Meditace - Změň svůj osud, chceš-li

Je mnoho utrpení ve světě a dřív nebo později nějaké zažívá každý člověk. Toto psychické strádání, které se týká všech lidí, má svoji účelovost.

Utrpení totiž člověka vede k hledání útočiště, jímž je koneckonců jedině Bůh. Možná, že jsi dlouho hledal útěchu a pomoc jinde, když ale všechno zklame, zbývá Bůh.

Obrácení se k Bohu

Utrpení stejného druhu platí pro stejnou úroveň. Obracením se k Bohu pozvedá se duchovní úroveň člověka. V Orientě je jedno dobré přísloví: "Osud je pro toho, kdo se dívá ven." To znamená, že ten, kdo žije větším dílem introspektivně a aspoň do jisté míry v kontaktu s božstvím, nepodléhá tolik svému běžnému osudu. Když se duchovní úroveň introspekcí pozvedla, negativní činy pocházející zpravidla z úrovně jiné, nižší (předchozí) se jí nemohou dotknout. Byly provedeny v úrovni nižší a v té by také měly být odčiněny. Obrácením se do vyšších úrovní je člověku mnohé "odpuštěno". I těžký, zatvrzelý hříšník může být takto "omilostněn".

Brzdou poznání našeho pravého stavu, podstaty duše, je větším dílem zevní svět a jeho lákadla. Je jakoby důvodem, proč zapomínáme na hledání podstaty, realizace sebe sama. Důvodem nepoznávání však není svět, ale my sami, naše touhy a žádosti po něčem jiném než po pravdě. To jediné nám přináší trvalé utrpení. Pomáhat světu z utrpení znamená tedy přivádět svět k Já - k Bohu. Jakákoliv jiná opatření mohou být jen dočasná a jen relativně účinná. Problém utrpení ve světě se jimi nevyřeší. Lidé podvědomě touží po styku se živým stvořitelem, zevně však o tom nevědí a také se o to nesnaží. Proto přicházejí na svět avatárové a bódhisattové, aby je k této ideji přiváděli. Pomáhejte ke změně lidského osudu!

Nedostatek času

Lidé se často vymlouvají, že nemají pro pracovní zaneprázdnění čas na meditaci a kontakt s božskými silami. Ale jáství je i při práci, je stále s pracujícím stejně jako s nepracujícím. Je nutno informovat pracujícího, že jeho mysl a city nejsou Já. On sám je Já. Mysl je přeludem, který povzbuzuje člověka k činnosti nebo zábavě, ale není jástvím.

Přirozeně, že se člověk nemůže okamžitě spojit s Já, ale měl by na ně aspoň co nejčastěji myslet - vyciťovat je. Jeho činnosti jsou pak inspirovány božstvím, a jeho chyb a poklesků je stále méně. Koneckonců je jáství v podstatě pravým zdrojem činnosti. Proto na ně nemáme zapomínat ani při práci, ani při zábavě. To si vyžaduje trvalý a houževnatý trénink.

Šrí Ramana Maharši doporučuje při práci nespěchat. Spěchem se nejvíc zapomíná na Já, rozvahou se vzpomínka na Já vrací. Je třeba stále bdít a bděle si hlídat stav své mysli. Jen trvalým bděním změníte svůj špatný osud v dobrý. Záměrné vytrvalé uvědomování si klidu za myšlenkami se po čase stane vaši přirozenou zkušeností.

Poslední aktualizace článku: 22.08.2008

počet komentářů: 3
poslední: 22.05.2011 13:11