Popis srdce a srdeční činnosti

Srdce je dutý svalový orgán, který svými pravidelnými kontrakcemi zajišťuje neustálý oběh krve a mízy v organismu. U savců je srdce uloženo v prostoru středohrudí, tedy v hrudníku mezi plícemi, hrudní kostí a bránicí. Srdce má tvar kužele, jehož hrot (apex) směřuje doleva a dolů. Srdeční základna je místo, kam ústí cévy vstupující a vystupující do srdce, podkladem hrotu je hlavně levá komora. Krev při průchodu srdcem protéká dutinami, které jsou navzájem odděleny chlopněmi zabraňujími zpětnému toku krve. Náraz krve na uzavřené chlopně při systole slyšíme jako srdeční ozvy. Na povrchu je srdce kryto epikardem, vazivovou blankou, ve které probíhají tepny a žíly, obsahuje také tukovou tkáň. Nejsilnější část stěny je myokard, který je tvořen srdeční svalovinou. V síních je dvouvrstevný, ve stěnách komor je tvojvrstevný. Vlákna srdečního svalu jsou složitě propletena a tvoří architektoniku srdečního svalu.

Převodní systém srdce

Srdce je do jisté míry autonomní orgán, podněty k kontrakci myokardu vznikají přímo ve vlastní svalovině, a to v modifikovaných kardiomyocytech tvořících převodní soustavu srdeční. Této vlastnosti se říká automacie.

Na membránách buňek převodního systému se neustále spontánně mění membránový potenciál. Po dosažení spouštěcí úrovně (spontání diastolická repolarizace) vzniká akční potenciál, který se šíří do pracovního myokardu a způsobí jeho kontrakci. Po zkončení akčního potenciálu je na membránách opět začně tvořit nový akční potenciál. Buňky samotné jsou tedy zdroj vzruchů. Akční potenciály vznikají pravidelně a jsou příčinou rytmické práce srdce.

Vznik vzruchů:

1. normálně je zdrojem depolarizací SA uzel
2. vzruch se šíří myokardem síní do AV uzlu
3. v AV uzlu dochází ke zpoždění 120 – 200 ms
4. vzruch se dále šíří Tawarovými raménky a Purkyňovými vlákny po celém myokardu
5. nejdříve se depolarizuje septum, pak komory směrem od hrotu k bázi

Práce srdce

Činnost srdce lze rozdělit do tvou etap:

1. Systola - koordinovaný stah srdeční svaloviny síní nebo komor
2. Diastola - relaxace srdečního svalu

Řízení srdeční frekvence

Čím menší živočich, tím je srdeční frekvence rychlejší. U mláďat bije srdce rychleji než u dospělých jedinců. Srdeční frekvence plejtvákovce je asi 9 úderů za minutu, slona 25 stahů za minutu, člověka je to 70 stahů za minutu. Vrabec má tepovou frevenci 500 úderů za minutu, rejsek 600 stahů za minutu, letící kolibřík dokonce 1200 stahů za minutu.

Nervové řízení

Nejvýznamnější řízení frekvence je řízení nervové, pomocí autonomních nervů. Sinoatriální uzel je pod tonickým vlivem vegetativního nervového systému, který tak ovlivňuje rychlost tvorby vzruchů.

Parasympatická nervová vlákna

Pocházejí z bloudivého nervu. Působí na srdeční činnost zpomalením srdeční frekvence, snížením síly kontrakce a snížením vzrušivosti myokardu. Účinek parasympatiku na srdeční sval je zprostředkován mediátorem acetylcholinem, receptory v srdeční tkáni mohou být zablokovány atropinem (-> proto atropin zvyšuje srdeční frekvenci)

Sympatická nervová vlákna

Pocházejí z hrudních sympatických ganglií. Působí na srdeční činnost zrychlením srdeční frekvence, zvýšením síly kontrakce a zvýšením vzrušivosti myokardu. Mediátorem sympatiku je noradrenalin.

Baroreceptorové reflexy

Se nacházejí v oblouku aorty a snímají tlak krve. Při zvýšení tlaku krve je utlumen sympatikus, srdeční frekvence se sníží a tlak krve poklesne.

Humorální řízení

Katecholaminy, tedy adrenalin a noradrenalin, mají na srdce stejný účinek jako sympatikus. Naopak acetylcholin působí na srdce jako parasympatikus. Glukagon zrychluje srdeční frekvenci a zvyšuje sílu kontrakcí, inzulín také zrychluje srdeční činnost. Progesteron naopak srdeční frekvenci zpomaluje.

Vloženo: 6.03.2007

počet komentářů: 1
poslední: 25.06.2009 13:16