Navštívil mě velmi přísný učitel a řekl: „budeš myslet pouze na mě“

sestavil: Václav

Začalo to v zubní ordinaci, červen 2010, čistění zubního kanálku. Čtvrtek večer - trošku to bolelo, pátek ráno - nesnesitelná bolest, pátek večer - raději nemluvit...

Pozorování bolesti

Navštívil mě velmi přísný učitel a řekl: budeš myslet pouze na měŘekl jsem si: „vydržíš to do pondělí, je to jen bolest“. Ani nevím proč, nesáhl jsem po žádných lécích, které by bolest ztišily. Jen jsem bolest pozoroval. Vysledoval jsem, že když se po celý den soustředím jen na bolest (nešlo se nesoustředit, neboť se bolest neustále připomínala), nořím se hlouběji a hlouběji sám do sebe.

Upínám tedy pozornost na bolest a později na pozornost, která bolest pozoruje. V tomto stavu se snažím pracovat. Jde to, ale velice pomalu a s dlouhými přestávkami, kdy jen sedím a pozoruji bolest. Čím jsem pozornější, tím menší má nade mnou bolest moc. Dobrovolná celodenní meditace, kterou provádím jen díky bolesti, která mě navštívila.

Netradiční meditace

Sobota ráno. V noci jsem skoro nespal, chvíli jsem ležel a pak zase chvíli seděl u počítače (v leže to bolelo ještě víc a stejně bych neusnul). Předchozí dny jsem spal hodně, takže mi jedna probdělá noc zase tolik nevadila. Říkám si, jak jsem hezky vyzrál nad bolestí, ale jen na to pomyslím, hned se ozve bolest a já si uvědomím, že jsem ji chvíli nevnímal a tak mi to bolest dává velmi nekompromisně najevo.

Během dne to stále bolí, chvíli hodně, chvíli velmi hodně. Opět to jen pozoruji. Bolest sice zvládám, ale přichází únava, večer již hodně intenzivní. Těšil jsem se, že lehnu a únavou usnu. To se ovšem nekonalo. Lehnu si, ale bolest je stále intenzivnější. Začínám přemýšlet o Brufenu. Pak mě ale napadlo, že by stačilo, kdybych pozornost ponořil do takové hloubky, že bych se současně i vyspal. Znám to s některých meditací - když jsem dlouho meditoval, pak jsem byl během noci jakoby stále vzhůru, ale současně jsem byl ráno krásně odpočinutý.

Pozoruji tedy bolest a pozoruji pozornost, která pozoruje tuto bolest a pozoruji i pozornost, která pozoruje pozornost, která pozoruje bolest. Nořím se hodně hluboko, normálně bych to vydržel sotva pár sekund, ale nyní se mi daří udržet pozornost celé hodiny. Napadá mě, že to musím celé nějak překročit, ale tím jsem se jen vrátil zase o kousek zpět a tak jsem zase začal hezky pozorovat bolest, a pozorovat únavu a pozorovat naštvanost z celé této situace a taky bezmocnost. Nořím se hlouběji a hlouběji, je v tom už i trošku rezignace, celé si to jaksi přestávám uvědomovat, ale stále o tom všem jaksi vím.. a pak už nevím..

Změna úhlu pohledu

Bum, a je tu změna. Je to jako bych se probudil. Vidím sám sebe a vím o nesnesitelné bolesti, ale současně si uvědomuji, že se mě to jakkoli nedotýká (sám se tomu v tu chvíli hodně divím, jak to je vůbec možné). S tělem si hraju jako s loutkou, tělo je vzhůru, žádný trans. Já jsem ale jakoby mimo něj (ne fyzicky, nedokážu to popsat). Tělo prožívá bolest, je to ale jako by to prožíval někdo jiný, ne já. Abych to k něčemu přirovnal - je to jako bych doslova celým komplexem těla a mysli někam proletěl a pak se ohlédl a viděl jen mlhavý sen, který dál běží, ale jen jako pohádka, kterou jen tak mimochodem sleduji. Je to jako bych o tom mohl přemýšlet, ale ne myšlenkami, ale spíše beze slov samotným uvědoměním. Uvědomuji si, že je mi bolest tak vzdálena, že je pouze jako tužka, která leží na stole a já se na ni může jen dívat (pokud chci). Ale uvědomuji si to jen tak mimochodem, a moje hlavní část si spíš nic neuvědomuje. Vlastně se ani nedá říct, že by ten, kdo teď toto píše tamto zažíval. Spíš jsem jakoby zmizel a objevilo se něco jiného. Ale i to něco jiného jsem byl (a stále jsem) já. Jen to teď není tak jasně dostupné, jako tehdy (čím více se na to ale zaměřuji, tím je to zřetelnější). Je to oříšek podobné zkušenosti popisovat slovy.

Netuším, jak dlouho to trvalo. Pár sekund, hodinu? Nevím, čas jsem nějak nevnímal. Poslední co si vybavuju je toto: „tak v tomto stavu už teď můžu být pořád, sem tedy vedou všechny ty meditace, nic mě z toho už nevytáhne, protože mě to nemá kam vytáhnout - všechno je ve skutečnosti neskutečné, takže i nesnesitelná bolest je jen jako list ve větru“. To ale asi nebylo zrovna to nejmoudřejší, protože si začínám uvědomovat bolest, která se týká zase mě, cítím hmotnost těla, začínám si uvědomovat nezaujatost, kterou se v té chvíli snažím automaticky vyvinout, abych se vrátil zase zpět, ale současně vidím jak mě snaha být nezaujatý táhne přesně na druhou stranu. Vracím se kousíček po kousíčku zpět do vnímání těla a zase si uvědomuji ten velký náklad (ufuf). Uvědomuji si, že opalování u moře, které mám tak rád, se tomu stavu, ve kterém jsem byl před chvíli vůbec nemůže rovnat. Vlastně ani nevím, jestli to byl nějaký stav. Bylo to to tak přirozené, něco co tady je jakoby odjakživa.

Tento přechod zpět bych přirovnal k situaci, kdy člověk vidí druhého člověka, který tvrdí, že má velké bolesti. Ať jsou bolesti sebevětší, tak pokud se týkají někoho jiného, tak mě to zase tolik trápit nemusí. Ale pokud se to začne týkat mě, je to pro mě jakoby problém. Přitom bolest může být stejná.

Návrat k normálu

Beru si Brufen, po pár minutách přestávám vnímat bolest i tělo a jsem zase jakoby mimo. Tentokrát už ale úplně jinak - je to teď takové nevědomé „mimo“ :) Usínám. Ráno jsem hezky vyspaný, Brufen ještě trošku působí, přes den si vezmu ještě jeden a další na noc. V pondělí jdu k zubařce a po krátkém čistění je zase vše v pořádku. Uvědomuji si, jak je krásné žít život a necítit přitom bolest. Cítím nepopsatelnou lehkost.

Děkuji všem, kteří jste se dostali čtením až sem a přeji Vám krásný den.


Vloženo: 24.09.2010

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 5.12.2010 23:18

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Je 404 druhů nemocí: 101 jich mizí samo od sebe, dalších 101 pomocí správného léku. Dalších 101 pomocí odpovídajících manter a požehnání. Na dalších 101 umřeme, ať děláme cokoli. (Buddha)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 2, poslední: 21.06.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 37, poslední: 15.06.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 47, poslední: 18.06.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 50, poslední: 17.06.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 242, poslední: 13.06.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 4, poslední: 10.06.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 31, poslední: 10.06.2017
mystička Ivana Adamcová
komentářů: 19, poslední: 5.06.2017


Anketa

Jak se cítíte po ránu?
-> -> -> -> -> ->
Celkem hlasovalo: 4483

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0