelani.

Vetsina z nas baziruje na skolnich nebo chybnych znalostech a nevi nic treba o medernich vyzkumech pyramid a porad si mysli ze jsou stare jen 4000 let a nevi nic o nasmerovani tajnych komor, precesi apod. Vetsina z nas nevi nic o prenatalni psychologii, nebo inkarnacni regresi ci progresi, nebo strunove teorii apod. Kazdej at si najde svoje tak jako kazdej vedeckej tym dokazuje neco jineho, ale na nas je abychom nasli ty nitky a souvislosti. A reknu vam ze je to nekdy dost tezke je najit a je potreba se hodne ucit a cist. Dnes jsou pristroje na mereni akupunkturnich bodu, pristroje na ovlivnovani aktivity mozku a zbrane na tichou destrukci, zbrane 21. stoleti,vyzkumy casoprostoru a casovych smycek.. Pratele ctete a nalezejte a hledejte, misto toho napadani. Nicmene kritika je nejlepsi ucitel, ale musi byt opodstatnena- Rika se ze zaci mezi sebou bojuji aby se ucili a poznali druhe a sebe. Ucitel je ridi a usmernuje a vede. Ale ucitele i zaci jsou ruzni a proto napr v Zen budhismu ucitel presne vedel proc nosi palici a kdy uderit nejakeho hlupaka co zacal meditovat o vykalech misto zadaneho ukolu, a taky presne vedel proc nekomu zavrit hubu protoze mel spoustu hloupych otazek misto aby zvedl zadek a sel si to zkusit prakticky a overil si ze ma ucitel pravdu.

Kazdy ma pravdu, podejte si ruce nebo si rozthejte obcanky, nebo spis opcanky (od slova picanka-opice) Ti moudrejsi si poctou a vezmou si sve a pochopi opet vic .. Jak rekl marek Izer - budte radi ze je to barevny)/vase televize) a ze se to hejbe :-), ale hlavne nikdo nevi vse ani ja ne a mozna ze jsem ja ten nejvetsi hlupak protoze nevim ze sem pisou komantere sami akademicti pracovnici, vyzkumnici NASA , FBI, CIA, KGB UFO. ET, NOVA REDBULL nebo kolik tech zkratek je :-)

Me se clanky autora libi protoze popisuje sve poznatky a o to jde, o zamysleni. A kdo se mnou nesouhlasi, at mi vleze na zada, stejne unesu jen jednoho cloveka..sam sebe :-)

Se zájmem jsem si přečetla tento článek a skoro vše sedí na mého syna i to cítím. Od mala byl poněkud zvláštní a teprve teď mi dochází, kolik chyb jsme udělali ve výchově díky tomu, že jsme toto nevěděli. Teď je synovi skoro 30 a řekla bych, že to má na tomto světě hodně těžké, protože pořád žije tak nějak ve "svém světě" a proti tomuto světu se brání svým způsobem. Absolutně odmítá veškeré dobře míněné rady rodičů, už je asi pozdě ho nějak výrazně ovlivnit, ale vpodstatě o něj mám strach, zvláště když slyším jeho názory na život, na svět atp. Je to složité a nelze vše napsat v několika řádcích, jen by mě zajímalo, jak lze dále zapůsobit na již dospělého člověka, který se narodil jako tzv. indigové dítě.

Nejlíp na něj zapůsobíte, když na něj nebudete působit. On si vybral svoji cestu a tou se dal, je to jeho volba. Pokud žije ve "svém světě", asi k tomu má důvod. Funguje mu to, tak bych mu to nerozmlouval. Dobře míněné rady mojich rodičů na mně taky vůbec nefungují. Mé dobře míněné rady, zase nebudou fungovat na ně. Obojí jsou jistě dobré rady a já i oni to myslíme dobře, jen jsme každý někde jinde. Strom a žába se spolu taky těžko domluví, to ale neznamená, že vedle sebe nemůžou spokojeně žít.

Já jsem na tento článek koukla jen ze zvědavosti, protože si myslím, že indigová nejsem, ani nikoho takového neznám. Ale je pravda, že jsem nikdy nezapadala do žádného kolektivu (ani ve svém širokém příbuzenstvu), žiju si hodně ve svém světě a mého manžela to deptá, protože jsem pak zádumčivá, takže se musím ovládat. Sním si jen, když jsem sama. Dokonce jsem zjišťovala, jestli nejsem taky převtělený anděl, nebo jinačí bytost, ale nic jsem vlastně nezjistila.
Věřím, že se svět nachází na přelomu nějaké události, protože to kolem sebe pozoruju a hlavně to cítím na sobě. Už skoro od dětství (je mi 24 let) se zajímám o vše záhadné, sama od sebe jsem začala věřit v Boha - nikdo mě k tomu nevedl a protože trpím částečnou samomluvou, povídám si teď s anděly...
K indigovým dětem - je pravda, že jsem spíš opak. Narodila jsem se na přelomu Berana a Ryb a to se projevilo do mé povahy. Sanquinic střídá melancholika s příchutí cholerika. Jsem vcelku trpělivá, fronty mě moc nerozčilují a doma jsem většinou poslouchala a neměla s rodiči žádné velké konflikty. Astrolog mi předpověděl, že ve svých 23 dojdu k přelomu svého života. To mohu potvrdit, protože občas až zírám, co se všechno stihlo v jednom roce odehrát. No a s tím souvisí právě konfliktnost, ke které teď u mě dochází. Já jsem se začala trochu měnit a dívat se na svět trochu jinak. Ač by trochu měla, tak mě nějaká daleká budoucnost vůbec netrápí a to je ten kámen úrazu.
V tomhle se liším, protože se svým fantazírováním jsem trochu sama a samotářská jsem vždycky bývala.
Omlouvám se, jestli to bylo trochu zmatený, já se teď nedokážu moc vymáčknout a v hlavě mi to naskakuje trochu na přeskáčku...

Ono je to daleko složitější, než se na první pohled zdá. Lehce se řekne, nepůsobte nijak na syna, vybral si to, ale těžko se tak ze strany matky činí. Jako malý byl nádherné a velice bystré dítě,vynikal hlavně v malování,zajímal se o přírodu,hodně četl i sám psal. Ve škole se asi hodně nudil a učitelé se k němu stavěli tak půl na půl, buď byl milován a nebo nenáviděn, mnozí si mysleli, že ruší a zlobí naschvál, ale on byl už někde jinde a mnohé neuznával pro jejich vlastnosti, autoritou pro nej byl opravdu člověk na výši. Byl to takový malý filozof a chtěl věci rozebírat a povídat si o nich, nestačilo mu splynout s davem.Nemyslím si, že bysme se mu málo věnovali, ale asi to mělo být ještě jinak.Puberta u něho proběhla hladce, ale stále hledal nějakou cestu, nějaký smysl života. V pohodě vystudoval střední školu, nástavbu a bakalářské studium a věnoval se pak problematické mládeži. Jenže ho to asi stále nenaplňovalo,začal se věnovat hudbě,hard-coru, sám skládá texty (z kterých jde až mráz po zádech, jak jsou depresivní), vede kapelu a většinu času věnuje této činnosti, která mu,bohužel nevydělá na chleba,a protože pracuje jen na částečný úvazek,má sotva na nájem.Materiální hodnoty mu nic neříkají,podle toho také žije - a já se na to nemůžu dívat, jenže finančně ho podporovat neustále nejde a je fakt, že také nic nechce.Ale jak se mám dívat na tu kupu nezaplacených složenek doma a na další kupu upomínek a na neustále prázdnou lednici? Navíc ke své hudbě a stylu života přizpůsobil i svoji vizáš, jeho tělo zdobí několik piercingů (a to nijak titěrných) a tělo si nechal otetovat tak, že na mně jdou doslova mrákoty. To udělal až dýl, kdy to bylo opravdu z přesvědčení a ne z projevu puberty.Mnohokrát jsem to s ním probírala, vždy skončíme u toho, že on problém nemá, že ho vlastně mám já.Samozřejmě že je obklopen lidmi, kteří jsou jako on.Nevím jak bych to vysvětlila,spíš mám pocit,že s jeho názory, postoji a vizáží nemůže nikde uspět,že jde stále hlavou proti zdi.Je stále radikálnější a tak mám strach, kam až to může jít dál.Nevím, jestli mě pochopíte, ale ráda si přečtu váš názor.

Rozumím, ale asi moc neporadím. Možná vám odpoví někdo jiný, kdo podobný problém někdy řešil.

Mnoho lidí doporučuje se na vše koukat pozitivně, mně to někdy funguje. Mám nějaký skoro neřešitelný problém a pak si představím pár ještě horších variant a jsem rád, že je to aspoň tak jak to je. Jinak ty peníze, v tom ho celkem chápu. Také nevím jestli bych si vybral co mně baví, nebo co mně finančně dostatečně zaopatří. Nejlíp to zkusit zkombinovat, a když to nejde.. asi bych si vybral to co mně baví.

Děkuji.Nevím,jak se s tím vším popasovat. Že by vše mohlo být ještě horší, tím jsem se pochopitelně utěšovala taky, ale ono to svým způsobem postupem času horší je. Syn se našel v hudbě, v textech,které píše, v kapele,- mají v této oblasti i úspěchy, ale šťastný se necítí. Netěší ho žít v našem městě, v naší republice, mám pocit, že ho netěší nic.Zatím jsem se nesetkala s tím, že by toto někdy někdo řešil,sama jsem termín "indigové děti" slyšela prvně,ale jsem si jistá, že to s mým synem souvisí, vím to od té doby co se narodil, jen jsem to neměla pojmenované. Ráda bych o tom věděla víc, snad nějaké informace seženu.

Zajimavy clanek.Je fajn,ze tato informace o indigovych detech,ktera ke me dorazila asi tak pred dvema lety mi pomohla konecne uzavrit moje celozivotni badani nad mou podstatou,proc jsem tak odlisna od mych vrstevniku a koneckoncu mi to i vysvetlilo ty nekonecne konflikty s mymi rodici.Ted se na vec dokazu podivat i z toho jineho uhlu a i moji rodicove se nechali trochu "poucit" o tom,proc byli vsechny ty neshody...Je perfektni ze lide jako Vy pisi o takovych vecech,protoze aspon z me osobni zkusenosti se muj vztah k rodicum zcela zmenil a jsem na ne pysna,tak jako oni opravdu taktez zmenili postoj i nazor na mou osobnost.Myslim si, ze obe strany jsme udelali jakysi nepatrny krucek na nasi duchovni ceste...
A vite co je nejskvelejsi? Me sestrence se pred rokem a pul narodila holcicka.Vsichni me nutili abych prijela z Anglie a aspon ze slusnosti se sla na ni podivat.Ja jsem ale odmitala...Asi po jejim pul roce se mi dostaly meilem jeji fotky no a reknu Vam ze jsem neverila vlastnim ocim.Jeji vyraz byl tak dospely a vyzraly,jeji pohled byl pohledem velke osobnosti...a tehdy se to stalo...nad korenem jejiho nosiku jsem uvidela neco velmi zariciho co me ale uplne fascinovalo a silne pritahovalo.Zacala jsem si prohlizet vsechny jeji fotografie a na vsech jsem zjistila tu samou vec.Pro potvrzeni,ze nejsem blazen jsem jeji fotografie ukazala lidem,kteri se taky zajimaji o duchovno (a veci s tim souvisejici) a potvrdili mi mou tezi,ze se jedna o sestou cakru,ktera ji primo zari...Nasledne na to jsem se zacala dovidat jake je to velmi odlisne "miminko",ktere okoli zacina zavrhovat pro svou odlisnost - jak smutne...
P.S.Doufam,ze se nevylekate toho co jsem Vam tu popsala...,protoze to jsou uplne normalni veci tak jako noc strida den...
Karin

Nádherné! Víte, dnes už je to lepší.. spousta literatury, stále více informovaných lidí o esoterice, k meditaci už se společnost také staví lépe.

Včera jsem si kupoval lístek na Karmapu. O víkendu navštíví Prahu: http://www.karmapavpraze.cz/

Lístky se prodávaly tady v Praze v buddhistickém centru. Byla se mnou i kamarádka. Nevím jaké lidi tam čekala, ale byla hodně překvapena (prý spousta mladých a veselých lidí).

Pokud bych tedy mohla pridat muj nazor na problem pani Evy.Urcite se vice zajimejte o problematiku indigovych deti - na internetu je toho spousta, pri tomto urcite naleznete i jine informace,ktere vas treba i oslovi...Jen se proboha vyvarujte tech typu matek,ktere za kazdou cenu se snazi predelat sveho syna k obrazu svemu,protoze si mysli ze ho znaji nejlip a vi presne co by mu mohlo treba pomoct ci prospet.Pani Evo,nezapominejte na nejvetsi fakt v zivote kazdeho z nas.Kazdy jsme jedinecna osobnost a kazdy mame tady na zemi urcity ukol ci poslani...A neprislusi nam menit ci zasahovat do zivotu jinych - od toho tu vubec nejsme...Vas syn je dospely jedinec,ktery bohuzel musi zit svuj zivot sam (to znamena ze je plne zodpovedny za sve ciny i rozhodnuti a nikdo nema pravo mu do toho zasahovat)Az zacnete respektovat toto uvidite ze se pred vami i vasim synem otevre zase uplne jina cesta,kde budou treba uplne jine vyzvy a mozna diky nim dosahnete i jinych vysin...Vy jste uz svuj ukol vuci nemu splnila a troufnu si rict ze jste mu dala to nejlepsi co jste v danou chvili mela.Ted uz to ale nechte jenom na nem a uvidite ze se otevrou dalsi dvere...
S uctou Karin

Musim se znovu vratit k memu nazoru, az ted jsem si pozorne precetla vase problemy pani Evo. Budu k Vam velmi konkretni.
Mate opravdu problem, ale ten vezi ve Vas samotne. Porad se snazite (nejdrive nasilnou) formou ted uz ale neprimou ridit sveho syna a predkladat mu sve videni sveta... Nedelejte to, protoze tim veci jen zhorsite. Problem, ktery mate a jak uz jsem napsala ve vyse uvedenem prispevku by jste mela spise resit na sve vlastni osobite urovni. Syna jasne postavit pred tvrdou realitu, ze ho financne podporovat nebudete a timto by jste se taky mela zacit vice zajimat sama o sebe (o svou dusi...), zacit si vytvaret svuj vlastni zivot a nebyt jen "prisata" na zivote sveho syna a delat mu tzv. ochrankyni. Obklopte se vecma, ktere vas naplnuji harmonii a zkuste vice vnimat sama sebe - tam totiz lezi odpoved na vas problem...
Jeste jednou s uctou
Karin

Hned začátek tohoto článku jakoby kopíroval mé myšlenky. Když jsme byli malí,(je mi 47 let)takové děti kolem nás neexistovaly. Napřed jsem si myslela, že hyperaktivita a jiné problémy jsou fenoménem dnešní doby, že je pohodlnější to opisovat cizími slovy, než dítě úplně normálně nařezat, jako to dělali s námi.Problém je však mnohem složitější. Věřím, že takové děti jsou a nezmění je žádná výchova. Jsou zřejmě duševně připraveny na změněné životní podmínky, jako např. raketový vývoj techniky apod.
Nejhorší je, že lidé starší generace jim nerozumějí,takže vznikají problémy.Dnešní lidé vyznávají jen materiální hodnoty a jsou jako celek povrchní, necitelní, uspěchaní, nemají čas jeden na druhého. Tyto děti jsou tu proto, aby zachránily lidstvo před zničením. Lidé by se měli obrátit k duševní stránce života, obnovit soucit a lásku.Kéž se nám to všem podaří!

Když jsem byla malá, byla jsem strašně osamělá. Číst a psát jsem se naučila sama v 5ti letech. Do první třídy mě přinutili chodit až v pololetí. Moje rodiče si se mnou tedy opravdu užili. Místo nové koloběžky jsem třeba přinesla domů výměnou křečka. Ztotožňuji se se všemi body. Jsem ale ročník 54. Jsem tu nějak v předstihu. Moje dvě děti 21 a 22 let jsou jasní Indigáci. Naštěstí jsem už ale měla zkušennost na vlastní kůži a tak jsem se v jejich usměrňování omezila jen na to, abych je naučila číst, psát a snad taky trochu jak žít v tomto světě. Dneska to jsou lidé, kteří jsou mi nejbližší na světě a jsou to mí opravdoví přátelé. Doufám, že k tomu tu indigáčci jsou, aby nám mimo jiné zpestřili život. Ivana

Vaclave,moc me tesi ze o techto vecech pises.
Jak jsi psal Ty sam,je na kazdem z nas at jiz veri na Indigove bytosti ci ne. Ten kdo neveri je bohuzel stale zahalen nevedomosti kterou ani netusi,natoz aby mu byla viditelna. Stale realita v ktere zijem.
Jak bolestne je ale na to koukat ocima tech kdo znaji jejich pocinani, je nevyslovne.
KDO NEPROZIL NEUVERI.

Jsem konecne trochu klidna ze na svete je uz vice takovych s kym je mozne o tom mluvit.
Indigove deti jsou opravdu jine a o tom neni pochyb. Lze to videt hlavne v jejich ocich.
Znam jich mnoho a je nepochybne ze i oni poznaji kym jsem bez jedineho slova,kdyz jeste ani nemluvi.
Je to fascinujici pohled z oci do oci,vymena energie namisto slov.

Desi se mne ale poznani ze jsou to casto deti rodicu kteri nic nevidi,nechapou.Neb prave nedosahli stejne urovne jako jejich dite.
Ale stejne verim i presto, ze takove dite bude mit takovou duveru v to co je, ze ho nic a nikdo nezlomi svym vlivem.
At se jakkoliv nevedome kdokoliv pokusi je ovlivnit,nedaji se. Ale nebudou to mit lehke.

Kdyz jsem byla mala rekla jsem sve matce ktera me pripadala mimojine cizi,jak budu zit az budu velka s takovou vaznosti a nasledne presnosti ,ze nad tim dodnes uvazuje a zaroven nikdy ten moment nezapomnela.
Zadna vepsana pravidla ktera nekdo nekdy vytvoril jsem nenasledovala. Mela jsem v lave jedinou otazku a to-jak je mozne ze existuji nejaka pravidla vytvorena clovekem,ktery ani nevi kym ve sve skutecne podstate je. Kdo jsou ti lide kdo si troufli takto jednat.
Byla jsem nezvladatelna a nepochopena.Dnes uz ale vim a chapu proc.
Utek od materialnich veci,od chtice k penezum.Nechut se ucit a misto koncentrace jsem byla v jinem svete.
Nikdy jsem se nenechala znasilnovat nejakyma myslenkam jinych lidi z okoli.
Nasla jsem svou cestu v Buddhismu a v tom ze mam silnou potrebu pomahat druhym.
Je otazkou dodnes pro vsechny proc nejsem nikomu vizuelne podobna a proc jsem jako mala vypadala spis jako dite z vychodu. Jako bych jim ani nepatrila,navic jsem to tak i citila.
Opravdu moje duvera a vlasti zivot me davaji jasne odpovedi k tomuto tematu.
Neni nahoda ze jsem ho tady dnes vystopovala.

Dostala se mi do ruky knizka BARVY ZIVOTA - TAJEMSTVI AURICKE TYPOLOGIE. V teto knize je popsano 14 typu lidi a barvy, jake se objevuji nejcasteji v jejich aure. Autorka uvadi, ze u kazdeho prevazuje v jeho aure jedna z techto barev. Nekdy take obsahuje nase aura dve barvy, nekdy si muzeme k te prvni behem zivota nejakou dalsi primichat.

Cervene deti jsou velice samostatne, oranzove deti jsou dobrodruzi, zlute deti jsou okouzlujici bavici bytosti, zelene deti jsou velmi inteligentni osubky, modre deti jsou laskyplne, fialove deti jsou moudri vudci, krystalove deti jsou neuveritelne krehke, indigove deti jsou neobycejne vnimave, zlate deti jsou klidne a zdvorile...

O tom to je! Ne o tech barvach, ale o tom, ze jsme kazdy uplne jiny a mame ty sve prednosti! A pokud budou rodice respektovat rozumně podlozene potreby svych deti, bude na svete vsem lepe!

Neuvěřitelné.Mají problém čekat ve frontě....To by jeden neřekl.Já si vždycky myslel,že čekání ve frontě je nejoblíbenější kratochvíle drtivé většiny lidstva.Jsem rád,že jsem byl poučen...
Mimochodem...Všechny body sedí téměř na všechny lidi co znám.Na někoho víc a na někoho méně.Je to soubor všeobecností.V tom se najde téměř každý!

Marceli,vubec se nedivim tomu co pises,protoze ten kdo chce,ten si vzdy spojitost v tech bodech najde jen proto aby sam sebe ujistil ze je to blabol a zaroven sam sebe uspokojil v tom ze zivot je jen clovek z masa a kosti a je zcela nezavisly na vesmirnych zakonech?
A ano tak je to spravne a spravedlive. Zalezi na kazdem jak svuj zivot pojme. Videt ocima nekoho jineho a ani citit nemuze to co se zde popisuje.
Vybral jsi bod fronta a co ty ostatni?

ahoj musim rict,ze v mnoha bodech jsem se nasel.jsem z deckeho domova, ale dnes mam krasnou dceru a zenu a ziji plnohodnotny zivot.jsem moc rad,ze v tom to svete nas je vice.jemi 33let a vsem vám preji silu a lasku.pa

Ahoj,jsem překvapená, když čtu vše napsané a najednou mám pocit jako bych na světě nebyla tak uplně sama. V poslední době mě docela hodně provází ten pocit, že je něco špatně. Už od prvního kolektivu ve školce sleduju, že mě žádný kolektiv nepřijal mezi sebe- je to kruté, špatně se s tím žije. Nyní si připadám hloupě, protože mám 2,5letého syna a vidím na něm, jak moc potřebuje kolektiv- jenže nedokážu se s žádnou maminou skamarádit tak, abych si já měla s kým popovídat a syn aby měl vrstevníka. Maminky okolo zajímá, jestli mají jejich děti všechno oblečení, hračky nové, pokud možno velmi atraktivní, hračky mluvící, hrající podivné melodie- já je nekupuju, oblečení stačí poděděné-zato se synem malujeme, zpíváme, hrajeme si s hračkami dřevěnými, pouštíme draka, vaříme, no je toho požehnaně. Vářím doma- zdravě, maminky jsou s kýblíky pro oběd do jídelny a to samé dávají malým dětem a v ušetřeném čase perou a uklízejí. Syna ovšem přestávám zvládat, nevím jak na něj- nemám se s kým poradit.Je chytrý, ale paličatý, má o všem svoji představu.že by indigový ? Když koukám na tyto stránky, mám radost, že chyba není ve mě, a že se najdou lidé podobně smýšlející s podobnými názory na svět- vyčnívající z kolektivů, nezařaditelní, ve svém slova smyslu velmi smutní, protože jeli člověk nepochopen, velmi špatně se žije v takovém divném světe. Mám pocit, že většina lidí má priority úplně někde jinde než já.

Kdyz si prectete vsechny komentare, tak mi uz jsme generace zcela Indigova! Me je tricet dva, prave se mi narodila dcerka, a ja jen zasnu jak se ze slepeho nemluvne stava myslejici bytost. Je videt jak mala pozoruje zivot kolem sebe a spracovava informace. ted je ji devet mesicu. Jeste mluvit neumi, ale ta duchovni komunikace mezi nama je. Clovek nemusi mluvit, aby porozumel. To ze prvni mesic deti nevidi, to se da take vysvetlit duchovne. Predstavte si kdyby videli drive nez by citili zivot kolem sebe. Asi by zivot byl uplne jiny, jejich informace o zivote by byly jine a veskere informace o zivote by take zpracovavali jinak! Kdokoliv stvoril svet, stvoril ho perfektne! At se deje cokoliv vsichni si jdou po te duchovni ceste at chteji nebo ne. Nekdy mi pripada jako by uz vsechno bylo dano! My se jej musime naucit porozumet! Hodne stesti Indigova generace!

jsme staré duše, které se vrátily. Chceme si znova na Zemi užít života, protože lidská těla jsou tak úžasná a to, co jde prožít v nich, nikde jinde ve vesmíru nezažijeme. Nikde jinde totiž nemůžeme tak hluboce zapomenout, kdo jsme. Jedině na Zemi může být okamžik uvědomění tak silný a emotivní, jedině na Zemi můžeme prožít to hluboké odcizení mezi námi a pak ten návrat k sobě, kdy se k sobě tiskneme jak v pelíšku.
Už jsme tu jednou byli a tohle všechno prožili, ale civilizaci, kterou jsme stvořili, zaplavilo moře. Proto jsme na čas změnili způsob své existence zde, ale teď nastala vhodná chvíle, zkusit to znova...hvězdná brána se otevíra, držte si klobouky, jedem :-)

Každý kdo začne uvažovat o svém místě na světě a pokládat si otázky o smyslu své vlastní existence, postoupil v úrovni abstrakce na jistou základní úroveň. Zpočátku se cítí osamocen a na již existující vysvětlení pohlíží s nedůvěrou až záští. Na všech existujících filozofiích vidí hlavně nedostatky což většinou pramení z neznalosti. Může se v této fázi pokusí zformulovat vlastní filozofii. Ti kteří se o to pokusí musí zákonitě narazit na problémy východisek (daností, axiomů). Objektivní danosti se totiž hledají těžko a musí se v tomto případě hledat v lidském vědomí, nikoliv v reálném světě. Na danostech reálného světa jsou založeny exaktní vědy např. fyzika. O jejich platnosti se každý přesvědčuje na každém kroku (jablko padá vždy dolů, když stisknete vypínač světlo svítí). Duchovní otázky však tyto vědy nevysvětlují a ani nemohou. O nalezení duchovních východisek se pokoušejí filozofové co je člověk člověkem. Existují propracované systémy založené jen a jen na vlastnostech lidského myšlení. Jakmile se, ale nějeký směr pokusí provést spojení duchovního světa se světem reálným stává se z něj náboženství. Toto spojení je totiž subjektivní, tedy nepřenosné a je tedy aktem víry.

Autorovi tohoto článku bych doporučil aby věnoval jistý čas studiu klasicků filozofů (od Platóna, přes Spinozu a Liebnitze ke Kantovi a Hegelovi), ale taky mystiků např. mistra Eckharta. Upozornil bych jej i na existencionalismus (např. Camus). Bude pak schopen lépe a jasněji formulovat své myšlenky.

K článku (tím myslím celý soubor zde uveřejněný):
Článek má dvě roviny jedna je pseudovědecká a druhá pseudomystická dohromady však tvoří nesmysl. Pseudovědecká stránka část nám tvrdí, že existuje skupina dětí které se dají rozeznat podle jistého souboru vlastností. Všechny kritéria jsou však ryze subjektivní, paušální a některé hraničí až s logickým nesmyslem.

např.: "Děti si uvědomují ve svém nitru životní pravdu". Co je životní pravda a jak se liší od prosté pravdy? Ale nevadí, indigové děti si ji totiž uvědomují ve svém nitru. Což patrně znamená že tuto pravdu nejsou schopny sdělit. Jak tedy poznáme, že si ji uvědomují? A i kdyby ji dokázaly sdělit, jak poznáme my, že je to ta "životní pravda"? Neznamená toto kritérium vlastně jen to, že pokud nechápeme výraz dítěte, je to vlastně tím, že si dítě uvědomuje životní pravdu?

Zamyslíme-li se zjistíme, že podobně nic neříkajících je většina kritérií. Ostatní konkrétnější kritéria lze naopak interpretovat tak, že sedí na každého (čekání ve frontě). Jediné co tato kritéria dokládají je autorovo přesvědčení, že každý člověk je jiný a že absolutní porozumění mezi dvěma individualitami (i velmi blízkými jao např. rodič-dítě) není možné. To je ovšem naprosto zjevná pravda i bez indigových dětí.

Pro prohlášení, že se tyto děti rodí stále více chybí jakýkoli základ. Odkud to autor ví?

Pseudomystická rovina článku operuje s pojmy jako je barva aury a životní energie. Zjišťujeme, že někde existuje nějaká osoba, která je schopna identifikovat indigové děti pomocí schopností, které jsou ostatním odepřeny. Nic proti tomu. Proč však tato osoba nepodala nějaké úplnější svědectví o těchto dětech, jejich projevech a problémech? Problematika indigových dětí by nabrala úplně jinou kvalitu. Bylo by možné např. pořídit soubor statistických dat a na jeho základě doporučit jaká metoda zacházení s těmito dětmi se nejlépe osvědčuje. Vytvořit pro rodiče těchto děti kvalifikovanou poradnu apod.

Pokud to tato osoba nedokázala znamená to nejspíš že.:
a) buď tyto děti vlastně nedokáže spolehlivě rozeznat,
b) nebo se tyto děti svými vlastnostmi vlastně od zbytku populace zas tak výrazně neodlišují.

Pokud se tyto děti vlastně neodlišují, jsme jimi vlastně všichni a není tedy divu, že se většina čtenářů cítí indigově.

V závěru článku nám autor naznačuje jak se o indigové děti starat. V souboru doporučení jsem nenašel ani jeden bod, který by odlišoval péči o indigové dítě od péče standardní.

Čili milý autore: Cítíte-li se býti jiným než ostatní a máte-li pocit že Vám nikdo není schopen úplně porozumět máte, pravdu. Máte pravdu i v tom, že podobných lidí existuje mnoho. Proč si ale myslíte, že někde existuje někdo normální, či stejný?
Jsou jen lidé:
- lidé kteří si svoji jedinečnost uvědomí a je to pak pro ně samozřejmost,
- dále jsou lidé kteří si to sice rovněž uvědomí ale je to pro ně zdrojem utrpení protože by rádi někde našli porozumění což lze jen do jisté (pro ně nedostatečné) míry,
- další si to uvědomí a prostřednictvím aktu víry (ztotožněním se s některou ideologií) dosáhnou vnitřní rovnováhy.
- Poslední skupinou jsou lidé kteří ač jsou individualitami si to neuvědomují, nepřemýšlejí o tom a jsou tedy spokojení se svojí tzv. normalitou.

Mějte se a přemýšlejte.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak nejlépe vychovat svého 12 měsíčního clapečka, aby naplno mohl rozvinout své schopnotsti. Moje teta se zabývá kyneziologií a pořád říká, že je můj synek indigové dítě. Když jsem si četla Váš článek je pravda, že některé body na něj opavdu sedí. Navíc má v zádu vyklenutou hlavičku, to prý znamená, že jsou takovéto děti napojený na vesmír. Moc děkuji za dpověď. Katka

Moc Vam neporadim, Vy jste jeho maminka. Poslouchejte sve srdce, tam jsou pripraveny ty nejspravnejsi odpovedi na vsechny Vase otazky.

za hezké stránky, kde jsem dnes při čekání na pračku :-) náhodou nalezla to, co žiju, co říkám, co reálně existuje. Doufám, že se nebudete zlobit, když si občas nějaký článek stáhnu (pochopitelně s uvedením celého zdroje). My indigoví máme skutečně potřebu pomáhat světu, aby byl lepší a jen v mém nejbližším okolí je pár lidí, kterým podobný text pomůže. Můžete to cítit, žít a tvrdit, ale pokud si to přečtou i od někoho jiného, bude ta informace hmatatelnější, snáze ji pochopí a možná se přestanou trápit. Je jedno, jakou "barvou" to budeme nazývat, důležité je ji vidět. Jen včera jsem měla 2 akutní sdílení problémů jiných, protože lidé se potřebují vypovídat a těch, co vyslechnou bez předsudků a s láskou je málo. Nechci si hrát na psychologa - amatéra, na to nemám, ta empatie mi někdy dost škodí. Tak je nasměruji k Vám, do knihovny nemají čas jít, internet má doma kde kdo (s výjimkou jedné mé kamarádky, která ho nechce, ta ale má indigové obě děti, jí se to bude také hodit:-). Určitě nebudu nikoho k ničemu nutit, jen poskytnu kontakt. A čtenáři přibydou, o tom nepochybuji. Tak se to mějte a ještě jednou díky...

Početl jsem si a pobavil se. Já nejsem indigový, jsem úplně obyčejný a vybavily se mi slova Džanakanandy: "Často bývá za filozofováním o józe, za sektářstvím a tzv. tajnými naukami zoufalá snaha být někde jinde, uniknout co nejrychleji k něčemu jinému než současnost."
Proč přesvědčujete sami sebe o výjimečnosti své nebo svých dětí? Jaký komplex se za tím skrývá?

Lidičky...Není to jedno? Hlavní je jaký žijete život a jak se staráte o přírodu. Měli byste se zaměřit na ochranu přírody a zamyslet se nad globálním oteplováním.To, že jste indigoví a třeba nic pro okolí neděláte, tak to není světu moc platné:-)

Nedavno jsem se dozvedela od nekolika lidi(i psycholozky),ze muj 7 lety syn je indigo dite.Snazim se "jeho"svet pochopit a nebranit mu v rozvoji.Nekdy je to moc pro nas normalo tezke.....Skoro jsem se polekala,kdyz jsem si cetla ten clanecek od Blanicky.Proc Buh dela nove lidi,kdyz si muze nechat ty stare.....Toho nazoru byl muj maly uz davno!!!!!(A ja to nepochopila!!!!)Pa S.

Veškeré ty diskuze, které lidé otevírají a podílí se na nich za cílem se obohatit o názory a zkušenosti jiných, jsou sice hezké a někomu to opravdu může přinést dobrý pocit toho, že danému tématu již začíná přicházet na kloub, avšak nesmíme zapomenout proč jsme opravdu tu a že není naším úkolem se co nejvíce odlišit...!
Lidé na sebe pohlížejí rozdílně. Mezi neodbytnou lidskou vlastnost patří i chtíč být někým neobyčejným, někým ke komu budou ostatní vzhlížet. Člověk má ten dojem, že CHCE být TÍM, kdo dává rady, a tím že se odliší jim "dá význam a patřičnou váhu." - pro ostatní je to něco jiného a chtějí tomu porozumět také.
Z toho vznikají bludy, kterými se krmíme navzájem a snažíme se dle nich žít, ale nebuďme tak sobečtí a žijme spíše dle zákonů, které jsme dostali od Boha, ať už tu je člověk věřící či nevěřící, správné hodnoty můžeme uznávat všichni!Nezapomínejme že odlišnost není to co z nás dělá lidi, je to láska, soucit, poctivost, obětavost, dobrotivost, šlechetnost, vytrvalost, trpělivost, přátelství, důvtip, zralá iniciativa, pravdivost, nebojácnost, moudrost, pochopení, ochota, důslednost, FAIR PLAY, sebepřemáhání, vděčnost, mírnost, bdělost, odříkání, ukázněnost, poslušnost, úcta k druhým a POKORA....
Ctností, které nám pomohou žít je mnoho,ale až všechny pochopíte a budete podle nich žít, ODLIŠÍTE SE A BUDETE TĚMI VZORY, KTERÝCH SE DOMÁHÁTE...
Slova která sem nyní píšu jsou stále slova dokud podle nich nebudeme jednat a tak jděte a žijte nejlépe jak umíte, neberte ostatní nebo mě jako mravokárce, nýbrž vašeho druha, co vám tu ukazuje cestu.
jít už musíte sami....hodně štěstí..:-)

Já... no comm. Však mě znáš, ale díky moc za ty info. Ted ještě jaká bude reakce ve škole ze strany ostatních...:-) No, rači nechat plynout:-) Měj se krásně:-)

Supr já sem indigový dítě!! ps: je mi 13

...pro pána, který se ptá, jak se ví, že je stále víc hyperaktivních dětí, přij´dte se podívat do některé mateřské školy, je to blázinec. . .

tenhle clanek je podle me totalni blbost... vzdyt aspon jedna ta charakteristika (vetsinou vic) sedi skoro na kazde dite,

ja jsem se treba vzdycky rad pomahal jinym detem co byli ve skole sikanovane, protoze jsem citil ze v tu chvili jsou tak nejak na moji vlne, jestli to tedy muzu takhle rict, ja sam jsem takovy ten nikam nezapadajici outsider, jsem samotar, povidam si se svym psem (ale to myslim ze delaji skoro vsichni majitele psu) taky si vseho vazim, pamatuju si ze jsem ve skole jednou skoro brecel, kdyz nekdo vyhodil do kose svacinu, taky vim ze hmota je jen iluze a mam skvelou intuici...

tak vidite je to proste blbost, zadne Indigove dite nejspis ani neexistuje, to si jen vymysleli ti konspiracni teoretici, aby nas meli cim krmit..

jo a jeste jsem zapomnel, kousu si nehty, jsem totiz hroznej nervak, fakt na mych prstech neni skoro ani stopa po nehtu, neni to nahodou dalsi znamka meho Indigismu? :)

Spíš je to známka značné nevyrovnanosti.

Přečti si to po sobě ještě jednou. Ale jako bys četl úplně cizí komentář - neztotožňuj se s autorem, byť jsi ty psal ty. Nenapadá tě najednou tisíc protiargumentů? Nejsem zastánce teorie indigových dětí - ani odpůrce. Mylsím, že je značně omezené dělat si názor o čemkoliv - a to hlavně na tak nejisté téma. Názor je myšlenková kontrukce, a myšlení bude vždy omezené. Protože myslet znamená rozdělovat. Když rozdělíš prostor zdmi na tisíce místností, nikdy nebudeš schopen pojmout "problematiku" v celé šíři.

Svoboda názoru je jedna z nejdestruktivnějších záležitostí, která moderní společnost potkala.

Souhlasím však, že charakteristky zde uvedené jsou úsměvné. Sedí totiž na jedno, dvě děti z deseti z jakékoliv doby. Nicméně zároveň pozoruji jakousi značnou odlišnost těchto dětí, ať jim říkáme indigoví či nikoliv či je rozdělujeme podle barvy aury. Jsem však přesvědčen, že to z pohledu dnešní doby má spíš co dělat s jejich značnou nespokojeností se světem, který jsme kolem sebe vytvořili. Tyto děti mají ve zvyku hodně hloubat. A jak tak hloubají, vidí všechnu tu nevědomost a nedokonalost kolem sebe. Vidí věci do důsledků - a zároveň i jejich příčiny. A tak jim zůstává rozum a srce stát nad hloupostí, žádostivostí a nevědomostí, které hýbou dnešní dobou. Jelikož ať se snažíme tvrdit opak, a ač v posledních staletích stále narůstá počet "dobře vidícich" lidí, oplýváme naprostým nedostatkem intelektu. Naprostým nedostatkem soudnosti, schopnosti jasně vidět příčiny a důsledky všech jevů a činů. A hlavně - naprosto si neuvědomujeme že všechny strasti koření v naší mysli. Chováme se, jako by věci přicházely odněkud zvenčí, ač se oháníme ateismem, smýšlíme o jevech, které k nám přicházejí, jako by se zjevily nějakým zlým zázrakem. Samozřejmě tušíme že za to NĚKDO může - ale jsme velmi nejasně vidící. Jak minulost tak budoucnost je pro náš zak zamlžená, v přítomnosti zase neumíme žít. Naše oči jsou pokryté prachem.

Subham astu sarvadžagatam.

Já myslím že teorie indigových dětí je pěkná prkotina....netvrdím že to není pravda ba naopak sedí to na mne a od mala si připadám jina, a poslení dobou mám tolik pobraneho rozumu z vnímání že mi z toho trochu hrabe(je mi teprv 16 a lidé mi aj říkaj ze se vymykám své vekové kategorii).....ale četla sem si něco o esoterice a hnutí New Age.....a možná je lepší moc neverit všemu co se píše konec koncu, je umění rozeznat pravdu od lži to je základ všeho........s tímhle základem pak máme vyhráno na všechny další postupy jelikož musíme rozeznat a i pravdu v knihách.....kolik lidí chce zbohatnout?????....tak si vymyslí teorii indigových dětí aby kupovali ruzný sračky a poslouchali astrology kteri ani neveri v toho nejvyššího....a nevi že pravá pravda lze naleznout jedině ve svatých knihách.....varuji jenom matky, aby neupřednotnovali teorii nad vlastní schopnosti vnímaní dítěte...ta předčí vše!!!!...a sami s pomocí lásky poznáme co je naše dítě zač...jenom spojit srdce a né nalhávat si nákou teorii jenom proto že chceme mít dokonalé potomstvo!!!!