Komentáře

Pokud jste přihlášeni, nemusíte zadávat jméno a emailovou adresu.

Výpis komentářů

názor | 6.11.2017 19:17
Petr
životní energie
Zdravím já bych tomu i věřil, ale nechápu proč to tedy nemají všichni lidé, kteří zemřeli a pak se vrátili. Nebo se pletu? Neznám všechny lidi co zemřeli a vrátili se, ale pokud tak by všichni měli mít něco společné.
Petre, | 7.11.2017 02:32
Václav
životní energie
Pokud nekdo zemre, tak uz se nevrati. Bunecna smrt atd. Takze nemluvime o smrti jako takove, ale pouze o necem predtim. Clovek muze prestat dychat, klidne i srdce muze prestat bit (na chvili), ale napr. mozek je stale vyzivovan. Kdyby ne, mozkove bunky by se nevratne poskodily a z toho uz se clovek tezko probere. Tedy nevime, co se deje po smrti, nikdo nemuze umrit a pak se vratit a rict nam, co je po smrti. Muze nam jen popsat, co v tom ci onom stavu (napriklad blizkem smrti) zazil/pocitoval.

Ja mam napr. tu zkusenost, ze jsem po cca 5-6 minutach pod vodou ztratil vedomi, lekari me pak ozivovali, neco do me pichali, zkoncil jsem v nemocnici atd. Vedomi jsem ale sam pro sebe neztratil. Vsechno jsem si uvedomoval. Noril jsem se nekam, kde to bylo jine. Zpetne (v sanitce) jsem to vnimal jako neco neskutecne desiveho, ale v tu chvili to bylo neco prekrasneho. Jakobych prestal existovat jako clovek a rozpustil se do okoli.

Clovek si po takove zkusenosti asi muze vic (nebo naopak mene) vazit zivota.

K autorce knihy - (samo)ozdravne procesy v sobe clovek muze odstartovat i jinak, nez si projit necim, co se blizi smrti. Kdyz uz se ale clovek takto namoci, muze ho to zmenit. Rekl bych, ze cim je to ponoreni hlubsi a delsi, tim to muze cloveka vic ovlivnit.

Ono to ale neni jen o te jedne udalosti. Tu chapu spise jako vyvrcholeni neceho, co se mohlo pripravovat uz hooodne dlouho pred tim.

Jak se rika - kazdy jde po smrti tam, kam patri :) - Coz nerika nic o nicem, protoze to stejne kazdy muze uchopit po svem :)
Olgo, | 7.11.2017 02:44
Václav
životní energie
Neznam Anitu Moorjani, ani jeji knihy, ale uz jen jeji fotka na me pusobi, ze to je samanka, jak usita :)

Verim, ze jeji texty mohou byt zajimave, ale bral bych to s rezervou. Je to (jen) clovek. :)
Václave | 9.11.2017 12:53
Olga
životní energie
Když si přečteš její první knihu Musela jsem zemřít, nezdá se, že by byla šamanka. Prožila ve skutečnosti to, o čem ostatní píší. Jsou o tom i lékařské záznamy. Přečetla jsem obě její knihy, jen v opačném pořadí a zůstal ve mne zvláštní pocit. Ale pokud by kniha dala poselství nadějě, lásky a úplného uzdravení lidem s nevyléčitelnou nemocí, splnila zřejmě svůj účel. Je nespočet cest, kterými se můžeme ubírat a je na každém, aby si z nich vybral pro sebe tu nejschůdnější. A odpověď na otázku, která to je, najde každý v sobě. Aby mohl hledat, musí zklidnit emoce, aby sklidnil emoce, musí nastat absence strachu...................protože všechno souvisí se vším. Umět "nechat plynout", zjistit, kdo jsem a jaký je úkol pro mne zde a být jen tady a teď - nelehká to lekce. Tato kniha trochu návod poskytne, ale je třeba ji číst pozorně a nenechat se odradit náznakem, že autor není spisovatel profík.
a nebo | 10.11.2017 01:02
Václav
životní energie
muzes toto vsechno preskocit

a bude Ti hej :))

+ usetris za knihy :))
klinická smrt | 18.12.2017 19:09
Danča
životní energie
Knihu jsem nečetla, jen kdysi vděla video o jejím zázračném vyléčení. Na mě to působí celkem věrohodně, ačkoliv jsem celkem skeptik. (To co sama nezažiju/neuvidím...) :-)

Souhlasím s Václavem - to co je tzv. zážitek z klinické smrti není smrt. Jak lidé popisují, že se setkali s bezpodmínečnou láskou, světlem... Ačkoliv se to krásně poslouchá. V tomto ohledu bych se spíš obrátila na Tibetskou knihu mrtvých. Oni znali různé meditační techniky, které dovolily projít těmito bardy aniž by umřeli a zase se vrátit. Píše o tom též Květoslav Minařík.

A na okraj: V knize říkají, že to světlo a láska je vrcholný okamžik a zažije ho tam každý, někdo na delší někdo na kratší dobu, pokud to člověku není blízké, klesá do nižších úrovní až se ustálí tam, kde je mu to nejbližší - samo ho to táhne do toho stavu, protože se tam cítí ve "své kůži". Podstatné je tedy to, co zažíval člověk za života, to co je mu známé, do takové sféry po smrti přijde. A též je údajně důležitá poslední emoce - pocit v poslední chvíli života.
-> Danča | 18.12.2017 21:41
Václav
životní energie
A neni to s bardy dost podobne? Dokud neumres, branou neprojdes (i kdyz si to muzes myslet). A kdyz projdes, nemas to jak rict ostatnim :)

Nehlede k tomu, ze mozna neni ani kam prochazet. To si mozna jen tak predstavujeme, ze pak neco je.. :)
-->Václav | 19.12.2017 12:20
Danča
životní energie
Jen odkazuji na podle mě nejvěrohodnější zdroj informací o tom co je po smrti. Jestli to tak opravdu je, to každý dříve nebo později pozná sám. :)))
---> Danča | 19.12.2017 23:17
Václav
životní energie
Vaclavovi asi uplne nevyhovuji ruzne prohlaseni, ze to je po smrti tak nebo tak, kdy se clovek odkazuje na nekoho jineho - kdo to "prý" zazil, zapsal apod. A ze je tezke se od toho odprostit :))

------------

Kdyz vychazim z toho, co jsem sam zazil, tak smrt pro me znamena, ze napr. deda byl a navstevoval jsem ho a pak uz nebyl a nenavstevoval jsem ho. Nic moc se tim ale vlastne nezmenilo. Nebo napr. jedna konkretni rybka, plavala v nasem akvarku a pak uz neplavala. Rozhodne bylo zajimave pozorovat mrtve telo (deda, rybicka). Jakoby to ani nebylo to, co to drive bylo (deda, rybicka).

Mrtve rybicky jsem se bal dotknout, jak jsem ji vytahoval z akvarka (mrtvou). Jako by to bylo neco nechutneho (zhnileho). A jeste den predtim mi prisla roztomila. Byla nemocna a bojovala o zivot.

Tou smrti rybky jakoby zmizelo to, s cim jsem sympatizoval - sympatie, ktere jsem si vytvoril, aniz bych si to uvedomoval. To (pro me) umrelo. U mrtvych rybek, ktere vidim nekde na internetu, toto nepozoruji.

Je to podobne, jako kdyz se mi napr. libi MUJ pocitac, ma pro me hodnotu/vyznam. Kdyz si ale koupim novy, tak ten stary je razem neco mrtveho (obrazne).

Tato se da vlastne chapat smrt. Ze zmizi neco, co clovek znal, co mel rad.

------------

A pak tu mame ruzne promeny hmoty, ale to se deje i behem zivota (neustale se neco meni). Smrti se to zmeni ze stavu ZIVE do stavu MRTVE. Tak jsme si to pojmenovali, rozlisujeme tzv. zive a tzv. mrtve.

Kazdopadne napr. tzv. mrtvy kamen vnimam jinak, nez napr. mrtveho cloveka. Asi proto, ze mrtvy clovek je neco neprirozeneho, co je potreba hned uklidit (zahrabat, spalit) :)

------------

S tzv. mou smrti (nekde v budoucnu) je to trosku slozitejsi, ale v principu to je to stejne. Dotkne se to nejspis lidi, kteri o mne budou mit v tu chvili nejakou predstavu, neco ke mne budou citit apod. To asi jo. To je ale uz jejich vec a jejich boj (ci radost).

Sam pro sebe - vnimam to tak, ze po smrti je zhruba to stejne, co bylo pred mym narozenim. A ted nemyslim minule inkarnace, apod.

Co bude po me smrti nevim - jeste se to nestalo. Ale to, co bylo pred mym narozenim, to uz se preci stalo (ale ne Vaclavovi, takze nic z toho si nepamatuji). Rozhodne jsem tu nebyl jako nejaka osoba, resp. nic takoveho si nepamatuji. Takze spolecne se mnou (Vaclavem) se narodil obraz sveta a ten ted ziju - a ten velmi pravdepodobne jednou zmizi (hypoteza)

Kdyz se na to zameruji, tak se nad tim celkem dobre premysli (co bylo pred mym narozenim). Ale kdyz si predstavuji, jake to bude po me tzv. smrti, tak se to predstavuje hure. Jakobych tim o neco prichazel a nechtel to. Ale smrt je nevyhnutelna, tak jaky to ma smysl (takto premyslet)?

Rozhodne to nechci nicim "ocurat" - ve smyslu, ze reknu, ze po smrti je to tak, ci onak a hotovo.

A rict, ze neni nic, to je prilis pohodlne. :)

------------

Jinak k tomu co jsi psala - (svetla, barda):

Rika se, ze vsechno je jedno vedomi. Z tohoto pohledu neni nic jako umirani, ale muze se to tak pouze zdat. Mozna toto zazilo par joginu. A popsali to, jako ze to clovek po smrti zaziva. Naladili se na to - napr. vedle umirajiciho.

On clovek muze zazivat ruzne veci, ale jsem opravdu pouze jen ten jeden clovek? Ktery muze pouze (nejak) zit a pak (nejak) umirat? To je zajimavejsi otazka.
--->pro Václava | 21.12.2017 22:36
Danča
životní energie
Tak člověk o tom všem může spekulovat klidně až do smrti.

:)
--> Pro Danču | 22.12.2017 02:01
Václav
životní energie
ja nemluvil o spekulacich, ale o tom, co je umirani, co je smrt

prakticky



http://www.umirani.cz/diskuse/rakovina-3

"... začala se léčit sama, držela 24 dní půst, meditovala... "



a dalsi

http://www.umirani.cz/diskuse



nebylo by prirozenejsi, kdyby to lide vnimali jako neco prirozeneho? vnimaji to tak? rekl bych ze ne. je to plne strachu a bolesti

proc?

jde to i jinak?
trosku jiny pohled | 22.12.2017 02:11
Václav
životní energie
Je možné zemřít krásně?

https://legacy.blisty.cz/art/59508.html

zase trosku opacny extrem, ale pekne


"Když se podíváme do statistiky, zjistíme, že většina lidí umírá ve zdravotnických zařízeních. Je to proto, že jejich blízcí do poslední chvíle doufají, že tam jim pomohou, že se vrátí domů zdraví, nebo lepší. Kdybychom však uspořádali anketu, jak a kde by lidé chtěli umřít, pak zjistíme, že by chtěli doma ve své posteli usnout a už se neprobudit."
Mám strach ze smrti | 22.12.2017 02:16
Václav
životní energie
https://www.emimino.cz/diskuse/mam-strach-ze-smrti-249115/

"Já se taky pořád bojím, že mi něco je a hrozně se bojím smrti, že se nedočkám maturity dětí atd…"

"Tak tohle jsem taky měla-postupně jsem ale dozrála do stavu, kdy se začínám už na smrt těšit "

:))
Abych to shrnul | 22.12.2017 02:24
Václav
životní energie
Prijde mi to casto tak, ze se lide bavi o smrti ve smyslu "je to jasne, je to tak a tak a hotovo, pojdme si radeji dat neco dobreho, apod."

ale smrt jako takovou si nepredstavují..

A pak se to priblizi (dotycnemu, nekomu z rodiny) a lide zjisti, ze pripravenost na to 0, ani na to nemohou pomyslet.. viz ty diskuze

Ja to mam tak, ze to, co v sobe pochopim (na hlubsi urovni), toho se pak nebojim. Proc taky? Strach je vzdy zalozeny na nepochopeni, nedoresene veci, kterou si nosim v sobe, snaze udrzet si neudrzitelne (do nekonecna) apod.

Mozna proto tato diskuze. Skrze toto si uvedomit treba i neco sam na sebe, zmenit se, prozit neco noveho, hlubsiho, co neco dalsiho osvetli..

Ale soucasne chapu, ze to je tak trosku kazdeho vec - jak se k tomu postavi, jak to bude brat.. to urcite..

Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou. (Dalajláma)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Průvodci
komentářů: 3, poslední: 4.06.2018
Indiáni, indiánské kmeny
komentářů: 14, poslední: 7.07.2018
Meditace: Váš vlastní pohřeb
komentářů: 3, poslední: 6.07.2018
Připadáte si jako mystik / mys..
komentářů: 5, poslední: 13.08.2018

Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 79, poslední: 15.08.2018
mystička Ivana Adamcová
komentářů: 62, poslední: 22.07.2018
Kdy jste naposledy viděli svět..
komentářů: 10, poslední: 20.07.2018
Destilovaná voda - je rozumné ..
komentářů: 38, poslední: 1.06.2018
Jíte maso? Jaké? Jak často?
komentářů: 97, poslední: 26.05.2018
Meditační hudba
komentářů: 17, poslední: 9.05.2018

Svět barevných balónků
komentářů: 1, poslední: 16.08.2018


Copyright © 2007-2018: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0