Světlo a Aura - Jak vidět auru

sestavil: Robert Bruce
1. Na jakém principu funguje vidění aury
2. Aura na fotografiích
3. Komplexnost normálního zraku
4. Světlo a aura

Umění vidět a rozpoznávat auru není zdaleka tak složité, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě záleží na způsobu, který zvolíte.

aura
Tento článek je návod na jeden z těch způsobů. Začneme od rozpoznávání jednotlivých barev aury a budeme postupovat krůček po krůčku k dalším vědem, jako je lidská aura. Aura je vlastně nejlépe viditelná část subtilních energetických procesů, probíhajících uvnitř každého fyzického objektu. Každý objekt vyzařuje auru, ale nepochybně mnohem zajímavější je hra barev aury lidské.

Prvním krokem je využití málo známého faktu - samotné barvy mají rovněž auru. Každá barva má svou vlastní, unikátní auru. Ta je barevně úplně jiná, než originál. Aury, vyzařované z jasných, primárních barev, jsou mnohem hustší a mnohem snadněji rozpoznatelné,než jakýkoli jiný typ aury. S využitím aury barev jako tréninkové pomůcky vidí mnoho lidí auru hned na první pokus. Já sám dokážu vidět auru už dlouho. Nenarodil jsem se s tím, naučil jsem se to - a to značně složitě. Trvalo mi několik let (!), než jsem auru dokázal rozeznat tak jasně, abych našel smysluplné uplatnění. Vím hodně o problémech při učení vidění aury a tato má nová metoda je vyvinuta především tak, aby vám pomohla počáteční problémy rychle překonat.

Na jakém principu funguje vidění aury

Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz. Nyní si to vysvětlíme podrobněji:

Normální vidění

Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto světelnou energii na proud velmi složitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla - slouží to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéž principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra zraku (které je umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - což obvykle nazýváme běžným viděním.

Vidění aury

Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie než je světlo. Tento typ energie může být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu, obklopující pozorovaný objekt.

Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění (mimosmyslový orgán).

Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima u kořene nosu, což přímo nabízí myšlenku, že spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, že aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit, protože přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, že se dokáží vyladit na jakoukoliv frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný - aura NENÍ složena z žádného typu elektromagnetického vlnění.

Aura na fotografiích

Většina z vás určitě namítne "vždyť ale existují fotografie, na kterých je aura zachycena. Dokonce jsem si jednu nechal za nehorázné peníze udělat!" Jak je to možné? Fotografie aury ve skutečnosti nezobrazují skutečný obraz aury. Prostě auru stroje neumějí zachytit. Na filmovém materiálu je pouze iluze aury. Jak vzniká?

Na těle se umístí senzory, které se přímo dotýkají kůže. Tyto senzory měří elektrický odpor kůže, jehož výsledky jsou závislé na slanosti pokožky a vůbec celkovém stavu svalstva, takže tato hodnota není stálá. Svoji roli může sehrát mnoho jevů: diety, zdraví, teplota, sladkosti, emoce, aktivita atd. Tyto záznamy jdou přímo do elektronického zařízení, připojeného ke kameře (malá černá krabička) a jím interpretovány. Toto zařízení poté generuje soubor elektrických signálů, závisející na svém programu.

Tento soubor putuje do speciálně upravené kamery. Optické zařízení uvnitř kamery vytvoří speciální vzor barevných signálů, které jsou přeneseny na film, na kterém je samozřejmě zachycena i fotografie. Tak je vytvořena téměř dokonalá iluze aury, obklopující pozorovaný objekt - v závislosti na vzorci, generovaného prvotním měřením odporu.

Vzhledem ke způsobu, jakým jsou tyto fotoaparáty sestrojeny, jen vzácně (vlastně skoro nikdy) nelze získat dva stejné obrázky. To je způsobeno obrovským množstvím možných signálů, generovaných dvěma třeba jen velmi málo odlišnými měřeními. Jen velmi vzácně se může stát, že obdržíme dvě identické množiny vstupních dat od jedné osoby, tedy vytvořit dvě stejné fotografie aury stejný den.

Fotografie aury je vlastně spojení myšlenky samotného fotoaparátu a výzkumu, založeném na pozorování jasnovidců. Výsledkem je spektrum barev, jež představuje jak by asi aura měla vypadat podle názorů těch, kdo tento systém vyvinuli. Tvůrci přiřazují jednotlivé barvy k příslušným parametrem odporu kůže. (Ještě populárnější než tento způsob je tzv. Kirlianova fotografie, která pracuje na velmi podobném principu, pouze bez oné černé krabičky, a to jako měření statické elektřiny na povrchu kůže - nevýhodou této "poctivější" metody je její monochromatičnost, která naznačuje, že to nejspíš nebude to pravé.)

Komplexnost normálního zraku

Ačkoliv by se mohl zdát proces vidění aury velmi komplikovaný, je ve skutečnosti velice jednoduchý, jakmile ho porovnáte s normálním, optickým zrakem, tedy schopnosti, která je většině z nás dána do vínku při narození. Pohleďte z okna, rozhlédněte se po pokoji - a co uvidíte? Přemýšlejte o těch milionech nejrůznějších objektů, barvách a jejích tónech, které vás obklopují, vše v jediném okamžiku a v trojrozměrném detailu. Přemýšlejte, jak to, že jakkoliv rychle se otočíte, váš mozek udrží celý ten fantastický obraz, který vidíte. Vaše oči přenášejí neuvěřitelné množství informací do mozku a mozek je okamžitě zpracovává. Optické vidění je neuvěřitelně komplexní a mocný nástroj. A teď to porovnejte s těma několika barvama, které vidíte v lidské auře - nehledě na jejich krásu a zdánlivou komplexnost - je to stále velmi jednoduchý obraz.

Ve skutečnosti jde o zcela nesrovnatelné jevy - normální zrak je mnohem složitější a také potřebuje mnohem více mozkové kapacity, než vidění aury (ovšem pokud aura obklopuje tělo, je stejně složité zpracovat cokoliv z toho, protože hlavní výpočetní činnost mozku je primárně určena k rozlišování objektů - jeden od druhého - tedy stanovení jejich obrysů). Vidění aury je pevně dáno a závisí na normálním zraku, s ohledem na jeho funkci. Při vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu. Vaše oči jsou použity k vyladění a zaostření vaší Čakry třetího oka na tento typ energie a ta je odvedena do mozku, kde je interpretována jako vizuální obraz. V případě aury ji váš mozek vyhodnotí jako barevnou vrstvu, obklopující objekt vašeho pozorování.

Světlo a aura

Světlo je nezbytné (podle K. Weinfurthera ovšem k vidění aury světla zapotřebí není, přinejmenším je ve tmě vidět éterické tělo. Otázka je, zda pak nemusí být člověk obdařen jasnovidností) k vidění jakékoliv aury. Aury živých organismů reagují na světlo - zvětšují se a zjasňují. Tato reakce je zaznamenatelná především při expozici aury slunečnímu světlu. Dá se říct, že aura je fotosenzitivní. Prováděl jsem rozsáhlá pozorování této reakce na světlo. Pozoroval jsem aury jednotlivých lidí v domě, a ihned poté jsem je vyvedl na denní světlo. Aury lidí na světle se zvětšily a byly také podstatně jasnější. Na přímém slunečním světle přímo zářily životem. Viděl jsem aury, které na denním světle expandovaly do velikosti i několikanásobné, než byla jejich běžná. Další, taktéž zajímavá zjištění, která dávají váhu mému tvrzení, že aura není světlo, i když to je k jejímu pozorování nezbytné: hlavní aura není v naprosté tmě vidět!. Kdyby aura byla světlem, proč by beze světla nebyla vidět? Tímto chci říct, že světlo a běžný zrak jsou stejně důležitým aspektem při vidění aury.

V úplné tmě lze vidět nepatrnou aktivitu kolem energetického těla, velmi blízko povrchu kůže. Je skoro neviditelná, ale vypadá jako úzké a velmi slabé proužky a víry namodralého světla. Nejvíce jsou patrné kolem konečků prstů, pokud ruce natáhnete před sebe. Občas je také možné spatřit malé ale velmi intenzivní světlené body, umístěné na plně aktivních čakrách. Ve skutečnosti musí být hodně otevřené, aby tento jev byl patrný a taktéž musíte být velmi soustředění na takovýto subjekt. Chce to hodně umu a objekt vašeho pozorování musí být duchovně sladěný a vyrovnaný. Je mnohem lépe vidět při sníženém osvětlení, kdy jsou vidět jen obrysy stínů - umožní vám to zaostřit. Při pozorování jakékoliv části energetického těla v temnotě se k zaostření čelní čakry používá paměťové vizualizace. Musíte přesně vědět, kde subjekt je a být schopni přesně odhadnout vzdálenost, směr, pozici a vše si umět velmi jasně představit. Vzhledem k výše napsanému, domnívám se, že jak astrální vidění, tak i jasnozřivost umožňuje vidění energetické aktivity v naprosté tmě. To by mohlo být logickým vysvětlením tohoto jevu. (Přestože k jasnozřivosti ani k astrálnímu vidění není potřeba světlo, oči a normální ostřící mechanismy jsou přesto používány, ale řídí se pamětí a ostří pomocí paměťové vizualizace. Takže s astrálním a jasnovidným vnímáním můžete vidět jak v temnotě, tak i za plného světla.)



Tato stránka byla vygenerována 19.01.2017 03:10:48. Její on-line verzi lze najít na adrese http://zivotni-energie.cz/
Upozornění: Přebírání textů a obrázků je bez svolení provozovatele těchto stránek zakázáno!