Kundalini meditace na vlastní kůži

zveřejněno ve spolupráci se stránkami: PROSTOR 42

Redaktorka časopisu Žena a život Veronika Vlachová za vás vyzkoušela, co od meditace očekávat, jak na vás bude působit a jak se při ní uvolníte.

My vlastní tělo vůbec neposloucháme

Kundalini meditace na vlastní kůžiNeposloucháme-li svoje tělo, nutíme ho vyjádřit se nemocí nebo fyzickou bolestí. Jsme ovlivnění společností a okolnostmi a zbytečně se honíme za výsledky,“ vysvětluje mi Petra Tocháčková, lektorka Oshových meditací v pražském Prostoru 42. Něco na tom bude. Už přes dva roky vyrážím do práce jako hyperaktivní myš a večer bych mohla hrdě konkurovat vymačkanému citronu. „Špatně pracujete se svou energií,“ poučuje mě Tocháčková a už mě usazuje na malý sedák v útulné, čajem provoněné místnosti. „Veškeré emoce a stresy v sobě stlačujeme a neumíme je vypustit ven. Nutíme tak své tělo vyjádřit se jiným způsobem, třeba nemocí nebo fyzickou bolestí.“ Meditace učí pozorovat své tělo. Je to stav bez úsilí a my jen posloucháme, co nám říká, a vnímáme, co k nám nového přichází. Teoreticky jsem na meditaci dobře vyzbrojena, jenže v praxi to znamená OPRAVDU meditovat. Ale jak? Ustrašeně se rozhlížím po místnosti. Dvě ženy a dva muži si už v ní hledají svá místečka a evidentně vědí, co je čeká.

Příjemná dlouhovlasá lektorka Petra Tocháčková nás všechny krátce seznamuje s průběhem relaxační čtyřfázové kundaliní meditace, která patří společně s ranní dynamickou meditací mezi základní Oshovy meditace. Tahle má uklidňovat tělo i mysl a očišťovat od problémů a starostí. Nuceně se snažím se uklidnit a na pokyn zavírám oči.

Lavina restů a tanec s vlky

„Panebože! Zapomněla jsem dneska potvrdit termín schůzky, do zítra potřebuju autorizaci rozhovoru a...“ V mé hlavě se spouští lavina restů a nesplněných úkolů, které se mi do mozku během dnešního dne zavrtaly. Nejradši bych maily a telefonáty vyřídila hned. Jenže správně bych se právě v tuto chvíli měla uvolňovat. To asi nedokážu, což mě začíná paradoxně stresovat. Za zvuků rytmické hudby puštěné z přehrávače začíná první fáze meditace. „Vytřásejte veškeré napětí, které jste za dnešní den pochytali, hledejte stres ve svém těle a soustřeďte se na něj,“ promlouvá lektorka z druhého rohu místnosti. Otevírám oči. Místnost se utápí ve tmě a plápolající světla svíček obklopují obrysy všech účastníků. Ti se kolem mě natřásají, mávají rukama a kroutí pánvemi. Do vytřásání se nutím a podvědomě kontroluju své pohyby, abych nevypadala jako úplný blázen. Jak dlouho může trvat dvacetiminutová fáze? Už bude konec? Třesu rukama, snažím se uvolňovat ramena a páteř a všechno mě začíná bolet. Zvuk hudby se příjemně proměňuje. Cítím, že se jím protkávám a svým pohybem postupně obepínám každýtón. Tělo mě za chvíli vede samo. Klepu zápěstím, rameny a boky, až mě střídavá bolest začíná izolovat od okolního světa. I postaršího pána, poskakujícího vedle mě jako slon, vůbec nevnímám. Ani si neuvědomuju, že jsem v místnosti s dalšími pěti lidmi. Hudba postupně utichá. „Energii, kterou jste uvolnili při třesení, vložte do tance, do radosti z pohybu. Nechte své tělo promlouvat a pozorujte ho, co chce vyjádřit,“ koriguje nás potichu lektorka. Dál už nic neslyším. Se zavřenýma očima se zavrtávám do nových zvuků hudby. Tělo si dělá, co chce. Máchám rukama, dělám otočky, prohýbám se v bedrech a poskakuju. Zcela přirozeně a automaticky. Čůrky potu si razí cestu po mých zádech a s každým náznakem utichnutí hudby vnitřně vyhrknu: „Konec? Ještě ne!“ Ale i druhých dvacet minut je u konce. Zcela zadýchaná, zčervenalá a usměvavá si sedám na měkoučký sedák do tureckého sedu. S nedbalou pozorností vyslechnu další pokyn od lektorky, že bychom měli mít rovná záda, aby energie mohla proudit, a odevzdaně oddychuju v koutku místnosti. Nasávám vzduch do plic a s každým vydechnutím se vypařují i ty poslední myšlenky na resty z dnešního dne. Všechno je najednou pryč.

Hlučná samota

I hudba utichla. Slyším jen svůj dech (a neustále se vrtícího pána vedle mě). V hlavě mám skoro stejně vymeteno jako před neohlášenou písemkou na střední škole a moje jindy ustavičně promrzlé nohy a ruce sálají teplem. Je mi božsky poklidně. Jenže i oáza mimo časoprostor končí. Rázný gong udělá po dvaceti minutách ticha velkou zvukovou tečku za mou první meditací v životě. S odlehčením a svěžestí otevírám oči, laxně se navlékám do vrstev všední reality a vyrážím do nepříjemně rušných a odcizeně hektických ulic Prahy...

Kundalini meditaci si můžete přijít vyzkoušet: PROSTOR 42: Předvečerní Kundalini meditace (Praha)


Vloženo: 20.10.2010

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 7.06.2012 12:50

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Žij tak, jako bys žil již podruhé a poprvé dělal vše tak špatně, jak to právě teď hodláš učinit. (Viktor Emanuel Frankl)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 1, poslední: 28.05.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 36, poslední: 28.05.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016

mystička Ivana Adamcová
komentářů: 17, poslední: 24.05.2017
Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 46, poslední: 21.05.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 3, poslední: 2.05.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 30, poslední: 30.04.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 70, poslední: 22.04.2017
Outdoorové oblečení
komentářů: 13, poslední: 16.04.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0