To jsme si spolu hezky pobyli… nebo spíše zameditovali?

sestavil: Václav

meditace - bod

Jedu metrem a vidím slečnu… zajímavou slečnu… Povídá si se svou kamarádkou a v očích má zajímavou jiskru. Neustále se usmívá, jemně a něžně, tak nějak na celý svět. Občas koukne i mým směrem, ale já zjišťuji, že zrovna nejsem ve stavu, že bych se stejným způsobem dokázal usmívat na svět. Napadá mě, že by bylo fajn, také se takto usmívat a pobýt pár minut v přítomnosti někoho, kdo se zrovna také usmívá. Obličej mám ale vážný, asi z toho jak jsem v IKEI hodinu vybíral do bytu židle a nakonec stejně nic nevybral..

Zadívám se tedy do jednoho bodu na podlaze a sleduji, jak mi mizí svět. Když už z něj mnoho nezůstalo, zkusil jsem se usmát. A najednou to šlo. Zjišťuji, jak se mám zrovna fajn a jak příjemné je jen tak být a usmívat se.

Po chvíli jsem si vzpomněl na usměvavou slečnu, která mě tak zaujala. Otáčím se jejím směrem, s tím, že už s ní konečně můžu zkusit sdílet onen nenucený a přirozený úsměv, onu prosvětlenou náladu...

Ale co nevidím. Slečna kouká někam do nikam, do země, do prostoru, je kdesi v hlubinách sama sebe... :)

Chvíli počkám a pak se na ni opět podívám.. mám pocit, že už začíná periferně vnímat, že se na ni dívám, ale stále se koupe v moři svého já..

Otevírají se dveře od metra a já vystupuji...



Tato stránka byla vygenerována 12.12.2017 14:49:47. Její on-line verzi lze najít na adrese http://zivotni-energie.cz/
Upozornění: Přebírání textů a obrázků je bez svolení provozovatele těchto stránek zakázáno!