Netradiční mistr - tichý jako kámen

Krátký příběh o tom, jak jsem potkal velmi zvláštního mistra…

Když je žák připraven, mistr se sám objeví

Vždy jsem si myslel, že se skuteční mistři jen někde schovávají a ukazují se jen těm, kdo jsou již dostatečně vyspělí… ten den jsem pochopil, že to je možná trošku jinak…

Doprovázel jsem tehdy jednu kamarádku na autobus, měli jsme ještě chvíli čas... zašli jsme tedy do jedné uličky (autobusové nádraží - Praha Florenc) a povídali si. Podíval jsem se k plotu a zahlédl... no... jako mistr zrovna dvakrát nevypadal… byl ale klidný a tichý, bez myšlenek, bez názorů, nehodnotil, neporovnával.. řekl bych že úplně bez ega.. ale mrtvý rozhodně nebyl :)) právě naopak - byl nepopsatelně živý a ticho které z něj vyzařovalo se velmi nakažlivě šířilo prostorem... něco mě na tom všem velmi přitahovalo. Tak jsem šel k němu blíž a blíž.. na to on ale jakkoli nereagoval...

Zaměřil jsem se na něj, když tu začalo všechno jaksi mizet.. slívat se v jedno... řekl jsem nenápadně kamarádce, která stála opodál, co se stalo... ona ale dál něco povídala...

Bylo toho mnohem víc - byli jsme tam tak 15 minut... vyvrcholilo to tím, že jsem byl na něj trošku zlý (nebudu to tu teď rozepisovat)... nerozlobil se, neodsoudil mě, vůbec se ho to nedotklo...

...byl stále v naprostém klidu.

Rozloučení se s tajemným mistrem

Museli jsme jít na autobus, a tak jsem si to místo alespoň vyfotil - nezdálo se, že by to "mistrovi" vadilo. A kamarádka se usmála a řekla „vždyť je to jen obyčejný kámen“...

Vloženo: 3.02.2011

počet komentářů: 1
poslední: 4.02.2011 15:27