Nadpřirozené zážitky, léčitelské techniky, sebepoznání

Zjistil jsem, že to co prezentuji na těchto stránkách je často nesprávně chápáno. Proto krátké vysvětlení.

Nadpřirozené zážitky

Ozývá se mi mnoho lidí, které lákají nadpřirozené zažitky - chtějí astrálně cestovat, vidět aury, otvírat si čakry, láká je jasnovidnost, telepatie, apod. Pokud se něco z tohoto děje, chápu to pouze jako vedlejší efekt tzv. procesu sebepoznání. U některých lidí se mi ovšem zdá, že je lákají pouze tyto zážitky.

Jako užitečné vidím se věnovat svému životu - tomu, jak to v něm funguje, jak reaguji na jiné lidi, na různé situace, sleduji v jakém jsem rozpoložení při práci, při zábavě, před usnutím, po probuzení, vnímám jak jsem na tom po zdravotní stránce, snažím se si dopřát dostatek spánku, věnuji pozornost životosprávě, čas od času si ujasním své priority, občas si zamedituji, zajdu do přírody, rád si hraji, v rámci možností sleduji co se kde děje, apod.

Pokud máte otázky v těchto oblastech, neváhejte napsat, rád vám odpovím. Pokud ovšem máte zájem pouze o nadpřirozené schopnosti, zkuste se prosím poohlédnout jinde.

Léčitelské techniky

Několik let jsem pracoval s Reiki. Za tu dobu jsem zjistil, že je spousta lidí, kteří chtějí vyléčit, ale ještě více těch, kteří si o těchto věcech chtějí psát/povídat, nebo touží po různých formálních zasvěceních.

Co se mě týče, vyslechl jsem si rady a doporučení některých učitelů a brzy na to (cca 3 roky) zjistil, že existují velmi moudré síly, které mohou člověka vyvést ze všech problémů, nesnází a nedorozumění. Ty tajemné dveře k této úrovni ovšem neotvírá nějaké Reiki, nebo nějaký mistr, ale já sám !!!

To ovšem nemůže chápat a žít někdo, kdo je v zajetí smyslových prožitků, lpí na penězích, na věcech, na lidech, je přeplněn nejrůznějšími názory a doměnkami, strachem, nebo otrokem různých lečitelských či sebepoznávacích systémů. Uvolnit se a přestat být připoutaný k čemukoliv, přestat mít strach - to je ten kus práce, který je potřeba udělat. Vše ostatní už se odehraje takříkajíc samo od sebe.

Sebepoznání

Často pozoruji (dříve sám na sobě, dnes spíše na druhých), že v sobě máme jaksi naučeno, že proto, abychom se někam dostali, musíme stále něco dělat - učit se něco nového. Pokud se ovšem chceme přiblížit své vlastní přirozenosti (poznat sami sebe), nemusíme dělat nic konkrétního, ba ani nemůžeme (jak by bylo možné někde najít to, čím jsme, když už tím jsme?)

V tomto případě se postačí otevřít tomu, co zrovna přichází. Sledovat, co se nám děje v životě, občas se zamyslet nad tím, proč se nám to děje, a vyvozovat z toho příslušná ponaučení. Není tedy potřeba objíždět svět a složitě hledat čím jsme, nemusíme neustále meditovat, navštěvovat různé kurzy, platit za různé formální zasvěcení, apod. To je pouze dlouhá cesta, na jejímž konci zjistíme, že nic z toho nepotřebujeme.

Pokud ovšem delší čas nic neděláme a "jen tak jsme", můžeme začít pozorovat, že upadáme do lenosti, pohodlnosti atd. V těchto případech může být naopak výhodné si např. zameditovat. Z tohoto důvodu je tedy rozumné vnímat, co se nám v danou chvíli děje a podle toho se zařídit (ne se jiných lidí vyptávat, co máme dělat, jak mnoho máme meditovat, k jakému učiteli máme jít, apod. - to se může stát dlouhou, nikdy nekončící cestou).