Neuron - stavba, funkce a rozdělení neuronů

Neuron (nervová buňka) je základní funkční a histologická jednotka nervové tkáně. Jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijmout, vést, zpracovat a odpovědět na speciální signály. Přenáší a zpracovávají informace z vnitřního i vnějšího prostředí a tím podmiňují schopnost organismu na ně reagovat.

Stavba neuronu

Tělo neuronu - je ta část nervové buňky, ve které je uloženo jádro. Velikost se pohybuje od 4 µn (malé zrnité buňky kůry mozečku) do 150 µn.

Výběžky neuronu - jsou intergrální součástí neuronu. Při zničení neurocytu výběžky degenerují a zanikají. Je-li výběžek přerušen, ta část, která ztratí kontakt s neurocytem zaniká (Wallerova degenerace). Pahýl výběžku je schopen se regenerovat (Wallerova regenerace), proto je i při poškození nervu šance, že se jeho funkce časem plně obnoví.

Synapse

Synapse je spojení dvou neuronů (nebo smyslové buňky a neuronu), sloužící k předávání vzruchů. Neurony se v synapsích přímo nedotýkají, je mezi nim mezera (synaptická štěrbina) o šířce asi 20nm. Spojení se uskutečňují mezi nervovými zakončeními jednoho neuronu a vstupní membránou dalšího neuronu. Jako vstupní membránu označujeme membránu dendritů a buněčného těla neuronu.

Jestliže přijde po nervovém vlákně určitého neuronu k nervovému zakončení signál v podobě akčního potenciálu, který můžeme označit jako signál elektrický, nepřejde ve stejné podobě na další neuron, ale přenese se na další neuron v podobě signálu chemického: z nervového zakončení se vyloučí chemická látka – neurotransmiter, která způsobí vznik synaptického potenciálu na dalším neuronu. (Po „vylití“ do synaptické štěrbiny se molekuly neurotransmiteru vážou na receptory v synaptické membráně nasledného neuronu. Zde vyvolávají malé změny propustnosti membrány pro ionty sodíku.)

Akční potenciál

Membrána, na které převažují chemicky řízené iontové kanály (tj. postsynaptická membrána), je drážditelná chemickými podněty, především mediátorem.

Membrána, na které převažují elektricky řízené iontové kanály, reaguje na podráždění podle zákona „vše nebo nic“. Buď reaguje vzruchem, nebo ne, a pokud ano, tak s nejvyšší možnou intenzitou. Ke vzniku vzruchu musí dojít k místní depolarizaci membrány, a náhlému rychlému poklesu mebránového potenciálu. Prahová hodnota, při které dojde ke otevření elektricky řízených iontových kanálů a ke vzniku vzruchu je 55 mV.

Rychlost šíření akčního potenciálu závisí na obalech nervového vlákna - nemyelinizovaná vlákna vedou vzruchy rychlostí max. 2 m/s, naproti tomu tlustá myelinizovaná vlákna dokážou vést vzruchy rychlostí až 110 m/s.

Rozdělení potenciálů

Excitační a inhibiční postsynaptický potenciál:

1. Excitační - otevření kanálu pro Na+, Ca2+ (dochází k depolarizace membrány)
2. Inhibiční - otevření kanálu pro K+, Cl- (dochází k hyperpolarizace membrány)

Třídy neuronů

Neurony lze dělit na:

1. Aferentní neurony - předávají informaci od tkání a orgánů do centrální nervové soustavy
2. Eferentní neurony - předávají informaci od centrální nervové soustavy do buňek
3. Interneurony - zajišťují přenos informace uvnitř specifických oblastí centrální nervové soustavy

Typy neuronů

1. ostanaté

2. neostanaté

Vloženo: 18.02.2007

počet komentářů: 0