Masky a převleky

sestavil: Václav

Občas pozoruji zajímavý fenomén. Stává se mi to nejčastěji v souvislosti s Reiki, někdy i venku mezi lidmi.

Ticho – nesnesitelné, ale krásné

Masky a převlekyJsem v místnosti s jinou osobou, zpravidla někdo cizí, sedíme naproti sobě. Chvíli povídáme, chvíli mlčíme, zameditujeme si spolu, nebo zkusíme Reiki. Potom si jen tak sedím, nemám žádné otázky a nemám ani potřebu nějaké vymýšlet.. druhá osoba se na něco zeptá. Podíváme se na sebe a já nějak odpovím. Někdy přijde druhá, třetí, čtvrtá otázka.. je ale stále těžší je vymýšlet a pak se stane něco zvláštního.. další otázky již nepřichází.. přijdou na řadu historky, první, druhá, třetí.. a pak.. ticho..

Je to ten druh ticha, kdy se máme chuť na něco zeptat – na něco co by překrylo ten trapný pocit, který prosakuje vším okolo nás – chuť říct cokoliv. Vnitřní nejistota narůstá. Začínáme být mírně nervózní, není to na nás vidět, je to jen někde uvnitř nás. Něco nás na tom všem ale velmi přitahuje. Díváme se okolo sebe a zjišťujeme, zda nás někdo nepozoruje, někdo kdo ví, co zrovna cítíme… připadáme si, že jsme v tomto stavu čitelnější a zranitelnější…

Úleva a lehkost

Usměji se a řeknu něco veselého - odvedu pozornost jinam.. ale jen velice opatrně, abych tím pocit ticha zcela nepřekryl.. vidím že u druhého přichází úleva, ale poté opět nastupuje ticho.. začnu mluvit o tichu, popíši co cítím, druhá osoba zjistí, že to vnímá podobně – ve skutečnosti to tušila už i před tím, nyní to má ale navíc i potvrzené. Má na výběr - uteče pryč z ticha, nebo svolí..

Svolit znamená otevřít se a dát druhému přístup k tomu všemu, co si nosíme v sobě.. všechna ta tabu a stará zranění, vše co občas tak dlouho skrýváme.. vnitřně přemýšlíme, zda dáme druhému svolení, zda toho nezneužije.. najednou zjišťujeme, že v nás druhý již čte, vybírá si, co sám uzná za vhodné.. můžeme to zastavit, ale nechceme.. uvědomujeme si, že jsme k tomu sami svolili.. cítíme úlevu a lehkost..

Masky a převleky

Dívám se druhé osobě do očí. Ještě před několika okamžiky to pro mě byl cizí člověk, na kterém jsem mohl vidět tolik (ne)dokonalostí a vynést tolik soudů.. ale to se začíná měnit.. noříme se společně do ticha.. a v té hloubce z ničeho nic zahlídnu jinou tvář.. žádný trans, jsem stále bdělý, je to jen jako by si druhá osoba sundala masku.. a pod ní vidím zase tu stejnou osobu, ale tentokrát úplně jinak.. jako by toto byla skutečná tvář a to před tím něco jiného.. ta osoba, kterou teď vidím, je mi také i jaksi bližší, známější, ve všem ji lépe rozumím.. nosíme si sebou snad masky, za které se před ostatními schováváme? Nebo snad máme pro každého člověka, kterého potkáme, připravenou masku, přes kterou ho pak vidíme?

Takže když si někdo přečte tento článek, zaujme automaticky nějaké stanovisko (v závislosti na tom, jak to má v sobě všechno nastavené) a prohlásí "to se mi moc líbí", a někdo jiný zase "to jsou pěkné bláboly"?? ..asi ano.. potud je to všechno zdá se i celkem logické.. ale když jdu někde venku po ulici, vidí mě každý člověk úplně jinak? A během rozhovoru se to může dokonce i přepínat a i jeden člověk mě může chvíli vidět tak a chvíli zase tak? Chvíli mě vidí třeba jako tichého člověka, a chvíli zase třeba jako šílence? I když se chovám stále podobně? Pozorujete také někdy něco podobného?

Poprvé jsem tento fenomén zpozoroval před léty u Reiki mistra, když jsem v něm z ničeho nic přestal vidět přísného učitele a na pár minut před sebou viděl kouzelného dědečka, kamaráda, spokojenost samu.. je to doslova jako přepínač v hlavě, který se za určitých podmínek přepíná a na kterém pak závisí, co vidím.. někdo mi začne v tuto chvíli připadat o 10, 20, či 50 let mladší nebo starší, někdy se změní tvar obličeje, jindy účes, pohled v očích.. někdy mi začne připomínat mámu nebo tátu, syna nebo dceru, přítelkyni, soupeře, učitele.. ne vzhledově, ale pocitově.. a to se vším všudy.. vidím před sebou naprosto spokojeného, jindy zase zcela vyprahlého člověka.. vidím moře štěstí, radost, spoustu elánu do života, nevinnost, pocit viny, desítky let trápení se, strach ze smrti, nebo jen něco neurčitého..

Vnímá tuto změnu společně se mnou i druhá osoba? Myslím, že jak kdy.. někdy o tom ví, někdy jen tuší, někdy to nepostřehne... někdy přestane mluvit, někdy se začne usmívat, někdy začne mít strach.. co cítí? co vidí? co vnímá? Kdoví..


Vloženo: 2.01.2011

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 18.01.2011 12:52

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Ne žít v přítomnosti boží, ale žít přítomností boží. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Mayské kultury
komentářů: 0
Jen tak o ničem
komentářů: 5, poslední: 18.01.2017
Archetypy - obsahy kolektivníh..
komentářů: 7, poslední: 18.12.2016

Satsang with Mooji
komentářů: 66, poslední: 14.01.2017
Géniové a jejich vztah k tzv. ..
komentářů: 10, poslední: 12.01.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 27, poslední: 12.01.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 47, poslední: 8.01.2017
Ztuhnutí a vibrace při usínání
komentářů: 89, poslední: 5.01.2017
Sublimační (podprahové) nahráv..
komentářů: 6, poslední: 2.01.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0