Název příspěvku:

"Zhoršování" smyslových ústrojí v průběhu vývoje člověka


vložil: Václav (7.04.2018 02:51)
kategorie: sebepoznání, vývoj
 
ZRAK

"Víme přece, že tyto smyslové orgány musí být vlastně přemoženy, vyřazeny z činnosti, jestliže člověk prodělává nějaký esoterní vývoj. Tyto v nás musí, tak říkajíc, mlčet. Tím jsou naše smyslové fyzické orgány během esoterního vývoje odsouzeny k nečinnosti, jsou vyřazeny. Místo toho, že jsou smyslové orgány fyzického těla vyřazeny, dochází pak k něčemu jinému: začínáme si ponenáhlu uvědomovat jednotlivé smyslové orgány jako zvláštní, do nás zasahující světy. Začínáme cítit své oči, uši, dokonce tepelný smysl se učíme pociťovat – jako něco, co vniká zvnějšku (jakoby se zvnějšku zavrtávalo). Ale to, co se zde učíme pociťovat, to nejsou snad naše fyzické smyslové orgány samotné, ale jsou to éterické síly, síly našeho éterického těla, které působí na smyslové orgány a jsou v nich činny organizujícím způsobem (utvářejícím organismus). Když tedy smyslovou činnost zcela potlačíme (vyřadíme z činnosti), tu vidíme, jak se naše smyslové orgány stávají pouze do nás zasahujícími (pronikajícími) éterickými orgány. To je mimořádně zajímavý jev. Tou měrou, jakou se nám během vážného esoterního vývoje podaří vyřadit např. své oko, jak se nám podaří zříci se svého vnějšího zření, tou měrou poznáváme něco, co vniká do našeho vlastního organismu jako světelné ústrojí. Potom skutečně poznáváme, že naše lidské oko vzniklo postupně tím, že na náš organismus působily vnitřní síly světla. Neboť tím, že se odvrátíme od činnosti fyzického oka, cítíme, že jeho zorné pole je prostoupené éterickými silami světla, které na toto oko působí organizačně. Je to zvláštní jev, moci – při vyřazování oka z činnosti – poznávat tento druh světelných sil. Všechny fyzikální teorie nejsou ničím proti oné znalosti vnitřní povahy světla a jeho účinků (působení), o kterém se dozvíme, když se po určitou dobu cvičíme vyřazovat vnější fyzickou zrakovou schopnost oka, když jsme si uvykli na místě jeho činnosti (fyzického používání oka) vnímat vnitřní ráz – povahu éterických sil světla."

SLUCH

"Ucho náleží k orgánům, které veškerým svým zařízením, celou svojí strukturou svědčí o své bývalé dokonalosti. Na starém Měsíci mělo ucho pro člověka daleko větší význam, než dnes. Tehdy zde bylo ucho k tomu, aby se člověk mohl jakoby prožívat v hudbě sfér, jež na starém Měsíci v určitém ohledu ještě zaznívala. A ucho bylo uzpůsobeno tak, že tuto hudbu sfér na starém Měsíci mohlo přijímat, ačkoli tato byla ve srovnání s dobou předchozí již jen slabá. Na starém Měsíci bylo ucho do této hudby ponořeno, což bylo umožněno právě jeho tehdejší dokonalostí. Na starém Měsíci byla tato hudba prostřednictvím ucha ještě sdělována celému ostatnímu organismu. Zvukové vlnění (této hudby) prostupovalo celým lidským organismem a vnitřní život člověka na starém Měsíci pozůstával ze soužití s celým hudebním okolím (z přizpůsobení se celému hudebnímu okolí). Ucho bylo komunikačním ústrojím, aby napodobovalo ve svém nitru ony pohyby, které k němu z vnějšku zaznívaly jako hudba sfér. Člověk se na starém Měsíci cítil být ještě jakýmsi nástrojem, na němž hrál kosmos svými silami, a uši byly ve své tehdejší dokonalosti zprostředkovateli mezi hráči kosmu a nástrojem lidského organismu. Dnešní ústrojí sluchového orgánu probouzí v člověku vzpomínku na tuto jeho někdejší funkci, a člověk proto zjišťuje s určitou melancholií, že se stal následkem úpadku svého sluchového orgánu neschopným prožívat hudbu sfér, že se od ní emancipoval a že je schopen tuto sférickou hudbu vyjádřit jen nedokonale tím, co je dnešní hudba, která se může odehrávat vlastně jenom ve vzduchu, obklopujícím Zemi."

VNÍMÁNÍ MLUVENÉHO SLOVA

"Tak, jako máme smysl (smyslové ústrojí) pro tóny, tak máme také zvláštní smysl pro vnímání mluveného slova. Jenže jde o smysl, který je utvářen pouze vnitřně, pro nějž nemáme vybudován vnější orgán. Tento vnitřní smyslový orgán byl pozemským organismem ještě více korumpován (zkažen) než orgán sluchový. Byl zkorumpován natolik, že dnes tu je již pouze poslední dozvuk toho, co bylo takovým smyslem na starém Měsíci. Na starém Měsíci to, co se stalo dnes tak zvaným smyslem řeči, co nás uschopňuje rozumět slovům svých spolubližních, sloužilo k tomu, aby se člověk mohl v tehdejší době vědomě imaginativně vcítit do celého měsíčního prostředí, do všeho toho, co tento starý Měsíc obklopovalo, co kolem něho kroužilo.

Naše veškeré pohyby, naše celé chování bylo tehdy na starém Měsíci diktováno tímto smyslem pro mluvu. Když si například pomalu osvojujeme cit pro vnitřní hodnotu samohlásek a souhlásek obsažených v mantrických větách – teprve tehdy se pozvolna učíme poznávat povahu zážitků tohoto smyslu pro mluvu. Avšak to, k čemu se jako pozemští lidé můžeme v tomto oboru všeobecně dopracovat, je přesto jenom slabé doznívání toho, čím kdysi tento smysl pro mluvu byl."

zdroj: Rudolf Steiner, Okultní vývoj člověka

přidat komentář »


Tato stránka byla vygenerována 11.12.2018 03:55:20. Její on-line verzi lze najít na adrese http://zivotni-energie.cz/
Upozornění: Přebírání textů a obrázků je bez svolení provozovatele těchto stránek zakázáno!