Maturitní sloh: Chceš si vytvořit domov, nebo jen postavit dům?

sestavila: Hana Kroupová
http://yellowdarkness.pise.cz/

Zamyšlení nad vlastní budoucností.

Osnova

  1. I. Jogín na kopci
  2. II. a) Ztracená duše
  3. b) Hledání Boha
  4. c) Láska je Bůh
  5. d) Záhadný čas
  6. e) Neuchopitelné
  7. f) Pochopení
  8. g) Velké mystérium
  9. III. Krásná smrt

Chceš si vytvořit domov, nebo jen postavit dům?

Maturitní slohCo se mi stalo? Kde to jsem? A proč? Nejsem ten, za koho mě mají ostatní, to už vím.. Nic mě nenapadá... A přesto se topím v nekonečném toku myšlenek. Je to k zešílení... uvažuje starý jogín na vrcholku osamělého kopce. Sedí v lotosové pozici už celé dny a vypadá, jako by z toho místa spíš vyrostl, než že tam někdy přišel a vybral si ho k meditaci. Právě se probral z hlubokého samádhi, kde bojoval s démonem smrti. Chtěl najít sebe a poznat svou budoucnost, ale něco se nezdařilo a démon opět vyhrál. Na jeho starou hnědou kůži dopadá vesmírný prach, tak jako na naše brýle, které nám nasadili, když jsme přišli na svět.

Až si budeš myslet, že jsi na konci, je to teprve začátek. Až si budeš myslet, že jsi dosáhl Boha, je to sen. Objeví-li se před tebou Ježíš, Budha, Zarathuštra, zabij je a jdi dál. Je to mája, řekl učitel.

Otevři oči a otoč se k zrcadlu. Celou dobu tu bylo. Bůh. Otevři oči a otoč se. Uvidíš se. Ucítíš, uslyšíš a ochutnáš... Smrt.

Jistě, naprosto s vámi souhlasím, jsem blázen. A to ten největší, chcete-li. Tohle ale vyjadřuje vše. Znamená to všechno a pro všechny. Všichni chceme to samé. Chceme domů. Ale kde to je? Kudy se tam jde? A nebolí to náhodou? ... My si na ten domov spíš hrajeme. Co jsme si to jenom navymýšleli za hry?

Navštěvujeme posvátná místa, chrámy, mešity, kostely, synagogy. Pijeme ze svatých pramenů a koupeme se ve svatých řekách. Někdo trápí svoje tělo, utápí se v kruté askezi a stejně, až dosáhne fyzické a psychické necitlivosti, nakonec objeví, že neuspěl. Žádná nirvána. Bůh asi neexistuje. Sigmund Freud řekl: Bůh neexistuje. Bůh je mrtev. A potom zešílel. Kdyby dobře porozuměl svým slovům, stal by se osvíceným, ale on zešílel.

Snažíme se najít něco, co tu je všude kolem i uvnitř. Boha. Je to, jako by se vás někdo zeptal: Promiňte, hledám tu záhadnou věc jménem vzduch. Nevíte, prosím vás, kde jí najdu?

Cesty jsou různé. Ale většinou to nejprostší vyhrává.

Bůh je dotyk lásky v přítomném okamžiku... pohled do krásných čistých očí malého dítěte, šumění listí v korunách stromů, sluneční paprsky, hudba z dálky, letní mžení, zrychlený tep srdce...

Studené zdi chrámů a veškeré modly nejsou k ničemu, pokud není v srdci láska. Nekonečná a nepodmíněná, která si nečiní žádné nároky na nic a na nikoho.

Ježíš řekl: Bůh je láska. Každý jí chce mít. Je to vrchol nejvyšších tužeb každé bytosti, ať říká cokoliv jiného. Jenže to nejde.

A moje budoucnost, to je tak nesmírně záhadná záležitost. Nevím, co bude... A jakékoliv přemýšlení o budoucnosti je vlastně přemýšlení o minulosti. Jen trochu pozměněné. Vždyť jak by mohla mysl vyprodukovat, co nezná? Co už někdy nezažila? Budoucnost je v našich představách jen trochu upravená minulost. Zážitky a zkušenosti naše i jiných v novém kabátě okoukaném z filmů a přikrášleném pohádkovými příběhy, které nám máma četla před spaním. A hlavně tu je pocit, že jednou – to bude, až se vše stane dokonalým a my dosáhneme všeho, co jsme si předsevzali – se dostaneme do nebe. Nebo tam někam.

No jistě, o tom není pochyb. Jednou, až budu velká, až mi narostou vlásky, až budu na střední, až udělám maturitu, až dodělám vejšku, až najdu toho pravého, až mi zvýší plat, až budu mít vlastní dům, nové auto... až budu v důchodu, až si konečně odpočinu, tak... A kdy bude to až?

Nikdy. Zítřek nikdy nenastane a až už vůbec ne. Myslím, že je už ve své podstatě hloupost uvažovat o budoucnosti. Prodáváme svůj život za prázdné neuchopitelné naděje a je to vysoká cena. Ztrácíme sami sebe. Nakonec zjistíme, že jsme ani nemrkli a skláníme se nad hrobem. Zase to nevyšlo...

Moudří nakonec vždycky říkají, že nic nevědí. Zítřek neexistuje. Minulost je mrtvá. Co je to teď? Už teď to není pravda. A přece teď je úplně všechno... a nedá se změřit. Změřil snad už někdy někdo úsek, kdy skončila minulost a začíná budoucnost?

Miluj Boha svého celou svou duší, celým svým srdcem jako bližního svého, jako sebe samého. Ježíš Kristus.<

Láska je teď. Bůh je teď. Dýcháš? Jsi Bůh a nic míň. Možná jsi víc, ale rozhodně nejsi míň, řekl učitel.

Čím víc to chceš mít, tím víc se ti to ztrácí. Nemůžeš to vlastnit, ale také to nemůžeš ztratit. Když mluvíš, mlčí to. Když mlčíš, mluví to. Hlas,který nikdy neuslyšíš. Krása, kterou nikdy neuvidíš.

Bytí je to, co zbude, až zmizí úplně všechno.

Radost nikdy netrvá věčně. A stálost neexistuje. Všechno skončí. Kolo se otáčí, tak to musí skončit. Fénix umírá a znovu se rodí ze svého popela. A z toho vzniká utrpení. Život bolí, to každopádně...

Otevři oči a podívej se do zrcadla. Co vidíš? Nic. Neuvidím nic a tím vším budu. Výhoda snu spočívá v jeho manipulativnosti a možnosti oprav, pokud si spáč uvědomí, že spí. A pak je všechno krásné. Jiné to být nemůže.

A moje budoucnost? Bude nádherná, samozřejmě... Ale třeba zítra umřu. Smrt čeká za každým rohem a člověk nikdy neví... Ale přesto. Bude.

Život je krásná a mysteriózní záležitost. A taky nesmírně křehká. A bytí je překročení toho všeho. Lásky i nenávisti - jsou to dvě strany téže mince...

Někoho milujeme a on nám ublíží. V momentě ho nenávidíme. Po čase mu pro jeho krásné oči odpustíme a znovu ho milujeme, jen abychom ho mohli za chvíli opět nenávidět... Dělá si s námi co chce. Kolo se otáčí.. Všichni ovládají všechny a nikdo sám sebe. Někdo nás urazí a naše nálada klesne hluboko pod bod mrazu. Jiný nám složí kompliment a naše ego vystoupá vysoko do oblak... Jsme jako loutky v rukou každého kdo jde kolem. Celá společnost tahá za naše nitky. A my říkáme kdovíjak nejsme svobodní, sví a takzvaně nezávislí...

Je to podivná hra..., ale ve své podstatě krásná a důmyslná. Zkouší naše uvědomění si své původní podstaty.

Má svůj význam a výhra je nesmírná. Je jí vítězství nad smrtí, ale i nad životem. Spojení protikladů. Nic nepřijímat a nic neodmítat. Být pánem a režisérem svého života. Být vším a zároveň vůbec nebýt. Mýt všechno a nic nevlastnit.

Otevři oči a podívej se do zrcadla. Co vidíš?

Všechno.

Jeden starý zenový mistr umíral a shromáždili se kolem něho jeho žáci, aby si vyslechli jeho poslední slova, než odejde navěky. Ležel na lůžku v zahradním altánu a nad ním v korunách stromů dováděli paviáni. Všichni napjatě čekali, ale on stále mlčel. Po chvíli se jeden z nich ozval:

Mistře, říká se, že poslední slova před smrtí vyjadřují tu nejvyšší pravdu. Pověz nám prosím něco.

Ale starý muž se jen dál tiše usmíval a nad jejich hlavami se ozývaly vřískající opice. Potom řekl: Slyšíte?... Je to tak krásné... a zemřel.


Vloženo: 24.06.2010

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 4
poslední: 8.04.2011 21:17

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Člověk nemusí pochopit svět, musí si v něm jen najít své místo. (Albert Einstein)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Zamilovala jsem se do postavy ..
komentářů: 5, poslední: 2.07.2017
Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 4, poslední: 15.07.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 51, poslední: 18.07.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 51, poslední: 13.07.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 38, poslední: 6.07.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 72, poslední: 2.07.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 244, poslední: 1.07.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 28, poslední: 27.06.2017


Anketa

Bylo by moudré zrušit veškeré jaderné zbraně?
-> ->
Celkem hlasovalo: 4616

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0