Lampiónový průvod

Sobotní večer - vesnická akce. Trochu pro děti a taky pro partu šílenců, kteří mají rádi recesi. Masky, lampionky, večer opékání buřtů, muzika. Tanec. Zajímavé složení účinkujících…

Ale tohle je příběh jedné ženy. Jedna z davu. Tento týden jí zemřela matka. Byla jsem zvědavá, jestli se objeví. Je to jedna z hlavních organizátorů… a ráda bych ji tu viděla… ale taky si uvědomuji, jak ji někteří za to odsoudí.

Vesnice…

Přišla. Posmutnělá, v obličeji stopy po probdělých nocích. A s úsměvem na tváři jako vždy. Mám radost, že tu je. Cestou se dostáváme k sobě a povídáme o matce. Ocitáme se uprostřed davu osamoceny a nerušeny. Vzpomíná a já slovně oceňuji její jednání… Vzala si matku na poslední roky k sobě. Starala se o ni až do úplného konce, kdy rakovina rozložila její tělíčko natolik, že přijímala jen tekutiny. Nechala ji zemřít u nich doma…

Říkáte si, co na tom? Vždyť je to samozřejmost? To bych udělal taky? A Určitě? Byla to její máma. Ale taky neposlušné malé dítě, neustále si někam schovávajíc láhev piva a cigárko. Mnohokrát ji někdo přivedl, či přinesl pomlácenou, špinavou a totálně opilou. Byla jak věchýtek, věčně s cigárem v puse. Ale MÁMA.

Nasadila bych si já dobrovolně do rodiny alkoholika? I když by to byla vlastní máma?

Na tuhle křehkou bábrli už nebyl pěkný pohled. Přidala se rakovina a rodina už věděla, že se blíží rychlý konec. Neřekli jí nic. Proč taky. Řešení nebylo. Cítím obdiv k celé jejich rodině, že vydrželi a dopřáli téhle bytosti odejít z rodinného prostředí, jak si to vždy přála.

Večer… tančíme… tančíme jak o život…

Bytostně cítím, jak se má známá zase nadechuje, jak potřebuje nabrat síly… před pohřbem… Poslední píseň večera… Queeni a Mamá… drsné… nikdo to neobjednal… asi to bylo ve vzduchu… Tančíme vedle sebe na parketu, lehce ji pohladím po vlasech. Naši muži to ani nestihli zaznamenat. Vnímám její smutek i úlevu… A vím, že ona přijímá mojí podporu. Pomoc ženy, ženě.

Při odchodu mi poděkovala pohledem… Mám dobrý pocit, tento večer měl pro mě smysl… Vážím si té ženy. A přemýšlím… přemýšlím, jakpak to asi zvládnu já?

Až přijde čas…

Vloženo: 17.12.2007

počet komentářů: 0