Pochybnost - pomalý jed

Všichni duchovní hledající, dokonce i ti, kteří udělali značný pokrok, se občas stávají obětí pochybnosti. Tato pochybnost je pomalý jed. Pro duchovního hledajícího nevytváří nic jiného než zmatek. Dnes můžete pochybovat o sobě nebo o někom jiném. Zítra do vás vstoupí další vlna pochybnosti a vy si budete myslet, že dnešní ohodnocení bylo úplně špatné. Pozítří přijde ještě více pochybnosti a přinese s sebou ještě více zmatku. V duchovním životě není pochybnost nic jiného, než velký nepřítel.

pochybnostPomohla nám někdy nějak pochybnost? Ne. Pochybnost z nás pouze učinila hlupáky, vnitřně i navenek. Dejme tomu, že někdo něco udělal. Pokud budu pochybovat o jeho dosažení, nezískám tím nic a on nic neztratí. Ale přestože pochybností nic nezískám, mohou ztratit vše. Pokud jste něčeho dosáhli a já pochybuji o vašem dosažení, pak z toho nemohu získat žádný užitek. Má pochybnost otráví mou vnímavost. Mé jediné uspokojení bude ve zjištění, že jsem měl pravdu, což je negativní způsob zacházení s pravdou. Místo toho bych se měl pokusit vstoupit do sebe a sesbírat mé vlastní vnitřní bohatství. Tím, že se pokouším zkoumat, kolik upřímnosti máte, nikdy nezískám trvalé uspokojení. Budu jen ztrácet čas. Ale pokud půjdu hluboko dovnitř, půjdu přímo ke zdroji mého vlastního vnitřního bohatství a získám opravdové uspokojení.

V tomto životě všechno závisí na lásce. Naneštěstí, někteří lidé milují pochybnost. Navenek říkají, že ji nenávidí, ale vnitřně, vědomě nebo nevědomě, ji v sobě uchovávají. Cítí, že když nepochybují, nejsou moudří. Abychom pochybovali, musíme se stát soudcem. Když mysl o někom pochybuje, cítí velké uspokojení v tom, že se stává soudcem. Ve chvíli, kdy o někom pochybujeme, cítíme, že jsme o stupeň výš než on. To je úplně špatně. V duchovním životě není nikdo nadřazený a nikdo podřadný. Všichni jsme nástroji, projevujícími rozdílné aspekty Boží mnohosti. V srdci Nejvyššího jsme všichni jedním. Velmi často žák pochybuje o svém Mistrovi. Pochybuje o tom, zda Mistr skutečně realizoval Boha. Když pochybuje o Mistrovi, kdo tím ztrácí, Mistr nebo žák? Duchovní Mistr, pokud je pravým Mistrem, má svou vlastní realizaci. Pokud má realizaci, potom je nekonečně vzdálen podezřívání a pochybování o někom. Bez ohledu na to, jaký druh zhoubné pochybnosti žák chová v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce, duchovního Mistra se to nikdy nedotkne. Sám žák bude tím, kdo ztrácí.

Proč pochybujeme?

Pochybnost do nás vstupuje, protože si nejsme jistí svým dosažením, svými úspěchy nebo tím, co budeme dělat v blízké nebo vzdálené budoucnosti. Pokud pochybujeme o ostatních, neděláme něco až tolik škodlivého. Ale pokud pochybujeme o sobě, potom děláme něco nanejvýš ničivého. Ve chvíli, kdy pochybujeme o sobě, snižujeme své možnosti a ničíme svůj potenciál. Strom, kterým se můžeme stát, zemře nedostatkem výživy, zatímco je ještě rostlinou. Právě jsme vstoupili do vnitřního života, do života aspirace. Nyní jsme pouze drobnou rostlinkou. Pokaždé, když pochybujeme, musíme cítit, že celou svou váhou po této drobné rostlince šlapeme. Když pochybujeme o své vnitřní kapacitě, pochybujeme o samotné naší vnitřní existenci, o životním dechu semínka uvnitř nás. Božské říká: „Přišlo jsem tě naplnit, přinést tě blíže k Bohu, a ty pochybuješ. Protože jsi tak nevděčný, když nabízím tento dar tvé duši, tvoje semínko nebude schopné vzklíčit.“

Když pochybujeme, musíme cítit, že přechováváme vážný druh nemoci, smrtelnou nemoc. Co se stane, pokud pochybnost nepřekonáme? Musíme cítit, že zemřeme. Naše aspirace nebude pouze hladovět, ale zemře. Smrt i Nesmrtelnost jsou před námi. Jsme to my, kdo si musí vybrat. Pokud cítíme, že chceme Nesmrtelnost a ne smrt, potom musíme našemu duchovnímu životu dát veškerou důležitost a překonat pochybnost svým vnitřním pláčem a svou vnitřní nezdolnou vůlí.

Co uděláme, cítíme-li, že máme vážnou nemoc? Půjdeme k doktorovi, abychom dostali okamžitou léčbu. Jaký je lék na pochybnost? Je to vnitřní pláč, aspirace. Jedině božský doktor v nás, aspirace, nás může vyléčit od pochybnosti. Víme, že mnohé věci, které jsme udělali, jsou úplně špatné. Snažíme se dělat to správné, ale ne vždy se nám to daří. Proč nedokážeme dělat vždy správnou věc? Je to tím, že máme nedostatek odhodlání. Toto odhodlání můžeme získat pouze ze své vnitřní aspirace. Opravdové odhodlání, vnitřní odhodlání, odhodlání duše a aspirace představují totéž. Pokud máme odhodlání, aspirace přirozeně vystoupí do popředí. A pokud máme aspiraci, uvnitř této aspirace se zrodí odhodlání.

Pochybnost nás opustí, jedině když cítíme, že jsme předurčeni udělat něco pro Boha. Ze slova „předurčeni“ získáme obrovskou sílu. Toto slovo přináší do popředí bezmeznou odvahu. I když je někdo od přírody slabý, když někdo řekne, že je předurčen pracovat pro Boha, potom z vnitřního světa okamžitě vychází do popředí hrdinství. Bude bojovat proti pochybnosti a proti jakékoliv překážce se silou a vnitřním odhodláním, které ho překvapí. Překážky k němu mohou přicházet v podobě nečistoty, temnoty, závisti, strachu a pochybnosti, ale slovo „předurčen“ roztříští pýchu všech negativních sil. Cokoliv nebožského se bude muset vzdát tomuto slovu. Takže pokud máme takovéto vnitřní a vnější přesvědčení, které nám říká, že jsme předurčeni sloužit Bohu, potom může být cíl nepochybně dosažen.

Ale když cítíme, že uděláme něco pro Boha, nepoužívejme termín „uděláme něco velkého“. Někdy, když naše lidská mysl slyší toto slovo, vstupuje do nás pocit soutěživosti. Já cítím, že jsem velký; ty cítíš, že jsi velký. Tehdy vyvstává otázka, kdo z nás dvou je větší. Místo toho bychom měli jednoduše říci, že jsme oba určeni udělat něco pro Boha a že naším úkolem bude cokoliv, co nám On zadá. Je pouze jeden Bůh, ale každý člověk myslí na Boha odlišně. Ty těšíš a naplňuješ Boha svým způsobem a já těším a naplňuji Boha mým způsobem. Pokud oba cítíme, že děláme úkol, který nám On přidělil, pokud si navzájem nevstoupíme do našich teritorií svým soutěživým duchem, potom budeme oba mít radost, protože oba budeme cítit, že naplňujeme Boha Božím vlastním způsobem.

Pochybnost, víra a aspirace

Ten, kdo pochybuje, ztrácí. Pokud v duchovním životě cítíme, že pochybováním o sobě samých dosáhneme svého cíle rychleji, potom se zcela mýlíme. Pochybnost není ničím jiným než ničivou silou. Musíme si být vědomí nebožské síly, kterou pochybnost má. Pokud víme, že nás pochybnost zničí, potom přirozeně budeme nanejvýš opatrní. Pokud známe těžký trest, který z pochybnosti získáme, potom nebudeme pochybnost přechovávat a nedovolíme jí do nás vstoupit. Pochybováním hledající pouze ztrácí čas. Namísto pochybování používá moudrý hledající svůj čas pro sebeobjevování a seberozvíjení. Sebeobjevováním realizuje Nejvyšší, Cíl bezmezného Míru, Světla a Blaženosti. Pokud pochybujeme o své vlastní kapacitě, děláme chybu. Víme-li, kolik kapacity máme, povzbuzujeme tuto kapacitu k růstu a rozšíření. Jestliže pochybujeme o své kapacitě, jsme ztraceni.

Na poražení pochybnosti existuje zbraň a tou je víra. Naše víra je nekonečně silnější než pochybnost a Bůh nám dal tuto víru v hojné míře. Víra je uvnitř nás, ale my nedovolíme své víře vystoupit do popředí. Místo toho do svého života dovolujeme vstoupit cizincům, kteří ve skutečnosti nejsou naši. Těmito cizinci jsou strach, pochybnost, úzkost a ostatní nebožské síly. Víme, že strach nám nepatří a že pochybnost je zloděj. Víme, že bychom neměli dovolit vetřelcům a zlodějům do nás vstoupit. Ale tomu, které je naším zcela vlastním, dítěti víry, nedovolíme vystoupit do popředí a přeměnit náš život.

V duchovním životě je pouze jedno pravidlo, a to mít víru. Víra je jako sval: lze ji posílit. Tak jako posílíme svalstvo, když pravidelně cvičíme, můžeme stejně tak cvičit a zvýšit svou vnitřní kapacitu. Bůh nikoho nepřivede na svět, aniž by mu nedal kapacitu. Pravidelným cvičením se můžeme stát vnitřně silnými. Když se každé ráno oduševněle a upřímně koncentrujeme a meditujeme, potom uvnitř nás pochybnost nemůže hrát svou destruktivní roli. Až se staneme silnějšími ve svém vnitřním životě, budeme moci říct: „Ať si mě pochybnost napadne. Já si dokážu udržet svou dokonalou víru.“ Negativní síly, jako vše ostatní, mají pýchu. Velmi brzy pochybnost pocítí, že je pod její úroveň, být neustále odmítána a odpírána. Pochybnost nás brzy opustí, pokud ji nebudeme vítat. Pokud si pochybnosti nebudeme všímat, pokud s ní budeme jednat jako s neznámým člověkem nebo cizincem, její pýcha bude dotčena a opustí nás navždy. Tím, že pravidelně a oddaně meditujeme, můžeme se před vstupem pochybnosti ochránit.

Víra je naší nejmocnější zbraní. Pokud chceme a potřebujeme víru, musíme zúrodňovat vnitřní půdu. Jak zúrodníme vnitřní půdu? Co je pluhem? Je to aspirace. Když pěstujeme, potřebujeme semínko, potřebujeme vodu a potřebujeme slunce. Aspirace ztělesňuje semínko, vodu a slunce v duchovním životě. V aspiraci je vše. Takže pokud máme upřímnou aspiraci, upřímný vnitřní pláč, potom v nás nemůže pochybnost vydržet.

Když pochybujeme o sobě, stáváme se tím, kdo opravdu ztrácí

Podívejme se na pochybnost z Božího pohledu. Bůh je vší Láskou, Radostí, Mírem a Blažeností. Má všechny božské kvality v nekonečné míře. Získáváme něco tím, že pochybujeme o Tom, který je vlastníkem všech božských kvalit? Zeptáte se: „Proč bych o Bohu neměl pochybovat, pokud a dokud Jej neuvidím a neucítím?“ Pravda, zatím jste Boha neviděli a necítili jste Ho. Ale na zemi jsou lidé, kteří viděli a cítili Boha, kterak stojí přímo před nimi. Pokud dítě ze školky bude pochybovat o vědomostech někoho, kdo dokončuje univerzitu, potom kdo bude ztrácet? Ten, kdo získává doktorát, ho stejně dostane, ale ten, kdo pochybuje, se od něj nebude moci nic naučit. Za pár let bude ten malý, který pochybuje, mít také kapacitu navštěvovat univerzitu a získat svůj titul, ale v tuto chvíli nezíská pochybováním o svém starším bratrovi nic. Kdyby byl moudrý, pokusil by se ztotožnit s bratrovým dosažením a zcela se s ním sjednotit.

Podobně, v duchovním životě často přichází pochybnost k začínajícímu hledajícímu. Ale pokud se místo pochybování začátečník ztotožní s někým, kdo je v duchovním životě dál, pokud si vytvoří jednotu s aspirací někoho, kdo je daleko pokročilejší, potom ve svém vnitřním životě okamžitě získá obrovskou jistotu a inspiraci.

Když pochybujeme o Bohu, nic tím nezískáme. Když pochybujeme o duchovním Mistrovi, nic tím nezískáme. Ale když pochybujeme o sobě, ztratíme vše. Pokud musíme pochybovat, pochybujme o Bohu. Můžeme pochybovat o Bohu každou vteřinu, ale On neztratí nic. Naopak, Bůh nám ze svého nekonečného Soucitu odpustí. Ale když pochybujeme o sobě, naše duše nám neodpustí. Ve chvíli, kdy začneme pochybovat o sobě, všechny naše dobré kvality budou ztraceny. Pokud máme lásku nebo radost, budou zcela ztraceny. Naše sebepochybnost zničí naše vnitřní možnosti. Nejlépe je nepochybovat o nikom, ať je to Bůh, nebo my sami. Ale pokud si musíme vybrat, pokud jsme bezmocní, potom pochybujme o Bohu. On nám ukáže Soucit, ale my sami si sobě nikdy nebudeme schopni odpustit.

Hledající, kteří mají duchovního Mistra, o sobě nesmí pochybovat. Když o sobě pochybuje hledající, který přijal duchovní cestu, vědomě tak uráží schopnosti svého Mistra. Přijal Mistra, protože cítil, že Mistr má kapacitu. Pokud o sobě začne pochybovat, poté co přijal opravdového duchovního Mistra, znamená to, že pochybuje o přijetí, důvěře a slibu, které mu Mistr dal. Když duchovní Mistr přijímá někoho za svého žáka, dává této osobě vnitřní slib, že jednoho dne, v Bohem vybranou hodinu, přivede tohoto žáka k Bohu. Pokud hledající neměl v Mistra víru, neměl Mistra přijímat za svého vlastního. Ale protože v Mistrovi něco cítil a uviděl, protože měl důvěru v to, že ho Mistr může dovést k jeho cíli, Mistra přijal. Jakmile jednou hledající přijme Mistra, jeho úloha by měla být skončena. Již není více zodpovědný za dosažení cíle. Je zodpovědný pouze za to, aby odevzdal svůj život Mistrovi. Jestliže přijde pochybnost, měl by ji odevzdat Mistrovi. Pokud pochybuje, nejen že znevažuje svoje vlastní schopnosti a možnosti, ale také úmyslně odmítá sebenabízení svého Mistra. Mistr nabízí svou službu zcela a bezvýhradně na pomoc žákovi. Pokud o sobě žák bude pochybovat, nebude schopen přijímat Lásku a Zájem Mistra. Nejen že tak škodí sám sobě, ale také plýtvá Mistrovým drahocenným Zájmem a bezmeznou duchovní energií

Mimo domov mně někdy napadají velké pochybnosti. Čím to je?

Když vstoupíš do duchovního života, někdy najednou vidíš a cítíš, jak do popředí vystupuje mnoho nebožských kvalit. Někteří žáci se ptají svých Mistrů: „Jak to, že jsem dříve nebyl žárlivý? Neměl jsem tento pocit nejistoty, frustrace a jiné věci. Proč je nyní získávám?“ Předtím než jsme vstoupili do duchovního života, byli jsme zcela nevědomí; tygr uvnitř nás spal. Ale když tygr vidí, že se pokoušíme opustit jeho panství, řekne: „Kam jdeš? Jaké máš právo mě opustit? Spolknu tě dříve, než mě opustíš.“ Dokud si je tygr-pochybnost dostatečně jistý tím, že s ním stále zůstáváš, necítí potřebu hrozit ti a strašit tě. Ale když se začneš snažit dostat se ze své klece spoutanosti, tygr nevědomosti ti v tom bude chtít zabránit. Zaútočí na tebe nanejvýš mocně pochybnostmi a ostatními nebožskými silami, jakmile cítí, že mu hrozíš tím, že ho opustíš. Proto jsi napadán, jakmile přijdeš meditovat do Centra. Tam jsou božské síly nejsilnější, takže tam se tebou tygr nevědomosti cítí ohrožen.

Nemysli si, že slabosti a nedokonalosti v tobě vystupují do popředí pouze proto, že jsi přijal duchovní život. Naopak, byly zde i dříve, ale byly schované. Měl bys být svému duchovnímu životu vděčný za to, že tvé nedokonalosti vynáší do popředí. Čím dříve vystoupí tvé nedokonalosti do popředí, tím dříve se jim budeš schopen postavit a porazit je. Takže když tě napadne pochybnost a jiné nedokonalosti, měl bys říci: „Přišly jste. Nyní vás porazím jednou provždy. Potom budu volný.“

Mnoho žáků je dokonalých, když jsou doma, ale ve chvíli, kdy přijdou do Centra, stanou se žárlivými nebo o sobě začnou pochybovat anebo se jejich mysl naplní nebožskými myšlenkami. Jakmile se na mne podívají, vnitřně řeknou: „Och, chovám tak nebožské myšlenky!“ Bojí se, že uvidím jejich nebožské myšlenky, takže se je snaží schovat jako zloděj. Ale měli by se snažit jednat jako dítě, a ne jako zloděj. Dítě není zahanbené, když je špinavé. Pouze přiběhne k matce a ta ho očistí. Vy jste mé duchovní děti, takže musíte vhodit svou žárlivost a nebožské myšlenky do mne. Místo toho mylně říkáte: „Když schovám své nebožské myšlenky, on je neuvidí. Až přijdu příště, možná budou pryč.“ To je zcela absurdní. Kdykoliv máte špatné myšlenky, snažte se je vhodit do mne. Pokud si myslíte: „Ach, on vidí, jak jsem nebožský,“ a držíte si své smetí uvnitř, jak vám mohu pomoci? Jsem připraven vaše nebožské myšlenky odejmout. Pouze vhoďte své odpadky nevědomosti do mě. Naneštěstí je mnoho žáků, kteří ke mně přijdou a bojují nebo se snaží schovat. Nebojujte, neschovávejte nic. Je to pro vás nejlepší příležitost, abyste vhodili tyto problémy do mne.

Pro žáka je docela možné vzdát se najednou strachu, pochybnosti a žárlivosti. Mnoho lidí to udělalo. Musíte jednoduše vědět, co získáte, když překonáte tyto nebožské kvality. Ciťte, že získáte nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Učiňte tento pocit skutečností. Ciťte, že odmítáte jednu věc a přijímáte něco jiného. Řekněte si: „Pokud porazím svojí pochybnost, žárlivost a nejistotu, získám vše v nekonečné míře.“ Přirozeně se pokusíte získat věc, která je nanejvýš naplňující, věc, po které pláčete ve svém životě aspirace.


Vloženo: 3.02.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 2
poslední: 18.10.2007 22:25

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Iluzí poznat iluzi je nemožné. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Zamilovala jsem se do postavy ..
komentářů: 5, poslední: 2.07.2017
Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 4, poslední: 15.07.2017
Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 10, poslední: 17.06.2017

Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 51, poslední: 18.07.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 51, poslední: 13.07.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 38, poslední: 6.07.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 72, poslední: 2.07.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 244, poslední: 1.07.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 28, poslední: 27.06.2017

Svět barevných balónků
komentářů: 3, poslední: 20.07.2017

Anketa

Bylo by moudré zrušit veškeré jaderné zbraně?
-> ->
Celkem hlasovalo: 4613

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0