Příběh o smrti a vtělení

Ve starodávné indické literatuře existuje příběh o smrti a vtělení. Pro bráhmana platí jedno ze starých pravidel a zvyků, a sice to, že po nashromáždění pozemského bohatství se jej na konci pětiletého období musí vzdát a začít znovu.

Bráhman a jeho syn

Jistý bráhman měl syna a tento syn mu řekl: „Dáváš toto všechno nejrůznějším lidem. Komu dáš mě, ke komu mě pošleš?“ Otec odvětil: „Jdi pryč, to mě nezajímá.“

Chlapec se však několikrát vrátil a otce to rozhněvalo. Řekl: „Pošlu tě Smrti.“ – a poněvadž byl bráhmanem, musel dodržet své slovo. Poslal tedy svého syna ke Smrti. Na své cestě za Smrtí navštíví chlapec rozličné učitele a postupně zjišťuje, že někteří v existenci reinkarnace věří, jiní ne.

Pokračuje ve svém hledání a nakonec přijde k domu, jejž Smrt obývá. Když k němu však dorazí, Smrt tam není. (To má úchvatné důsledky, jestliže to blíže prozkoumáte.) Smrt tam není.

Chlapec čeká tři dny. Čtvrtý den se Smrt objeví a omlouvá se. Omlouvá se, protože chlapec byl bráhmanem, a říká: „Omlouvám se, že jsi musel čekat. Na oplátku ti splním tři přání. Můžeš být největším králem, nejbohatším člověkem nebo se stát nesmrtelným.“

Chlapec odvětí: „Navštívil jsem mnoho učitelů a každý z nich tvrdí něco jiného. Co mi povíš o smrti a o tom, co se děje po ní?“ Smrt odvětí: „Přála bych si, abych měla žáky, jako jsi ty. Žáky, které nezajímá nic jiného než toto.“

Začne mu tedy vyprávět o pravdě a o stavu života, v němž neexistuje čas.

Vloženo: 26.08.2008

počet komentářů: 1
poslední: 28.06.2015 22:06