Phowu - vědomé umírání

sestavil: Václav

použitý zdroj: http://www.baraka.cz/

Pojďme se společně podívat na znovuzrození, tak jak jej popisuje tibetský buddhismus. Autorem následujích slov je Ole Nydahl, člověk, který na své svatební cestě do Nepálu potkal tibetského lamu a stal se z něho buddhista.

Jak vědomně umřít?

Phowu - vědomé umíráníZExistuje místo, kde se lidé naučí vědomně umřít. Jsou to kurzy phowy. Během čtyř až pěti dnů intenzívních meditací praktikující požehná Buddha neomezeného světla (Amitábha) a dostane se jim vnějších, vnitřních a tajných znamení úspěchu, jako důkaz toho, že po smrti dosáhnou čisté země.

Znamení jsou hodně přesvědčivá. V lebce se vytvoří malý otvor, což vede k viditelnému znaménku na vrcholku hlavy, je tu silný prožitek radosti a očisty a rostoucí pochopení toho, oč jde v životě i ve smrti. Lidé se shodují, že jejich život po phowě je jiný a mnohem lepší.

Velké procento jich opustí těla a většina dosáhne stavů velkého požehnání. Z toho co vím, existuje tato meditace jen v tibetském buddhismu.

Jak postupuje smrt?

Nejprve vědomí ustupuje z kůže a ostatních smyslových orgánů do centrálního energetického kanálu, magnetické osy těla. S tím, jak ubývá vědomí, ztrácíme postupně kontrolu nad pevnými a tekutými složkami těla, nad tělesným teplem a dechem. Pak se energie z centra na vrcholku hlavy a energie ze spodního centra postupně sejdou v centru v srdci. Mysl to prožívá jako velikou jasnost a radost.

Několik minut po posledním vydechnutí se objeví úplná černota, po které se v srdečním centru ukáže velice jasné světlo. V tom čase mají lidé jedinečnou šanci. Pokud hodně meditovali a byli upřímní sami k sobě, mají šanci toto světlo rozpoznat a udržet, čímž se stanou ve skutečnosti osvícenými. Pak už tu není žádné oddělení mezi prostorem, vědomím uvnitř a vně a nejsme ničím ohraničeni.

A co se děje potom?

Většinou člověk upadne do bezvědomí, protože světlo je příliš silné. To pak trvá tři dny, po kterých si člověk není vědom, že je po smrti. Pak mysl zůstává asi týden v situaci z posledního života. Navštěvujeme místa a lidi, které známe, ale oni nás samozřejmě nemohou vidět. Hodně matoucí je také to, že v důsledku toho, že nemáme tělo, se okamžitě objevíme na místě, na které pomyslíme. Deset dní po smrti zjišťujeme, že jsme mrtví. To je takový šok, že omdlíme znovu. Když se mysl probere z tohoto druhého kola bezvědomí, je obvyklý svět pryč a ožívá podvědomí. Objeví se hluboce zasunuté dojmy a během maximálně pěti a půl týdne dozrají v určitou pevnou psychologickou strukturu, která vyjadřuje nejsilnější mentální tendenci, kterou jsme rozvinuli během posledního života.

Ať už to je pýcha, žárlivost, připoutání, hněv, lakota nebo zmatek, zabarví mysl a přivedou ji do místa a času, které jsou v souladu s jejím obsahem. Dobré skutky tedy přinášejí příjemné zrození v pohostinných zemích a ubližování druhým vede k utrpení jaké převládá ve většině dnešního světa.

Tak to bylo vždy. Mysl se po smrti neustále pohybuje, dokud nenajde skulinu, která ji přivede k přechodnému klidu. Pak se probudí a začne znovu promítat obrazy, jak se to děje v průběhu času jenž nemá počátek. Zároveň vytváří nekonečné vesmíry i prožívání různých stavů. Neustále je připoutána k tomu, co je její vlastní hrou, aniž by rozpoznala sama sebe jako nezrozené jasné světlo. Pokud prožijeme samo vědomí, ať už má nějaký objekt či ne, dosáhneme nadčasového cíle.

Je určen buddhismus pro lidi, kteří mají problémy s osobností?

Určitě ne. Pokud pochopíme, že naše osobnost je iluze, je naší jedinou šancí věřit v bohatství prostoru. Nemůžeme se spoléhat na nic v minulosti, ani v budoucnosti. Mysl má všechny druhy vlastností, včetně pocitu důvěry. Ale takový pocit nemusí být něčím osobním. Mysl má zářivost, soucit, pocit a energii. Může si pamatovat, doufat, snít a vynalézat. Můžeme ji přirovnat k drahokamu se spoustou zářících stran, z nichž každá je fantastická. Problémem je, když některá z těchto vlastností, a je to vždy ta s emocionálním nábojem, zkouší ovládat vše ostatní.

Nesměřujeme postupně jen ke kontrole toho, co se v nás děje?

Ne. Vědomě žít znamená rozumět vnitřním procesům, ne je kontrolovat. Pravým prožitkem mysli je neohroženost, radost a aktivní soucit, takže její opravdovou podstatu nemůže nic narušit. To, co nejvíc překvapuje nové studenty, je fakt, že pokrok směrem k osvícení se nevyznačuje tím, že přibudou dobré myšlenky a ubude špatných. K tomu dojde přirozeně díky pozitivnímu myšlení, nebo příznivým podmínkám, prostě proto, že mysl má zpětnou vazbu. Důležité je uvědomit si, že myšlenky nemají moc velký význam.

Připoutání k nějakému prožívanému objektu, ať už pozitivní nebo negativní, zmenší schopnost pociťovat nadčasovou sílu mysli. V moudrosti, která vznikne ve stavu vnímání teď a tady, je každý zážitek ve své nejhlubší podstatě svěží, opravdový a plný radosti.

Jak to udělat?

Buďte spontální a bez úsilí. Buďte v životě jako doma. U ostatních berte v úvahu to nejlepší, jejich opravdovou podstatu a nezveličujte to, jak se chovají právě teď. Je to samozřejmě postupný proces. Pro těžké případy budeme potřebovat nejspíš vězení. Pořád budeme potřebovat policii, ale bude příjemné, vidět ji spíš v problémových čtvrtích než na ulici, kde se bude doprava regulovat sama. Důležitý je pohled, že lidé mohou být dokonalí. Pokud se lidé vytrénují k tomu, aby prostor vnímali spíše jako něco, co nás všechny zahrnuje, než jako nicotu nebo nějakou nedostatečnost, která nás odděluje, bude to pro všechny velmi prospěšné.

Jak by současní lidé měli aplikovat duchovnost?

Duchovní praxe by měla být postavena na třech základech:

  1. znalost - dosažená postupným dotazováním a kladením otázek
  2. meditace - zkušenost s duchovností
  3. praktické závěry a důsledky - aby člověk z té úrovně, kterou dosáhl, nespadl hned zpátky

Obvykle člověk začíná s nějakým náboženstvím, nebo jinou vírou, která mu vyhovuje, snaží se získat ty správné knihy a dostat se do skupiny podobně orientovaných lidí, kteří aktivně cvičí, protože tak se může okamžitě ptát a dostávat správné odpovědi, aby neupadl do nějakého extrému. Co se týče praxe a meditace, tam jde o to, aby člověk dělal to, co mu vyhovuje, v rovnováze rozumu i srdce. Tedy takovou meditaci, která ho vnitřně i vnějškově zklidní, aby tak z podvědomí získal to, co tam vrozeně je - vnitřní klid a mír. Aby pak ze zkušeností získal to poselství, které v nich je - nejen samotné zkušenosti.

Potom následuje další etapa duchovního vývoje, kdy se člověk sám za sebe rozhodne, že nebude ubližovat jiným, nebo že se nebude rozčilovat. Pokud tohle člověk postupně zvládne, zvládne i praktickou aplikaci duchovních zásad do každodenního života. Nebude jen stále starší, ale i stále moudřejší.


Vloženo: 8.04.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 7.03.2013 18:47

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Lidé neumějí pracovat. Práce je unavuje. Zachováte-li při práci klid, práce vás neunaví. Vezměte práci jako odpočinek. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 35, poslední: 21.02.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016

mystička Ivana Adamcová
komentářů: 17, poslední: 24.05.2017
Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 46, poslední: 21.05.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 3, poslední: 2.05.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 30, poslední: 30.04.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 70, poslední: 22.04.2017
Outdoorové oblečení
komentářů: 13, poslední: 16.04.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0