Osvícení - nalezení sama sebe, nebo povídačka pro nevědomé?

Tématem tohoto článku je tzv. Osvícení (Osvobození, seberealizace, stav buddhy, absolutní pravda, Nirvána, Rigpa, Satori, Mokša, spása, konečné probuzení, splynutí s vesmírem, neduální stav vědomí apod.).

Tajemné slůvko "Osvícení"

OsvíceníImpulsem pro sepsání tohoto článku byly výsledky ankety Láká Vás Osvícení?

Věty typu "Osvícení je, když..." zde ale nenajdete. Najdete zde "pouze" několik zajímavých postojů různých lidí.

Možná se shodneme na tom, že to není ani tak o dosahování nějakého Osvícení, jako spíše prozkoumání toho, co se za významem tohoto slova skrývá (co jsme si o něm načetli a jak se to všechno shoduje/neshoduje s našimi vlastními zkušenostmi). Dále se nabízí lidi nerozdělovat na tzv. osvícené a tzv. neosvícené, ale spíše na ty, kteří Osvícení hledají a ty, kteří Osvícení nehledají (nikdy nehledali, nebo z nějakého důvodu hledat přestali).

K zamyšlení: "Pravda byla vždy vítána kamením. Není snadné ji hlásat: ti, kdo ji vyslechnou, se změní ve vaše nepřátele a chopí se klacků. Nejsou ve skutečnosti proti vám, jen chrání sebe a své lži." (Osho)

Osvícení se neděje v čase

Odpovědi na otázku "Co je to Osvícení?" mohou vypadat například takto:

  1. osoba 1: „Osvícení - no jo, to je práce na mnoho životů. Hezky to vysvětluje buddhismus. Nejrychleji to jde tak za 7 životů. Ale já moc nemedituju, takže to bude asi trvat mnohem déle.“
  2. osoba 2: „Osvícení - to je jen pro pokročilé. Já se musím ještě hodně očistit. Už to dělám mnoho let, ale pořád to ještě není ono. Věřím ale, že jednou určitě dosáhnu Osvícení.“
  3. osoba 3: „Osvícení - to znám. To jsem si prožila před několika lety. Bylo to úžasné a moc silné, pochopila jsem pravdu.“
  4. osoba 4: „Co si myslím o Osvícení? Je to za hranicemi lidského chápání a časem možná prohlídnu iluzornost osoby, a uvědomím si, že jsem iluze. A zbude jenom něco nejvyššího.“

Všimněte si, že ve všech odpovědích nějak figuruje čas, resp. je očekáván příchod něčeho v budoucnosti, nebo pocit, že dotyčná osoba něco prožila v minulosti. V některých textech se ovšem uvádí toto: "Osvícení se neděje v čase.". Jak je to myšleno? Věty typu „Je to tak a tak...“ nejsou tou nejlepší odpovědí. Otázka zní spíše takto: "Jak realizovat tvrzení, že se osvícení neděje v čase?".

Lze na to odpovědět například slovy „Je to tím, že je čas pouhá iluze“. Ale k čemu je takové prohlášení? To bychom si mohli klást otázky a sami na ně odpovídat do nekonečna. Pokud opravdu chápeme, že je čas iluze, nebudeme přece cokoliv očekávat někde v budoucnosti. A naopak - pokud mlčky očekáváme, že se v budoucnosti stane něco velkého, znamená to, že pro nás čas iluzí není.

Osvícení a Reiki

Zmínka o Osvícení je uváděna i v souvislosti s tzv. Reiki:

„Při rozmluvách s mnichy si Mikao Usui jednoho dne uvědomil, že jsou pro dokončení jeho záměru nezbytné meditace. Odebral se tedy k hoře Kurijama, kde se 21 dní postil a meditoval. Po těchto 21-ti dnech došel stavu osvícení, díky kterému získal moc k uzdravování.“

Opět se nabízí podobná otázka: Co se vlastně stalo na hoře Kurijama? Co znamená 21 dní? Znamená to 21 let? Nebo něco jiného? Byla to hora? Nebo jen život někde v ústraní? A co ono Osvícení? Prohlásíme, že to tak prostě bylo a budeme chtít Reiki zasvěcení, abychom to tzv. Osvícení také brzy získali? Nebo…???

Něco podobného najdeme také například v souvislosti s Runami, viz. báseň Runatál.

Úvahy o Osvícení

Na různých místech se můžeme dočíst, že je Osvícení něco, čeho se nedosahuje, neboť už tu je (a my si to jen jaksi neuvědomujeme). Proč? A proč vůbec přemýšlíme o takovýchto věcech? Možná proto, že jsme si o tom někde přečetli. Ale proč nás to zaujalo? Proto, že si myslíme, že můžeme dosáhnou nějakého Osvícení? Proč chceme Osvícení? A co vlastně chceme? Chceme prohlídnout, jak to tedy je? Ale proč to chceme prohlídnout? Myslíme, si že pak budeme žít lépe? Takže teď žijeme špatně? Není ale lepší se namísto hledání Osvícení věnovat těmto místům, kde to ještě nemáme dořešeno? Nebo snad čekáme, že 'pak' budeme žít nad osobou? Že nás nebude osoba zatěžovat? Ale není to zase jen osoba, která chce žít mimo osobu? Osoba si tedy uvědomuje, že je omezená, že tento svět není dokonalý a chce tímto způsobem dosáhnout něčeho dokonalého? Chce se stát nesmrtelnou? Osoba? Není to nesmysl?

A co lze tedy dělat? Zapomenout na Osvícení? Jde to, když už o něm víme? Zapomenout, že jsme o něm kdy vůbec četli? Jde to? Nebo rezignovat? Nechat to tak? A není i v tomto postoji očekávání, že to jednou nějak samo přijde? A co když někdo mluví o tzv. Osvícení? Znamená to, že poznal pravdu? Znamená to, že ví více než ostatní? Nebo jen rád povídá? A co když někdo nabídne kurz, kde bude slibovat okamžité Osvícení pro všechny? Budeme chtít takového člověka navštívit? A k čemu je potřeba takového člověka navštěvovat? Vždyť vše potřebné už máme (doslova teď a tady). To, že chceme někoho navštívit znamená, že chceme něco získat. Něco pro svou osobu. Ale to je úplně v rozporu se samotnou ideou Osvícení. Poukazoval na to např. i Eduard Tomáš ve svých rozmluvách: „Osvobození není osvobození osoby, ale osvobození od osoby!“. Nestačí tedy jen tiše sedět? A nebo dělat cokoliv jiného, ale nedělat to proto, aby jsme se přiblížili nějakému Osvícení, ale prostě to jen dělat?

František Drtikol

Následující text můžete nalézt v přednášce Eduarda Tomáše, kterou nazval Paměti mystika:

„František Drtikol měl původně velmi mnoho žáků. Ale jak on sám rostl, tak je postupně ztrácel, protože mu nemohli rozumět - a taky mu nerozuměli. Drtikol směřoval vysoko a také tam dospěl. A to je svatá pravda. Drtikol dospěl jak nejvíce možno. Ten prostý jednoduchý chlapec z Příbrami se prozřel až do toho nejvyššího možného stupně. Ale nikdo to nevěděl.“

Nemá smysl zde rozebírat, čeho a jak dosáhl a jestli toho dosáhl, ale spíše toto: Pokud opravdu něčeho dosáhl, proč to nikdo nevěděl? Hledali snad všichni jinde? Hledali něco jiného? Jedná se o něco tak obyčejného, že o to vlastně ani nikdo nestál?

Další otázka zní: A co v dnešní době? Existuje někdo jako F. Drtikol? Je jich více? Jak je najdeme? Na internetu? Na přednáškách? Kde bydlí? Nějaká vesnice? Někde v lese? V Praze? V Brně? Poznáme je podle jejich titulu mistr, mnich, duchovní guru? Poznáme je podle toho, že hovoří o tématu Osvícení? Nebo podle toho, že o nich lidé tvrdí, že jsou osvícení? Nebo je potkají jen ti z nás, kteří jsou schopni uchopit jejich moudrost?

Míla Tomášová, koány

Z přednášky "Za čas a prostor 2":

Ž: Jak se mění hory a řeky v Já?
M: Jak se mění Já v hory a řeky?

Z přednášky "Dopisy duchovnímu příteli":

M: Vesmír je jeden průzračný krystal. Jak tomu rozumíš?
Ž: Vesmír je jeden průzračný krystal, nač tomu rozumět?
M: Vidím, že s tebou cloumají démoni.
Ž: Jak je to tedy?
M: Vesmír je jeden průzračný krystal.

Paul Brunton

Zajímavý postoj, který lze použít jako praktický návod při hledání tzv. Osvícení, uvádí Paul Brunton svými slovy:

"V hlubinách svých srdcí a myslí jste svobodni. Musíte hrát hru, jako byste pravdu již uskutečnili, předstírat to, vmýšlet se do toho. Když to budete dělat, jednoho dne to zažijete jako vlastní zkušenost."

To bylo jádro vzkazu. Vzkaz toho obsahoval víc a byl tehdy příčinou mnoha sporů. Někteří mu slepě věřili, jiní o něm pochybovali, ba vyskytli se i takoví, kteří popírali jeho pravost vůbec, namítajíce, že je v rozporu s tím, co mistr učí. Jen velmi málo Bruntonových žáků si už tehdy uvědomovalo, že jde o nástin ultrakrátké cesty.

Další podrobnosti lze najít v článku Ultrakrátká duchovní cesta.

Šrí V. V. Brahmam

Zajímavě na toto téma mluví také Šrí Brahmam

„Utište se. Pozorujte mysl takovou, jaká je. Pak milost začne působit a vaše srdce naplní klid. Zůstaňte v tom klidu. Milost Já spálí všechny vaše tendence. Není třeba se dotazovat či provádět cvičení. Již jste u cíle. Toto je zdroj myšlenek. Pokud ztratíte pozornost, okamžitě přijde spánek, hluboký spánek nebo myšlenka. Zastavte jen na několik vteřin a pozorujte to překrytí a pozornost se hned vrátí. Pak, pokud se zeptáte: "Komu (se to jeví)?" a počkáte, otázka i myšlenka zmizí. Opět se vám vrátí klid. Zůstaňte v klidu a tichu. Když jste v tichu, pozorujte toho, kdo ho prožívá nebo se ptejte: "Kdo to prožívá?". Ten prožívající zmizí. Ale znovu a znovu povstává. Ve chvíli kdy povstává, hleďte na něj s klidem a pozorností nebo se ptejte: "Kdo jsem já?" dokud neshoří. Když ten pozorovatel nebo prožívající nebo dotazující se zmizí natrvalo - to je Džívanmukti (Realizace Já).“

Aštávakra Gíta

Následující ukázka je z knihy Aštávakra Gíta - duet Jediného.

Aštávakra říká:

„Nasloucháš slovům svatých knih nebo se učíš jejich výkladům, ale spočívat v Já budeš až tehdy, když na to vše zapomeneš.“

„Zaměstnáváš se prací, užíváš si světských radostí nebo se oddáváš meditaci, a přesto cítíš vnitřní potřebu stavu, který je primární, před veškerým projevením, a v němž jsou rozpuštěny touhy po světských objektech.“

„Všichni se snaží a přitom jsou nešťastni. Nechápou, že záměrné usilování způsobuje utrpení. Jen díky tomuto pochopení dosáhne požehnaný probuzení.“

„Štěstí není pro nikoho jiného než pro mistra v lenošení, pro něhož i zavírání a otvírání očí je trápením.“

„Jakmile se mysl osvobodí od protikladů „to je uděláno, ale to ještě ne“, přestane ji zajímat spravedlivost, bohatství, touha po smyslových potěšeních a rovněž tak i osvobození.“

„Ten, kdo smyslové objekty odmítá, je považován za člověka odříkání, ten, kdo jim hoví, je považován za požitkáře. Avšak pouze ten, kdo je neodmítá ani nevyhledává, jimi není znepokojován.“

„Touha je kořenem nevědomosti a dokud je tu touha, je tu nutně i to, co přijímáme, a to, co odmítáme, jsou tu výhonky a větve stromu samsáry.“

„Činnost vede k připoutanosti a zdržení se činnosti vyvolává odpor. Moudrý člověk, ustálený v Já, je oproštěn od omezení protiklady a žije jako dítě.“

„Kdo je k samsáře připoután, chce se jí zbavit, aby se osvobodil od utrpení. Avšak ten, kdo k ní připoután není, v samsáře zůstává, a přece žije šťastně.“

„Kdo hledá osvícení jako jedinec a zůstává ztotožněn s tělem, není džňánin ani jogín a zakouší utrpení.“

Šrí Nisargadatta Maharadž

Velmi nekompromisně hovoří o tématu Osvícení také Šrí Nisargadatta Maharadž.

Zajímavý výrok od Šrí Nisargadatty Maharadže můžeme najít např. přímo na obalu jeho knihy "Před vědomím":

"Musíte odhodit vše, co víte, vše, co jste si načetl, a mít pevné přesvědčení o Tom, o čem nikdo nic neví. Nemůžete o Tom získat žádné informace, a musíte o Tom mít pevné přesvědčení. Jak obtížné to je."

Následující ukázka je z knihy: „Já skutečnost o sobě“:

T: "Pane, jsem pokorný student, hledám Osvícení a přišel jsem k vám s důvěrou a nadějí, že mně neodmítnete udělit svou milost."

M: "Pořád ještě vám do odjezdu zbývá několik dní, takže tu je spousta času pro milost nebo Osvícení! Zjistěme nejprve, kdo je ten, kdo chce Osvícení. Zjistěme, zda je tady vůbec nějaká potřeba Osvícení, svobody, mokši či něčeho takového. Vraťme se k otázce, kterou jsem vám položil: Poznal jste už svou pravou totožnost? Chvilku zapomeňte na svět, na Gurua a na Boha."

T: "To je velice ošemetná otázka, pane. Jediné, co potřebuji, je milost Gurua. Bez této milosti se mi žádné dveře neotevřou."

M: "Neměli bychom nejprve zjistit, zda tu vůbec jsou nějaké zavřené dveře, jež by vám znemožňovaly vstoupit? Vstoupit do čeho? Mluvíte o Guruovi. Jakou o něm máte představu? Nemůžeme pokračovat, dokud nezískáte uspokojivé odpovědi na tyto otázky. Proto se znovu ptám: Byl jste po tolika letech studií schopen nalézt svou pravou totožnost? Nalezl jste ono ,já‘, které hledá milost Gurua, aby získalo Osvícení?"

T: "Pane, bohužel musím říci, že mě velice matete. Jediné, co mohu na vaší otázku odpovědět, je toto: Nevím."

M: "Ó! Nyní jsme se konečně někam posunuli - „Nevím.“ Nikdo nikdy neřekl pravdivější výrok, než je tento. Je to vlastně jediná pravda a vše ostatní je klam."

T: "Pane, myslel jsem si, že si ze mě děláte legraci, ale výraz vaší tváře by stěží mohl být vážnější."

M: "Pokuste se to nyní pochopit. Hodně jste toho přečetl, a tak byste měl být schopen porozumět tomu, co vám nyní řeknu. Zkuste na chvíli zapomenout na vše, co jste dosud nashromáždil během svého duchovního hledání, a s prázdnou myslí uchopte to, co vám nyní řeknu – nezapomeňte, musíte mít prázdnou mysl, prázdnou, ale ostrou; ne pustou a línou. Ať je stav, kdy jsme nic neznali, jakýkoliv, je to naše pravá podstata, je to Skutečnost. V tomto stavu jsme neznali ani svou vlastní existenci. Potom spontánně vyvstalo sdělení, myšlenka, či poznání ,já jsem‘. Toto poznání ,já jsem‘ vyvolalo pocit duality – začalo dělení na subjekt a objekt, na hříchy a zásluhy a objevila se celá škála vzájemných protikladů. Cokoli tu bylo před poznáním 'já jsem', je pravdou; cokoli následuje po tomto poznání, čili po nástupu vědomí ,já jsem‘, je klamem."


Vloženo: 15.12.2009

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 23
poslední: 27.08.2015 14:47

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Zapomenout poctivě na sebe je jedno veliké samasebezapomenutí. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Kdy jste naposledy viděli svět..
komentářů: 4, poslední: 13.11.2017
Křest dětí
komentářů: 0
Anita Moorjani
komentářů: 5, poslední: 10.11.2017
Astrologie: Narození vers. poč..
komentářů: 10, poslední: 15.10.2017

Derealizace / depersonalizace
komentářů: 5, poslední: 17.11.2017
Depersonalizace / Derealizace
komentářů: 9, poslední: 17.11.2017
Meditace - odkazy, myšlenky, z..
komentářů: 4, poslední: 10.11.2017
Primitivní dovednosti
komentářů: 11, poslední: 8.11.2017
Energetická očista prostoru
komentářů: 6, poslední: 7.11.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 253, poslední: 26.10.2017


Anketa

Počet letadel na obloze v posledních letech?
-> -> -> -> ->
Celkem hlasovalo: 5084

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0