Lpění - nejen závislost na alkoholu či drogách způsobuje problémy

Na úvod považuji za důležité uvést, že se zde nedočtete nic o alkoholu ani o drogách. Tento článek pojednává o lpění (ulpívání). S tímto buddhistickým výrazem se můžeme setkat v mnoha mystických naukách. Když jsem slyšel toto slovo poprvé, působilo na mně trošku nešikovně. Nicméně, dle mého názoru, je úvaha o lpění zajímavá, někomu se bude zdát snad i poučná.

Doufám, že se mi zde podaří uvést tento pojem v jeho pravém významu. Vycházím přitom především z knihy Přímá stezka, kterou napsal Květoslav Minařík. Budu se snažit neuvádět mé vlastní názory, které by mohly způsobit špatné pochopení skutečného významu lpění.

Co je to lpění?

LpěníZamysleme se nad tím, jaká závislost způsobuje problémy a utrpení. Možná nás jako první napadne závislost na alkoholu, či závislost na drogách. Proto jsem také tento článek nazval "Nejen závislost na alkoholu či drogách způsobuje problémy".

Mystické nauky však trvdí, že příčinou lidské slabosti a utrpení je připoutanost na milovanou osobu či oblíbenou věc. Nemusí to tedy být pouze závislost na něco co nám přímo ubližuje. Zní to možná podivně, ale když se nad tím zamyslíme, jistě pochopíme jak je to myšleno.

Člověk nekontroluje ani neovládá své náklonnosti, a proto je věnuje i tomu, co jich není hodno. Tím přenáší své nejlepší a nejpotřebnější duševní síly na milovanou věc. Jestliže tato osoba reaguje na jeho duševní stav, vytvořený láskou, smísí se jeho síly se silami toho, co miluje. Toužící člověk a to, co miluje, však nebývají vždy stejné povahy, a proto může být smíšení jejich psychických sil příčinou utrpení.

Všichni mudrci byli narozeni z ctnosti nelpění, která je nejzákladnější vlastností v mystické praxi. To však neznamená, že museli ztratit smysl pro povinnost ve svém všedním životě. Bez účasti na tomto životě by totiž nemohli dosáhnout úplného vybití karmy, což vede k vědění a odstraňuje utrpení.

Nemysleme si, že některá věc stojí za to, abychom ji milovali a vázali se na ni. Pokud se zbavíme lpění na všem na čem jsme závislí, staneme se bystřejšími a chápavějšími. Nesmíme však přitom dospět k naprostému nezájmu o vše světské. To by vedlo k naprosté otupělosti. Nelpění vede k probuzení postřehové síly, která je závislá na činnosti tzv. jemnějších smyslů. naše instinkty se prohlubují, cit se stává jemnějším a pronikavějším a můžeme postupně proniknout i tam, kam jsme se doposud nemohli proniknout smysly ani rozumem. Z toho je patrné, jaký význam má ctnost nelpění.

Jak si udržet štěstí?

Někdo si chce trvale udržet štěstí, ale to je velice křehké a proměnné. Štěstí nám nepřinesou peníze, dům, auto, bazén, babička, syn nebo fotografie. Tím si vypěstujeme postupně leda tak závislost. Štěstí je prchavé a budujeme si tuto vlastnost v sobě tím, že se snažíme vnitřně zharmonizovat, poznat svoje nitro, žít v souladu se sebou samým, znát se, přijímat se se svými dobrými i méně dobrými vlastnostmi a žít v souladu se světem kolem nás. Pak máme pocit štěstí, i když žijeme v nedostatku.

Ten kdo lpí na něčem, není svobodný. Nesvoboda přináší odcizení pocitu štěstí, přináší strach a obavy ze všeho a před vším, mnohdy až poníženost. Je to začátek nejrůznějších depresí a podobných onemocnění.

Lpění a buddhismus

Když se začneme zabývat buddhismem nebo něčím podobným, brzy nás jistě napadne, že už jen způsob, jakým se v buddhismu pracuje s emocemi, je na úrovni slov zcela jiný, než na co jsme zvyklí. Doposud si myslíme, že jsou emoce tou nejdůležitější součástí našeho života a že např. bez lpění by život musel být velice nudný.

V buddhismu jsou ovšem emoce označovány jako stavy mysli přinášející utrpení. Jediné pocity, které jsou žádoucí, jsou ty, které pramení přímo rozpoznáním podstaty mysli a podstaty všech jevů. Absolutní radost se objeví, jakmile rozpoznáme, že všechny vnitřní i vnější jevy jsou svobodnou hrou naší mysli. Rozpoznáme-li, že je naše mysl zcela neohraničená, automaticky se objeví nerozlišující láska ke všemu.

I. Hrubá sféra lpění

Nejsilnější pouto připoutanosti se rodí z lásky a náklonnosti k něčemu. Milujeme něco nebo někoho a naše nálada je závislá na postoji milovaného předmětu nebo osoby. Jsme potom šťastni, nebo nešťastni podle toho, je-li naše láska opětována či nikoli. Chceme-li si udržet stále neměnnou náladu a schopnost ovlivňovat ji svou vlastní vůlí, musíme se vzdát všeho, co milujeme. Musíme neustále potlačovat myšlenky, které mají sklon směřovat k nějakému milovanému předmětu, dokud se nám nepodaří zničit naše reakce na všechno, co v nás vytváří toto napětí (kterého jsme dosáhli spojením s předmětem své touhy nebo lásky).

Pokud se nám to podaří, začne se hned zlepšovat náš duševní stav, zvýší se pocit samostatnosti, dostaví se radost, pocit štěstí a další pocity, související s optimistickým životním názorem.

II. Jak se vypořádat s vnitřními radostmi

Druhou etapu začneme vzdáváním se radostí, které nejsou na první pohled závislé na vnějších příčinách. Musíme potlačit každou vnitřní radost, která probouzí optimistický názor, sílu a sebevědomí. Potlačovat musíme také situace, z nichž se vyvíjejí pocity nedůvěry, strachu a další negativní duševní postoje.

Když se nám toto podaří, dosáhneme vyrovnanosti, která nám umožní vnímat všechny stavy nálady jako beztvárné a bezpředmětné duševní pohnutky, které se sice snaží porušovat naši vnitřní rovnováhu, ale nemůže se jim to již podařit.

III. Potlačení vlastního Já

Splněním tohoto stupně dosáhneme duchovní i duševní svobody. Pobyt v jemnějším neboli vyšším světě nám přináší stejně reálné pocity, jako pocity vznikající kontaktem smyslů s hmotnými věcmi. Je to proto, že vyšší svět působí na naše Já stejně jako svět vnější. Oba druhy pocitů jsou však velice odlišné, neboť vyšší pocity duchovní povahy, pocházejí z dotyků našeho vědomí s jemnějším světem, ovšem nižší pocházejí z dotyku smyslů z hmotnými předměty.

Ve chvíli, kdy zjistíme, že se naše vnitřní Já dostává do vztahu s věcmi jemnějšího světa, musíme se snažit, abychom tomu zabránili. Tímto způsobíme to, že se stane postoj našeho nitra naprosto nezničitelný.

Jak cvičit nelpění?

Cvičení se v nelpění je velice těžké, musíme proto postupovat velice pomalu a s rozvahou. Dokonalé vzdání se všeho není žádoucí. Pokud se odpoutáme úplně od všeho, stane se z nás živá duševní mrtvola, kterou již nelze žádným způsobem oživit. Dovedlo by nás to potom někam, kde již nevíme, zda žijeme či nikoli (netrpíme již poté ani žádnými vnitřními rozpory).

To, o čem jsme si zde povídali, je pro většinu lidí pouze ideál, který se vznáší vysoko nad našimi hlavami. A člověk si zastírá oči a chce prohranou bitvu zamaskovat tím, že je překřtí na city.

Partnerský vztah

Ožení-li se žák mystiky, musí dbát toho, aby na svém partnerovi nelpěl. Musí žít a jednat tak, jak mu to ukládá zákon občanské a manželské povinnosti, ale nesmí dopustit, aby o jeho jednání rozhodovaly nízké city.

To, co člověk dělá pod vlivem těchto citů, není nikdy dobré. City jsou nespolehlivé, citem se člověk poutá a nebývá v tom již rozumová úvaha. Smysl pro povinnost může být plný krásnějších prvků oproti smyslné lásce, protože je založen na morální vyspělosti.

Lpění na dětech

Někdo si postupem času vypěstuje závislost na alkoholu, jiný závislost na dětech. Přílišné lpění ovšem na dětech může být také jedna z chyb, které se můžeme dopustit. Jedna věc je věnovat jim mateřskou lásku s potřebným zabezpečením. Druhá věc je od dětí vyžadovat to, co je v možnostech partnera. Jestli-že jsem v manželství zklamán, nemohu lásku neomezeně brát od dětí. Ty mi ji dají, samy však nevědí kde je hranice dávání a závislosti. To je na nás dospělých abychom to rozlišovali.

A to je možná ten pravý kámen úrazu mnoha problémů ve vztazích. Někdo zvolí citovou stránku života, věnuje se dětem, partnerovi, svému okolí a odměnou mu je naplnění lidských vztahů. Jiný volí honbu za mamonem a až ho problémy zastaví, ztěžka oddychujíc potom marně vzpomíná cože mu to vlastně chybí. Je mu jasné, že není cosi v pořádku ale těžko definuje co to je. Jednoduše vytvořil si lpění na chimérách.

Nebezpečný svět tajemna

Nelpěme tedy na ničem. Ať se nám vtírají jakékoli vjemy, anebo se nám zjeví i Bůh, potlačme dojmy, které tím mohou být vyvolány, a setrvejme v naprostém klidu. Pravý zjev, který před nás předstoupí se nezjevuje pro radost z úspěchu.

Obzvlášť velké nebezpečí pochází z neviditelného světa, v němž se odehrává největší část mystického vývoje. Snaží se člověka spoutat svými fantas-magoriemi, které jsou z duchovního hlediska naprosto nevýznamné. Když se nám povede potlačit všechny vjemy a reakce na ně, vytryskne v nás čistá duchovní radost, a tomu, komu se podaří potlačit i ji, bude spasen na věky.


Vloženo: 24.04.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 10
poslední: 15.12.2012 15:55

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Nejvyšší filosofií jest držet hubu. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Mayské kultury
komentářů: 0
Jen tak o ničem
komentářů: 5, poslední: 18.01.2017
Archetypy - obsahy kolektivníh..
komentářů: 7, poslední: 18.12.2016

Satsang with Mooji
komentářů: 66, poslední: 14.01.2017
Géniové a jejich vztah k tzv. ..
komentářů: 10, poslední: 12.01.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 27, poslední: 12.01.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 47, poslední: 8.01.2017
Ztuhnutí a vibrace při usínání
komentářů: 89, poslední: 5.01.2017
Sublimační (podprahové) nahráv..
komentářů: 6, poslední: 2.01.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0