Komentáře

Pokud jste přihlášeni, nemusíte zadávat jméno a emailovou adresu.

Výpis komentářů

Mystika a umění | 14.10.2018 20:52
Václav
životní energie
Já to cítím tak, že každý dobrý mystik by klidně mohl být skvělý umělec. Ale málo který dělá vyloženě umění. Mohl by malovat, zpívat, dělat divadlo, nebo něco jiného, co je zrovna jemu přirozené, ale proč? On sám je to umělecké dílo. Nepotřebuje se někde ukazovat a "dělat umění".
Proto | 14.10.2018 20:56
Apas
životní energie
No právě. Jenže pak se mi stane, že se zamiluju a jde to tak nějak samo, píšu té slečně verše, tvořím příběhy - a neptám se "proč". :-D A upřímně, dnes tvořím jen v takovýchto případech. :-D
Nádhera !! | 14.10.2018 21:05
Václav
životní energie
...
výjimky | 14.10.2018 21:05
Apas
životní energie
Nicméně znám třeba jednoho člověka, kterého bych opravdu nazval mystikem, narozdíl od sebe :-D - je o generaci starší než já a má zjevně hluboký vhled do podstaty. Co se mystiky týče, tak to z mého pohledu bere za správný konec, jeho bytí je úplně jiné než všech těch lidí zabývajících se těmito věcmi, včetně mě. Je vnitřně velice tichý a několikrát jsem s ním zažil, hlavně v noci, silnou změnu vědomí, velice hluboké bytí. A občas mi něco říká jakoby z jiné úrovně než té běžné lidské. Jakoby se přepnul. No a i jeho intuice se mnohokrát prokázala být úžasná. A tento člověk píše už mnoho let knihu - prózu, kam ale vkládá uměleckou formou to, co žije, co vnímá. A dřív dělal i jiné druhy umění. Takže asi výjimky jsou...
Mystika a umění | 14.10.2018 21:06
Václav
životní energie
Míla Tomášová - ukázka z knihy "PRŮZRAČNÝ SVĚT"

-----------------

Poznání,

V naprosté Jednotě nic není k úžasu.
To, co tu je, bylo zde od Časů.
Nenajdeš novoty,
vše je tak prosté:
Z všech věcí Prázdnoty
Strom Bódhi roste.
Nikde bys nenašel,
co by sis ještě přál.
Jsi jako mrtvý král,
který vše vykonal.

(1958)

-----------------

Setkání

Mně zdálo se, že v zemi Nikoho
jsme spolu byli sami -
tak nevýslovně šťastni,
až ztratili jsme pocit těla.
Já ještě říci chtěla
slova, jež láskou zněla,
však naše jména i samu řeč
jsem zcela zapomněla.

(1957)

-----------------

Život je krásný vždy,
i když je šedý,
na tom však záleží,
jak kdo naň hledí.

(1940)
Mystikové | 14.10.2018 21:14
Václav
životní energie
No já to vnímám tak, že je skupina mystiků, kteří mají ty schopnosti (mystické). Odměna za celoživotní dřinu, nebo se tak už narodili.

A pak jsou takoví, kteří tu mystiku nedělají, ale nechávají, aby se skrze ně dělo. To už vlastně ani není mystika, ale život sám. Ve velmi čisté formě.
-> Apas | 14.10.2018 21:15
Václav
životní energie
>> kterého bych opravdu nazval mystikem, narozdíl od sebe :-D

A jak vnímaš sebe?
-> Apas | 14.10.2018 21:22
Václav
životní energie
>> je o generaci starší než já a má zjevně hluboký vhled do podstaty. Co se mystiky týče, tak to z mého pohledu bere za správný konec, jeho bytí je úplně jiné než všech těch lidí zabývajících se těmito věcmi, včetně mě

pokud toto umíš rozpoznat, tak to máš v sobě taky (přístup k tomu)

jinak by jsi to nerozpoznal.. bylo by to pro tebe neviditelné..
-> Apas | 14.10.2018 21:25
Václav
životní energie
samozrejme realizace toho je jina vec

ale ta moznost (zrealizovat to) tu je
To: Apas | 15.10.2018 07:36
Monika
životní energie
Při tvorbě často zažívám fenomén flow, nevnímám čas atd. A obráceně - čím jsme pročištěnější a čím je mysl jasnější a otevřenější, tím snáze se tvůrčí povaha Podstaty, řekněme našeho Já, spontánně projevuje. Skrze meditace či obecně to, čemu můžeme říkat mystika, se dostávám do bodu, který rozhodně není statický...

Vnímám to stejně, někdy se ta slova (nebo jiný druh umění) doslova derou ven. "Něco" mě nutí psát, zpívat, malovat, vyrábět. Tvořit nebo netvořit... ? To tělo/duše si sama řekne. Jak psal Vašek - v té fázi poslední není potřeba ničeho. Člověk je spokojený ve své podstatě. Kdežto nám k té spokojenosti slouží právě ta tvorba. Může to být právě ta vstupenka do ponoření se sama do sebe, do pocitů míru, vytržení, apod.

Vaškovi: Mílu jsem zrovna poslouchala ráno cestou do práce. Je vůbec možné teoreticky chápat něco, co jsem prakticky nikdy nezažila? Nebo je to jen nějaký můj subjektivní teoretický pohled, který se může lišit od pohledu druhých a který může být úplně mylný? Jen taková úvaha...
Jak sebe nevnímám | 16.10.2018 20:45
Apas
životní energie
"A jak vnímaš sebe?"

Velice dobrá otázka. Asi na ni nejsem schopen přímo odpovědět bez nějakého toho ztišení se a pohroužení, kterýchžto se mi teď díky přemíře povinností nějak nedostává. :-) Takže to nebude moc promyšlená odpověď - ale možná právě ta promyšlenost by ubrala její autentičnosti. :-) Jsem v prvé řadě schopen částečně odpovědět jaksi inverzně, vylučovací metodou, tedy tím, co nejsem: Nejsem žádnou rolí, která mě pojí se společností. Neidentifikuju se se svou prací, nejsem vědec. Ani s žádným svým zájmem, dokonce ani s tím, že jsem nějak řekněme spirituálně založen. Nejsem tedy ani mystik. Někdy jsem činností, kterou dělám, když ji dělám celou osobou, když při ní právě zapomenu na sebe, jak jsme se jinde bavili. Tohle jakési fluidní fungování má jeden zajímavý přímý následek: Občas udělám něco, co jsem nikdy předtím nedělal, a pak to už nikdy neudělám. Někdy se takto něčím zabývám delší chvíli a pak zas jdu od toho pryč, když to cítím. Třeba pro konkrétní akci se rozhodnu, že chci namalovat obraz, protože to tam prostě sedí - a neřeším v tu chvíli, jestli umím malovat, prostě tu vizi vezmu, nakoupím za relativně drahé peníze vše potřebné, aby to splňovalo její požadavky, a udělám to. Má to obrovský úspěch. A pak to zas pustím a už nikdy nic dalšího nenamaluju a ve skříni mi leží několik šepsovaných pláten napnutých na rámech, drahé studiové akrylové barvy s fůrou odstínů a spoustu dalších blbostí. :-D Tohle je příběh z minulého podzimu. :-) Maloval jsem to pro slečnu samozřejmě. :-)
-> Václav | 16.10.2018 21:09
Apas
životní energie
Verše Míly jsou nádherné...

"A pak jsou takoví, kteří tu mystiku nedělají, ale nechávají, aby se skrze ně dělo. To už vlastně ani není mystika, ale život sám. Ve velmi čisté formě."
Ten člověk, o kterém jsem mluvil, jednoznačně spadá do této skupiny. Sám by se mystikem nenazval. :-) Ani žádným jiným podobným přízviskem. :-) Ale měl taky zajímavou cestu - vychováván byl ortodoxně katolicky a jeho vlastními slovy se z toho musel doslova vysekat. Dnes je naprosto nad všemi naukami a směry.

"pokud toto umíš rozpoznat, tak to máš v sobě taky (přístup k tomu)

jinak by jsi to nerozpoznal.. bylo by to pro tebe neviditelné..

samozrejme realizace toho je jina vec

ale ta moznost (zrealizovat to) tu je"

To zní inteligentně. Jakože takto - já u sebe od mládí vnímám v těchto věcech velký potenciál, někdy od čtrnácti let se ve mně začalo něco otevírat. Setkal jsem se tenkrát s několika lidmi, kteří měli hluboké poznání. A semtam mi někdo řekl, hlavně se mi vybavuje jedna konkrétní zkušenost, která byla nejsilnější, že mám velkou šanci, že dojdu Poznání a tak podobně. Nicméně pak mě život začal hnát naprosto šílenými cestami, zdánlivě osudové rány, které prostě přišly, aniž bych se o to nějak zasloužil a tak. Dost mě to poznamenalo a v důsledku to způsobilo, že jsem mnoho let vůbec neměl sílu nějak meditovat, či se zaměřovat na tyto věci jakýmkoli způsobem. Nikdy jsem s tím úplně nepřestal, ale intenzita byla mizivá a všechny ty niternější zkušenosti, které jsem třeba měl, když mi bylo náct, byly po dlouhou dobu přebity nervozitou, stresem, strachem a nepříjemnostmi různého druhu. Teď se k tomu pozvolna vracím, když se život konečně jaksi srovnal. Ale cítím teď po tom všem daleko pevnější kořeny, takže by úsilí směrem meditativním mohlo být teď o to kvalitnější. :-)
-> Monika | 16.10.2018 23:43
Václav
životní energie
>>> Je vůbec možné teoreticky chápat něco, co jsem prakticky nikdy nezažila?

Tak urcite to muzes nejak chapat. Ale je to jako se vsim, kdyby si to neco zazila, zjistis, ze to je vlastne jeste trosku jinak. Podle me se hlubsi veci nedaji predavat jinak, nez tou praktickou zkusenosti, aby to melo alespon trosku smysl.

---------------------------------

>>> Nebo je to jen nějaký můj subjektivní teoretický pohled, který se může lišit od pohledu druhých a který může být úplně mylný?

Hele priklad. Videl jsem bezpocet filmu o USA, nebo treba Japonsku. Kdyz jsem se tam dostal, bylo to uplne jine, nez jak jsem si to predstavoval. Ten pocit z toho byl jiny. Ted kdyz uz mam tu zkusenost, jake to tam je, tak to v tech filmech vidim. Ono to tam je, ale bez te prakticke zkusenosti s tim to clovek proste nevidi, nebo to vidi trosku jinak.

Na fotce, nebo ve videu, vidi napr. velkolepost nejakeho mista, protoze vidi velky mrakodrap, nebo neco podobneho, ale na zivo to je jine. Uz to nemusi byt velkolepe, ale treba i trosku smutne + milion dalsich veci.

Nebo napr. budovy v Japonsku, kde samurajove drive provadeli harakiri. To misto ma svou vibraci, ktera se dost blbe popisuje.

Navic, kdyz dva cesi pojedou na stejne misto, tak to nemusi a asi ani nebudou vnimat uplne stejne.

Takze z tohoto pohledu je vsechno vlastne ryze subjektivni a obcas se jen muze stat - kdyz se zadari - ze jsou ty dva subjektivni pohledy bliz sobe :))
-> Apas | 17.10.2018 00:59
Václav
životní energie
Diky za nepromyslenost.


= AKVA =

V nekterych ohledech to mam dost podobne. Pred rokem jsem zacal s akvaristikou - akvarka si uz ziji svym zivotem - jsou napojena na universum, ne na me a me nazory, co je dobre a co spatne.. to je mimochodem me hlavni zjisteni ohledne toho, jak delat akvaristiku dobre :) a ze tam obcas neco umre neni vubec spatne. to je priroda. a ono se tam zase tu a tam neco jineho narodi .. ted uz to mam spis jen na koukani.. zaby honi ryby, ryby honi krevetky, krevetky provokuji ancistruse a ten, kdyz ma spatny den, utoci na zaby.. a tak :))

= FOTO =

vubec zvlastni pribeh. uz hodne davno jsem si koupil zrcadlovku. tehdy jeste na kinofilm. a ucil se s ni fotit. cetl, co se dalo a fotil. pak zmizelo nadseni z toho, tak jsem prodal fotak. ale za rok jsem mel zase nutkani fotit. a tak jsem koupil znovu komplet celou vybavu. to uz jsem udelal za poslednich 15 let tak 6x. :) obcas mi pak lezely ve skrini objektivy za 1/4 mega, k tomu ruzne stativy, zablesky, softboxy apod... a ja vsem rikal, ze uz nefotim :) a pak jsem napr. zase zacal fotit, treba svatby, ale kdyz uz jsem byl schopny hezky nafotit svatbu, prestalo me to bavit.. svatby mi zacaly pripadat hloupe.. tak nejak vsechny skoro stejne.. podivny ritual.. a s timto postojem jsem je pochopitelne fotit nemohl :)

= NYNI =

posledni rok litam s letadylkama a vylepsuji expedicni autko (model).. nakoupil jsem naradi na hrani si ze drevem, dela jsem dcerce domecek a tak.. zlakalo me arduino a koupil si desitky ruznych modulu a hral si s tim.. minuly tyden me napadlo, ze bych si chtel koupit ryc.. laka me hrabat se v zemi.. zahradka, mozna jezirko, opekani, stanovani...

no a pak jsem ten vedec.. a jedno se obcas pere s druhym, protoze cas neni natahovaci :)) trosku vtipkuju.. obvykle se to spolu nepere, ale konicky jdou trosku stranou.. ale prace me bavi (momentalne).. byly ale i nekolikalete obdobi, kdy me veda nebavila.. a to bylo peklo..

= JA =

to vyse jsem napsal, at to nevyzni, ze jsem uplne mimo, ale ziju normalni zivot.. jako kdokoli jiny..


>>> Nejsem žádnou rolí, která mě pojí se společností.

hele ja temi rolemi svym zpusobem asi jsem.. ale ne pouze jimi.. delam spise to, co me bavi.. a cim vic me to bavi, tim vice tim jsem.. a kdyz me neco nebavi, nebo v tom nejsem dobry, tak mam sklony (si) rikat, ze to nejsem ja, ze je to jenom hra apod.

>>> Nejsem tedy ani mystik.

to dnes mozna ani dost dobre nejde, aby byl nekdo vylozene jen mystik.. jak by takovy clovek fungoval v dnesnim svete? stejne by asi musel mit nejakou praci, takze by to byl mystik, co je i zahradnik a co si podava danove priznani a tak .. :)

ale i me vzdy lakaly vsechny ty temata.. duchovno, mysticismus, nadprirozeno.. zacalo to ve snech v par letech.. tematy okolo smrti, preziti smrti, a tak... a je to vlastne asi to jedine, co me cely zivot provazelo a provazi.. asi se da rict, ze jsem diky tomu schopny fungovat v tomto svete / v teto spolecnosti.. jako takove bych to nepotreboval, ale musel bych se asi odstehovat nekam dal od lidi.. a tam byl mozna zblbnul, nebo tak neco.. :)

= OSOBA =

>>> Někdy jsem činností, kterou dělám, když ji dělám celou osobou, když při ní právě zapomenu na sebe, jak jsme se jinde bavili.

mozna muzeme byt vsim tim, s cim se zrovna neztotoznujeme (treba s tim, ze jsme osoba)

ono se pak s timto meni vse.. napr.:

>>> Jakože takto - já u sebe od mládí vnímám v těchto věcech velký potenciál

sis vlastne privlastnil potencial, ktery je neosobni - a dal tomu to "moje"

>>> někdy od čtrnácti let se ve mně začalo něco otevírat

to uz si veril, ze mas jako osoba 14 let

>>> Setkal jsem se tenkrát s několika lidmi, kteří měli hluboké poznání.

a kdyz jsi videl jine osoby, ktere byly necim zajimave, zacal jsi si myslet, ze to hluboke poznani muze mit nejaka osoba.. a zacal jsi to taky chtit - jako osoba

>>> jedna konkrétní zkušenost, která byla nejsilnější, že mám velkou šanci, že dojdu Poznání

mozna proto nema skoro nikdo uspech.. protoze si mysli, ze ta osoba muze mit hluboke poznani

>>> Nicméně pak mě život začal hnát naprosto šílenými cestami

jo, to zivot umi :)

>>> Dost mě to poznamenalo

zivot skrze osobu je k tomuto jako stvoreny.. cloveka ovlivnuji nahodne udalosti nahodnym zpusobem..

>>> nervozitou, stresem, strachem a nepříjemnostmi různého druhu

to nechavam pripadne az na jinou diskuzi.. toto se nam asi vsem deje.. nekomu obcas, nekomu porad.. at uz si myslime, ze jsme, nebo nejsme tou osobou..

>>> Teď se k tomu pozvolna vracím, když se život konečně jaksi srovnal

to uz jsi drive zkusil a dovedlo te to k silenostem :)

>>> Ale cítím teď po tom všem daleko pevnější kořeny

to by urcite stalo za proukoumani, co se ti ted vlastne zda silenjsi.. resp. zkoumat to, az to zase tak silne nebude

>>> takže by úsilí směrem meditativním mohlo být teď o to kvalitnější

napadlo me: je mozne nejak meditovat, kdyz nekoukam na vse z pozice, ze jsem osoba?? nejen nekoukam, ale kdyz to tak ziju...

= JO =

a muzeme pokracovat. viz slova Moniky "Je vůbec možné teoreticky chápat něco, co jsem prakticky nikdy nezažila?"

pokud nejsem osoba a ty taky nejsi osoba, co tedy jsme?

presneji jen zrusme ty vazby "ja-osoba", "ty-osoba"..


zustava tu tento text, ktery nekdo napsal..

ale ten cte osoba, ale kdyz nejsme osobou, tak ho nectu..

a nikdo tu nic nepise a ani nikdo nevnima, ze tu nikdo nic nepise...

a to je pak asi konec diskuze, protoze zadna diskuze ani nezacala..

byla to jen soucast fikce "jsem osoba"..

= HOTOVO =

>>> nervozitou, stresem, strachem a nepříjemnostmi různého druhu

a toto je jednou pro vzdy vyreseno

ale chceme to skutecne takto?

nebo si zase vlezeme do te role "ja jsem ..."

a skrze to budeme "chtit toto"

a "nechtit tamto"

a "muset toto"

... :))))

// pokud se tento text nekomu zda dlouhy, ci hloupy, ci dobry, ci jakykolvi jiny, vezte, ze neexistuje, nebot ani vy neexistujete.. takze jste ho vlastne nikdy ani necetli.. to jste si jen tak mysleli..

=====

tak a ted vymizikujme ten hlas, ktery nam porad naseptava (skze tuto diskuzi), ze tu existujeme (jako lidi)..

...

...

a zacal jsem si cist tuto diskuzi od zacatku.. a dost to "boli" se zase prelazovat do te urovne, ze jsem "ten, kdo to psal"

ale kdyz ted pisu to neboli..

asi proto, ze si neprijdu, ze toto ted pisu..

ale ty ruce vidim..


/////


ale takto by se to dalo analyzovat do nekonecna....

a pritom to vubec neni potreba...

toto cele jen proto ze se "nekdo zeptal"..

...

tak nekdy zase ahoj..

v nejake urovni..

kterou si spolecne "vysnime"

pokud se nam bude chtit..

-------------

tak jeste kousek.. preci jen..

je tolik veci, ktere podporuji onu ideju "jsem ta osoba".. miliardy veci.. kazdy strom, ktery vidime (jako osoba), kazda zkusenost, kterou nejak prozivame (jako osoba)..

takze je jasne, ze to asi nepujde jen tak to vsechno zmenit..

navic je otazka, jestli se to vubec nejak snazit menit..

a jestli neni lepsi to tak nechat, ze jsem osoba..

ok, no problem..

a kdyz se (mi) deje nejaky problem?

ok, no problem.. deje se jen problem..

ziju co je, takove, jake to zrovna je..

muzu treba neco hledat, neco delat, neco vedet, neco nevedet...

cokoliv..

tim se vracim na zacatek prispevku a cele se nam to hezky uzavira..

a kdo chce, muze si tento komentar vytisknout, vystrihnout a udelat z toho uzavernou smycku... :))

... a cist to neustale dokolecka :))

... dokud z toho uplne nezblbe :))


to se ale nastesti nestane

leda ze by mel nekdo v tiskarne opravdu dlouhy papir..

protoze na bezne A4 to pri jednostrankovem tisku nehrozi..




[[ ============================================= ]]
[[ ZDE NALEPIT POD TEXT "Diky za nepromyslenost." ]]
[[ ============================================= ]]
| 17.10.2018 11:18
Monika
životní energie
Ta písmena doslova rezonují v "mém těle".... silně působící. Někdy se zdá tak zbytečné něco psát, někdy to má zase smysl, který se dá procítit a zjemní vše okolo.

--- všechnojednoje ---
Vesmír má smysl pro humor | 17.10.2018 11:23
Apas
životní energie
Vesmír má smysl pro humor - čtu tuhle diskuzi a pak se kouknu napravo, jaký "náhodný" citát visí v kolonce K zamyšlení: "Moje vlastní zkušenost je taková, že se ve skutečnosti v tomto světě nic nestalo. Pozorovatel, pozorované a pozorování – nic z této trojice není skutečné. Nic se neděje – vše, co se v tomto světě odehrává, je podvod." (Šrí Nisargadatta Maharadž)

:-)))
;)) | 17.10.2018 11:32
Václav
životní energie
a v mém případě zase toto:

"Ty nejdůležitější věci na světě jsou neviditelné. (Antoine de Saint-Exupéry)"

;)
Vesmír má dvojnásobný smysl pro humor | 17.10.2018 12:38
Apas
životní energie
Přesně tento citát od Exuperyho jsem před par hodinami použil v mailu te holce, které jsem maloval ten obraz. :-)))
-> Václav | 17.10.2018 14:09
Apas
životní energie
Napsal jsi to v noci fakt krásný, místy úžasně psychedelický text. :-) Kam se hrabou lysohlávky. :-D Možná, že pokud bys ten komentář začal fakt tisknout a šířit, snížil by se v ČR počet uživatelů halucinogenů. :-D

Připomíná mi to doby, kdy jsem před pár lety do nocí sedával u textů Krishnamurtiho, pil bílý nebo zelený čaj a dostával se díky tomu všemu někam úplně jinam. :-)

I tyhle diskuze jsou svým způsobem umění. A nejde až tak o to, co se čte a píše, jako o to, CO SE PŘI TOM ČTENÍ/PSANÍ DĚJE - třeba i ve smyslu komentáře Moniky výše.

Dalo by se zareagovat na mnohé a leccos by bylo na samostatnou diskuzi. Zatím jen tak nějak obecně k té "osobě" a "moje", "můj prožitek", "můj potenciál"... a možná ještě pár detailů, které mě právě napadnou...

Je to silné téma a někdy i dosti zvláštní... Myslím, že člověk by měl zejména k sobě být upřímný a pokud něco vnímá, že to prožívá jako osoba, ať to tak vnímá, alespoň v prvé řadě. Protože to odosobňování alespoň pro mě není vždy cesta, tak nějak na to musím jít s obou stran - "zhora" i "zespoda". Je fakt těžko říct, nakolik je možné vůbec tu osobnost/individualitu (Původ slova individualita je k zamyšlení sám o sobě, in dividum = nedělitelný) odstranit... Proč se vůbec vyvinula část mozku, neocortex, díky které se uvědomujeme odděleně? Jaký to může mít v evoluci smysl?

Občas, v posledních dnech zrovna hodně často, třeba i teď, když píšu tyhle řádky, nebo před chvílí, když jsem byl v laborce, vnímám asi takto: jako bych sám sebe vnímal z velké dálky, myšlenky, pocity, ale i tělo, a celou svou životní situaci, konkrétní časoprostor, kterým jsem právě spojen se světem. Vnímám tu svou osobu, oddělenou, ale jsem jaksi za ní. Jsem s ní spojen, nemůžu říct, že bych nevnímal jako osoba, ale je tam ještě něco "navíc". Jako bych byl v jakémsi pozadí, prázdném a tichém, kterému ta osoba nepřekáží.

Těmi rolemi se fakt být necítím, ale nemyslím to nijak "esotericky", ale vlastně úplně obyčejně. Tenhle svět nás tlačí k tomu, abych nejlépe snad už od narození věděli, co chceme, specializovali se a touto cestou ideálně kráčeli celý život a abychom říkali jsem to a to, hlavně ve smyslu profese/zaměstnání/povolání. Mně to prostě vůbec není přirozené - jsou chvíle, kdy píšu básně, pak mě to zas vede k analytickému myšlení, pak více rezonuju s něčím jiným a tak. A nejsem ani to, ani ono. Daleko více se cítím být tou samotnou tvořivou silou, která se projevuje jednou tak, jednou onak. Takže pro vnější svět řeknu, že jsem vědec, přidám k tomu ještě nějaké to zaměření, ale v mém nitru si tak vůbec nepřipadám. Sice jsem v sobě rozvinul - a do jisté míry mi bylo od narození dáno - třeba analytické myšlení. A jiné schopnosti a znalosti definující vědce. Ale jako vědec se nevnímám. Složil jsem mnoho kytarových písní, ale nejsem písničkář.

Co mi naopak nikdy nefungovalo je takové to "Nejsem toto tělo". Jako dobrý, můžu si na to hrát, snažit se o vnímání, které popisují různé texty. Možná, že tím tělem v nějaké absolutní rovině nejsem, ale například fyzickou bolest cítím. Jistě se dá jít dál, ale já to neumím... :-)
-> Václav | 17.10.2018 14:15
Apas
životní energie
Tedy pokud člověk má nějaký "mystický zážitek" jako osoba, ať ho má. Třeba ho v tu chvíli potřebuje, aby se "posunul".

Musíme se nějak domluvit a proto používáme nedokonalých slov. Vyjádření z různých úrovní můžou být někdy zcela protichůdná. A přitom třeba všechna můžou platit. :-) Jedním ze základních zákonů univerza je paradox. :-)
"umeni" : D | 17.10.2018 23:31
ferda
životní energie
Ja ted svoji holce pisu pohadku. Ona v ni je samozrejme princezna (musi byt :D)
-> ferda | 18.10.2018 00:38
Václav
životní energie
A bude i drak? A ty na koni mu budes sekat hlavy?! :))

Mej se fajn!
-> Apas | 18.10.2018 00:53
Václav
životní energie
>> jako bych sám sebe vnímal z velké dálky, myšlenky, pocity, ale i tělo, a celou svou životní situaci, konkrétní časoprostor, kterým jsem právě spojen se světem. Vnímám tu svou osobu, oddělenou, ale jsem jaksi za ní.

hele, ja to mam asi uplne jinak. to je zajimave. vnimam se, jako bych zil v domecku jmenem fyzicke telo. a to vse co k tomu patri, pocity, emoce, bolest, atd. o tom vim - skrze to telo.

ale pak si soucasne prijdu i neco jemnejsiho okolo tela. kdyz se zhluboka nadechnu tak se to rozsiri. krouzi v tom jemna energie, a ta se pak zhmotnuje v pateri a proliva do celeho tela.

a tam dal (mysleno dal od tela), se deji jemnejsi veci. ale prijdu si jako bytost, ktera ma stred v tele. hrube telo, jemnejsi okoli a pak se to zjemnuje, az na uroven, ktera uz neni vnimatelna skrze bezne smysly - a tam uz to nevypada jako bych se dale rozsiroval, ale spise slival s tim okolo, co ma svoji vlastni inteligenci.. a v cem se muzu uvedomit, ale uz to nejsem ja jakozto ono "me" zname ja

a kdyz se sam sebe zeptam, jestli jsem i v nekonecnu, samo nekonecno mi odpovi. jemna uroven vedomi, kde se take citim jako "doma". a ta vzdalenost - slunecni soustava je proti tomu nic. :) a co je na tom zajimave.. jsem na to prisel uplne nahodou. protoze kdyz jsem se snazil rozsirovat do prostoru a uvedomovat se dal a dal, tak mi to neslo. kdyz jsem se ale sam sebe zeptal, kde az koncim, ukazalo se mi to - ze vlastne nikde nekoncim - a nikde nezacinam :)

-----------------------------------------------

>> Tenhle svět nás tlačí k tomu, abych nejlépe snad už od narození věděli, co chceme, specializovali se a touto cestou ideálně kráčeli celý život

jo, to mam myslim dost podobne. a soucasti toho jsou i ruzne obecne platne akademicke tituly. nekteri lidi v mem okoli jsou fakt schopni, klobouk dolu. a jini na systemu, ve kterem ziji, spise jen parazituji. a tituly pred a za jmeny s tim nemaji nic delat, jak jsem se mohl mnohokrat presvedcit.

dost lidi tu hru fakt zere a vubec si neuvedomuji, jak to je vtipne. smeji se napr. oznaceni "reiki mistr". je to pro ne nic. no a pro toho reiki mistra zase mohou byt ruzni "docenti", nebo "profesori" nicotne prazdne teoreticke schranky.

a ja si obcas rikam - oni to ti lidi fakt nevidi, ze to jsou jen nalepky, ktere si muze obstarat pri trose energie, tomu venovane, kazdy? a muzu si i odpovedet - ano, oni to casto fakt nevidi. jsou uz natolik sziti s tou svou roli, ze skrze to nevidi jinam.

-----------------------------------------------

>> Co mi naopak nikdy nefungovalo je takové to "Nejsem toto tělo"

hele, to je blbost. to neni neco, co by ti melo fungovat. mozna na to koukas z pohledu tech hrubych energii, z pohledu te hmoty, ze bys to jako nemel byt a mel byt neco jineho. a to se ti nedari (byt i mimo telo) a tak to nedokazes vypnout (ten pocit tela).

pravda je ale takova, ze jsi vic nez jen to telo. a pokud by jsi to chtel nevnimat - no vlastne casto ho nevnimas. v noci ve spanku, behem dne kdyz se na nej nezameruje apod. ale i tak. kdyz by si v tom tele jen tak tise sedel a nevytvarel vlny, tak by se tve vnimani zacalo zjemnovat. a postupne by jsi si musel pripominat, ze mas i to telo, ze jsi i to telo, ze by ses o nej asi mohl i starat apod. ne ze by ta hmota prestala existovat, ale uz to nebude vnimane jako hmota. zjemni se to.

>> Jako dobrý, můžu si na to hrát, snažit se o vnímání, které popisují různé texty. Možná, že tím tělem v nějaké absolutní rovině nejsem, ale například fyzickou bolest cítím. Jistě se dá jít dál, ale já to neumím... :-)

jiste ze umis :) a delas to. ono to je ale jemne, tak to moc neni videt (na prvni pohled).

texty mohou pomoci, kdyz to pise nekdo, kdo to fakt zazival. viz napr. Nisargadatta. hele ja jsem kdysi cetl jeho knihy. cca 10 knih. stale dokolecka. dva roky skoro porad nebo tak nejak. nektere i 5x, 6x. to je fakt skvost. jsem v tom stale citil, ze "to tam je". a on porad, ze to pochopi jeden clovek z milardy. hele, jednou jsem v byte, kde jsem byl, zazil Nisargadattu. rekl mi skrze zdi okolo: "konecne ti to docvaklo a smal se". a ja videl tu mou cestu k tomu. jsem si prisel jako blbec. a nemusel uz ani dodavat "ano, toto jsi i ty", protoze to bylo zcela zrejme. a vsechny knihy s jeho texty mely najednou jen bile stranky.

ja to ale nevnimam jako neco absolutniho. neverim na nejake nahle absolutni osviceni, ale spis jen jako dvirka do dalsiho rozmeru. a bolest tela nezmizela. ale zacalo to byt vnimano trosku jinak. neni to uz takovy problem.

a jde se dal.. tato cesta nema zadneho absolutniho konce.. v tom to je krasne.. a vsichni jsou si z tohoto pohledu rovni.. az si toto lidstvo uvedomi, jednou, pokud si to vubec uvedomi, vse se zmeni. pak uz nebude nikdo nikam vylepovat napr. lzivou reklamu, protoze by se musel sam pred sebou ostudou propadnou do zeme. atd.

ale je potreba i varovat. toto vse se zazit da. ale uz nejde jit zpet. je to nevratny proces, ktery vse dosavadni zlikviduje a udela z toho neco jineho - v mnoha ohledech ale hodne podobneho tomu predtim. pro bezny zivot je ale tato zmena mnohdy spise na prekazku..

otazka zni, jestli to takto nejak nezazivame vlastne vsichni.. mozna jsme si toho jen nevsimli, ze to tak zazivame. mozna o tom jen verejne nemluvime. co ja vim. napr. ja to nevnimam tak (kdyz se divam na jine lidi), ze by to nekdo zazival a nekdo ne. mne to prijde u vsech stejne. v jedne urovni to a v jine zase neco jineho. a vsechny ty urovne jsou do sebe vrostle - existuji najednou


===============================================================
| A nyni prosim opet vystrihnout, vzit zapalovac, nebo sirky, a v techto mistech zapalit :) |
===============================================================
pokracovani | 18.10.2018 02:11
Václav
životní energie
To, co jsem prave napsal, je ale stale jen jakysi postoj. Zkusenost neceho. A i toto muze mit hypnotizujici ucinky, to Apas napsal hezky.

Ovsem napr. mé "opravdu doma" je jeste trosku jinde.

Jsem si ted mazal maslo na chleba. A uvedomil jsem si, jak to je krasne, namazat si maslo na chleba. A pak to snist.

A to uz neni hypnotizujici.

Nevim ovsem, jak to pojmenovat - co se tyce tradicnich duchovnich textu. :))

No, mozna bych to radeji nechal tak, bez nalepky :)
-> Václav | 18.10.2018 12:54
Apas
životní energie
Moc díky, Václave, přestože píšeš "zapálit" :-), mají ta tvá slova pro mě velkou cenu. Mnoho z toho mi jaksi něco hluboce říká, ale neumím to uchopit. Jak bych to nějaká moje část důvěrně znala, ale prostě s tím nedokážu vědomě moc pracovat, alespoň zatím...
Mimotělní zkušenosti | 18.10.2018 14:47
Apas
životní energie
Abych to trochu ještě upřesnil, s tím "že mi to nefunguje" jsem se vyjádřil nešikovně. Ale je to dobře, protože si díky tomu napsal věci, které mě oslovily. Nicméně uvědomuju si velice dobře, že jsem víc než jenom to tělo, "lítám" až příliš, řekl bych. Mám zkušenost - respektive stále opakovaně mívám, cca 2x do roka - i s mimotělními zážitky, nevím, jak to přesně pojmenovat, zda astrálním cestováním či jinak. Ale nikdy jsem to necvičil, přišlo to vždycky nevyžádaně - buď ve spánku, nebo těsně před ním, nebo těsně po probuzení, ve stavu kdesi mezi bděním a sněním mnou najednou začaly projíždět jakoby lehké elektrické šoky - a pak jsem se začal uvolňovat z těla. A pak už to vždycky bylo zkušenost od zkušenosti. Na Silvestra před pár lety se mi to stalo třikrát během jedné noci - jeden z těchto "výletů" měl i silný přesah, nebudu zde přesně popisovat, co se tam odehrálo, ale bylo to hodně silné a něco se jakoby uvolnilo, když jsem se dostal zpět "do těla", tekly mi dlouho slzy... Každopádně jsem měl vědomí, vnímal jsem snad živěji než "v těle", ale neměl jsem tělo. V jednom podnájmu před pár lety se mi to dělo pořád, skoro každou noc a pak jsem odtáhl jednom postel od zdi a uviděl, že těsně za mou hlavou byla zásuvka. Když jsem spal v místnosti situován jinak, mimotělní výlet se nekonal - nikdy jsem o ničem podobném nečetl, ryze moje zkušenost...

Píšu zde o těchto zkušenostech, aby bylo jasné, že jsem to myslel trošičku jinak... :-)
.. | 18.10.2018 15:31
ferda
životní energie
Tyjoo ne, ale dám ho tam. A budu sekat hlavy a zbyde jen to hlavní :-D
Taky se měj super :- )
tělo - upřesnění | 18.10.2018 16:40
Apas
životní energie
Pokusím se upřesnit, jak jsem to myslel s tím, že mi "nefunguje" postoj "Nejsem toto tělo". Znal jsem hlavně v minulosti (dnes mi ze světa lidí zabývajících se různými mystickými či podobnými věcmi zůstali v blízkém okolí jen asi dva) mnoho lidí, kteří četli různé spirituální texty a pak jako by indukovali to, co je v nich popisováno. Připadalo mi, že je to pro ně spíše útěchou/oporou/obranným mechanismem než čímkoli jiným. Já si vždy musím všechno naopak osahat, srovnat vlastní prožitek s těmi texty, snažím se rozlišit, co je opravdu "mé" a co vnímám jen proto, že jsem si někde přečetl, že to tak mám vnímat (nakolik je to stoprocentně možné rozlišit, těžko říct, a ponechám to pro teď stranou). Ani náhodou jsem nechtěl, aby to vyznělo, že si myslím, že jsem jenom tělo, to je přesný opak toho, jak to cítím. Ale nejsem schopen, mám-li být k sobě upřímný, říct, že nejsem tak nějak i tímto tělem. Uvedl jsem to proto, že jsem chtěl dát do kontrastu s různými sociálně-podmíněnými identifikacemi, které jsou pro mě umělé a relativně snadno, tak nějak samozřejmě, překročitelné, identifikaci biologicky danou (snad to tak lze říct), kterou už tak snadno překročit neumím, tedy alespoň ne úplně a trvale - protože z toho snění či mimotělního prožitku se stejně do toho těla vracím a musím normálně fungovat. Neříkám, že jsem jen toto tělo, ale že cítím, že i toto tělo je mou součástí - a říct "nejsem toto tělo", což jsem často četl a slyšel od jiných, by bylo z mé strany neupřímné. Velice snadno se zapomene na tělo, když nás nijak nelimituje, když nás nikde nic nebolí a tak, ale když o sobě dává vědět ať už přímo vjemy bolesti či jinými či třeba prostě jenom tím, že skrze to, jak vypadáme, jakou máme konstituci a tak, se k nám staví druzí lidé a obecně společnost a máme takové či onaké možnosti v reálném světě, nemohu nevnímat, že zkrátka hraje důležitou roli. Možná jsem jenom jeho obyvatelem, mohu vnímat cokoli, ale "mé tělo" určuje značnou měrou "můj život" zde na Zemi, v "reálném" světě. Vnitřně, ve chvílích klidu a pohody, dokážu být vědomím snad kdekoli, je pro mě opravdu i velice přirozené zapomenout na tělo, ale to pro mě stále není dostatečná zkušenost k tomu, abych mohl sebejistě prohlásit "Nejsem toto tělo" či "Neidentifikuji se se svým tělem", protože vím, že brzy opět přijde situace, kdy se mi tělo silně připomene. Viděl jsem takové, kteří se podobnými větami oháněli, dokud měli vše, co chtěli, a pak přišla nějaká tělesná nepříjemnost či nemoc a už to tak vesele neprohlašovali. Jistě jde i v takových chvílích být nad vším, jediné, co říkám, je, že já toho nejsem schopen. Snad je tentokrát trochu lépe pochopitelné, jak jsem to myslel...
Hudba | 18.10.2018 20:08
Apas
životní energie
To byla jen prevence nedorozumění, možná zbytečně dlouhá, která můžou díky slovům velice snadno vzniknout, zvlášť, když se lidi fyzicky nevidí a neznají se. Teď to ještě plynule ztočím zpět k původnímu tématu diskuze:

"kdyz by si v tom tele jen tak tise sedel a nevytvarel vlny, tak by se tve vnimani zacalo zjemnovat"
"ne ze by ta hmota prestala existovat, ale uz to nebude vnimane jako hmota. zjemni se to."
Zjemňování se u mě děje jaksi v průběhu let jaksi samovolně, asi to souvisí mimo jiné se stravou a změnou některých životních návyků. Je až s podivem, když si zpětně uvědomím, v jakých energiích jsem byl dřív schopen fungovat a vůbec mi to nevadilo a dnes do nich nevstupuji, pokud nemusím, neb mi vysloveně nedělají dobře. Podobně jak píšeš, že bys musel žít někde dál od lidí - kdybych mohl, asi bych se stal poustevníkem, skoro bych nemluvil (zvláštní je, že i když se mi třeba vůbec nechce mluvit, psaní mi problém nedělá, někdy mě vysloveně těší) aspoň jedna má část by to tak chtěla. A možná bych tam taky zblbnul, když použiju tvá slova - ale nemyslím, že by mi to vadilo. :-) Už tak jsem dost velký blázen. :-)

A teď k tématu této diskuze - souvisí to s konkrétním druhem umění, hudbou...
když poslouchám hudbu nebo slyším nějakou výraznou hudbu ve filmu, hrozně snadno se mi zaryje do mozku a na nějaké úrovni mi tam pak furt hraje. A nejen ta s textem, ale i instrumentální, v současnosti třeba Bach z jednoho filmu Tarkovského. Pak třeba sedím, ležím či jdu a úplně přirozeně se mi daří mít vyprázdněnou mysl, nejsou tam verbalizované myšlenky či jen velmi málo - tvými slovy "nevytvářím vlny", či alespoň ty největší. Ale když se zaposlouchám, někde tam furt hraje ta hudba, někdy velice zřetelně, někdy tak hluboko, že si to nejprve ani neuvědomuju... Stejně tak tomu bylo, když jsem hrával na nějaký nástroj - a jednu dobu jsem právě proto s tím přestal. V jednom velice zajímavém textu jsem četl o vyprazdňování mysli, že odstranit myšlenky z povrchové úrovně je relativně snadné, nazývali je macrothoughts, ale pak se otevře celý nový svět microthoughts, kde jsou střípky toho, co jsme kdy zažili, obrazy, zvuky, a že utišit tyto trvá daleko déle. Sem bych asi zařadil tu hrající hudbu. Ne, že by mi to vadilo nějak moc, ale trochu jo. Jedinou relativně účinnou zbraní, kterou se mi daří tu hudbu dostat z mozku, alespoň dočasně, je mantra. Posloucháš hudbu? Znáš něco podobného? Je to normální? Vnímáš to jako překážku něčeho? Díky moc.
-> Apas | 20.10.2018 10:04
Václav
životní energie
Ahoj. Ja toto vnimam skrze sve zkusenosti - tak nejak po svem. Nevim, co z toho vseho je vyssi, lepsi, spravnejsi. Ja to beru podle toho, co vyhovuje mne.

Jsem drive zil jako ne prilis spokojeny clovek (10 let zpet). Resp. stale jsem si jen uzival, lital po diskotekach za holkama a stale v tom hledal neco harmonickeho (a nenachazel). To bylo supr divoke obdobi, i kdyz trosku chaos. Nesnasel jsem cestovani s lidmi, stani v rade, a tak.

Ta nespokojenost me privedla k tomu, ze jsem zacal meditovat a ruzne nad tim premyslet. Zazit v meditaci klid a pohodu bylo lehke. Telo mizelo hned, takze neprekazelo. Zapisoval jsem si sny, pak mel lucidni sny, pak podnikal astralni vylety. To bylo fajn. V tu chvili. Ale vzdy jsem se pak jakoby zase vracel do te sve urovne, ve ktere ziju jako clovek, okolo sebe videl fyzicky svet apod. Pokud jsem chtel nejakou informaci, nebo nekoho navstivit, delal jsem to pres tu meditaci, v astralnim svete jsme za nekym zaletel apod. V te dobe jsem si ale zacal uvedomovat, ze bude svet asi nejak propojeny.

No a to me dovedlo ke zkusenosti, ze vlastne vubec neni potreba opoustet telo. Jsem v tele, normalne ho vnimam, ale krome toho jsou dostupne vsechny ty informace. Da se rict, ze jsem prestal meditovat zpusobem noreni se "kamsi za telo", "mimo tento svet", ale spise jsem byl jen v tomto svete a nemeditoval jsem. Venoval jsem se praci, konickum a tak. Ale jinak nez driv. Vse jsem lepe pozoroval.

Zacaly pro me byt hodnotnejsi trvale zkusenosti, i kdyz v tom nebylo ze zacatku vubec nic "duchovniho". Tim, jak telo neprekazelo, zacaly se dit zajimave veci. Prestal jsem litat do jinych svetu, prestal jsem v meditacich zazivat zmenene stavy vedomi, ale zacal se menit tento svet, resp. zacal jsem ho vnimat jinak. To byl v mem pripade asi hlavni meznik. Drive jsem delal spoustu meditacnich technik, hral si s Reiki, chtel to, ci ono.., Pak jsem se zacal spise normalne dychat, chodit, premyslet, pozoroval jsem stromy a lidi. Vystreleni z tela do astralu jsem v teto dobe jiz bral jako znamku neharmonie v mem tele, mentalni pretizeni tela behem dne apod.

Stale jsem ale cetl. Viz napr. Nisargadatta. Tvrdil, ze to je cesta uvedomovaci. Ze si staci uvedomit, jak ty veci jsou. Uvedomit si napr., ze "nejsem to telo". No a Mila to pak zjemnila, viz "nejsem pouze to telo". A to dava smysl. Jsou zde ruzne urovne a ja se muzu v tom vsem uvedomovat. Je zde i zdanlive oddelene telo i zdanliva provazanost. Ja bych dokonce rekl, ze jedno neni vys, nez druhe. Oboji je stejne skutecne, kdyz to tak zrovna clovek vnima. Oboji neexistuje, kdyz to clovek zrovna nevnima. Je uzasne, ze to takto vubec muze fungovat. Skoro jako by byl svet postaven z niceho a v tom nicem jsme si mohli vytvaret predstavy a ty se nam pak zhmotnovaly. Predstavu tela, sveta okolo nas, predstavu, ze litame mimo telo, zazivame ruzne stavy zmeneneho stavu vedomi, apod.

Ted jsem napr. pro potrebu teto diskuze vytvoril predstavu sebe jakozto nejake entity, ktera si tu s nekym pise. A ted to tady zanecham a jdu zase jinam. Na zahradku :)
-> Apas | 20.10.2018 10:25
Václav
životní energie
Jeste k te hudbe. Nic z toho, co pise, nevnimam jako prekazku. To asi zalezi na tobe, jak ti to vse vyhovuje, nebo ne.

Ja to mam tak, ze ve mne zustavaji spise ty matry. Kdyz tu napr. par hodin necham bezet "ooomm" (Ivo Sedlacek), mam pocit, jako by se ve nabilo tou vibraci (prostor, lidi). A pak to stale slysim, i kdyz o vypnu. Ani se neda rict, jestli to je v hlave, nebo v prostoru. To nejde rozpoznat.

Co se tyce bezne hudby, mam to dost spojene s temi situacemi, kdy jsem ji poprve slysel. Kdyz nam napr. nejake lecitelka pustila konkretni pisnicku, spojil jsem si to s temi energiemi u te lecitelky. Nebo kdyz jsem drive pri nejakych pisnickach meditoval a neco zazival, tak si to dnes staci jen pustit a ta hudba mi pripomene ty energie, to rozpolozeni. Ale neni to tak, ze bych to nemohlo dostat z hlavy. Je to spise moznost, ze se na to muzu naladit - kdyz mam zrovna chut.

Jinak mel jsem obdobi, kdy jsem se uvedomoval "ve vzduchu". To jsem vnimal hudbu velmi podivne. Vnimal jsem ji jako neco, co stoji a soucasne se pohybuje mnou jakozto tim vzduchem. Byla toho plna mistnost a neslo ani dost dobre urcit, kde jsou reproduktory a kde je posluchac. A chvilemi jsem se staval tou hudbou, to bylo jeste divnejsi.

Nebo jsem mel obdovi, kdy jsem pri hudbe meditoval. Stavalo se mi, ze ta hudba byla v prostoru a ja po ni chodil. Skoro jako schody.

V meditaci jsem obcas vylitl jakoby do prazdneho vesmiru a slysel vesmirne nastroje. Jsem se z toho pak probral a rikal si, jak primitivni jsou bezne hudbeni nastroje lidi. Je to vzdy na jeden zpusob. Do nejake krabicky se boucha nebo fouka a ono z ni neco vychazi. Pripadne reproduktor, ktery vytvari ty vibrace. Vesmirna hudba byla jina. Zdroj tech vibraci nebylo mozne lokalizovat, nebyly tam jednotlive tony, ale prechody mezi ruznymi frekvencemi byly spojite, frekvencne to bylo vys, skoro jako by to bylo vytvorene z barevneho svetla, nebo tak. Jsem si tehdy koupil tibetske misy, ty mi to trosku pripominaly. :))
-> představa entity, která si s někým píše | 20.10.2018 11:37
Apas
životní energie
Ahoj, je to všechno hrozne zajímavé, to, co píšeš jako představa entity, která si s někým píše. :-) “nejsem pouze toto tělo” je mi asi bližší, alespoň nyní... ale četl jsem na tvůj popud teď furt Nisargadattu, je to úžasné čtení. Přes den jsem s tím zkoušel pracovat. A něco se ve mne mění... nebo lépe řečeno - asi si uvědomuji zas jinou úroveň, jak na ty věci koukat. “Je to cesta uvědomovací”, to říkal i Drtikol a Evžen Stekl. A taky ten člověk, o kterém jsem mluvil - ze stačí si To uvědomit.... a teď bych se mohl inspirovat ještě tvou minulosti a zkusit najít harmonii v tom lítani na diskotéky za holkama. :-) třeba me se tam něco harmonického objevit podaří a řeknu ti pak, jak na to:-) užívej zahrádku, je to krásný podzim (moje nejoblíbenější část roku)
* | 20.10.2018 12:01
Apas
životní energie
*** Život je krásný ***
Švýcarský sýrař vylepšuje svůj ementál hudbou | 9.11.2018 23:39
Václav
životní energie
Ze by... | 12.11.2018 09:42
Apas
životní energie
Ze bych dnes me večeři pustil trochu metalu, abych netrpěl deficienci železa? :-)
jasne | 12.11.2018 13:39
Václav
životní energie
Jdi do toho! ;) Jen bacha, ať ti večeře neuteče k sousedům ;)

Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Život je krásný vždy, i když je šedý, na tom však záleží, jak kdo naň hledí. (Míla Tomášová)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Fyzický kontakt, aneb jak se s..
komentářů: 16, poslední: 4.12.2018
Státní bezpečnost (StB)
komentářů: 14, poslední: 18.11.2018
Mají psychopati duši?
komentářů: 10, poslední: 26.11.2018

Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 7, poslední: 13.12.2018
Vtipy s tématikou těchto strán..
komentářů: 23, poslední: 10.12.2018
Reklama za každou cenu?
komentářů: 37, poslední: 23.11.2018
Mystika a umění
komentářů: 36, poslední: 12.11.2018
Jak mnoho meditovat?
komentářů: 74, poslední: 11.11.2018
Jak se lidem bydlí v duchovním..
komentářů: 14, poslední: 9.11.2018

Svět barevných balónků
komentářů: 1, poslední: 10.12.2018


Copyright © 2007-2018: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0