Relaxace jako předstupeň meditace

sestavil: Václav

Článek o užitečnosti různých relaxačních a meditačních technik v běžném životě.

Meditace, meditační techniky

Relaxace jako předstupeň meditaceZa několik uplynulých let jsem potkal různé lidi, kteří mě v ledačems motivovali, a četl různé sebepoznávací texty, které mi mnohé objasnily. Přijmul jsem postupně spoustu názorů a začal provádět mnoho technik, ale to vše postupně stejně ochladlo.

Tu a tam jsem potkal trošku něco/někoho jiného. Byli to lidé, kteří vypadali spokojeně, fungovali nenuceně, efektivně, dokázali mě motivovat. Na mé otázky nereagovali způsobem typu „je to takto“, nic mi nevysvětlovali, neodcházel jsem od nich s tím, že jsem si něco dalšího uvědomil, něco se naučil. V jejich přítomnosti jsem jen tak seděl a nebylo tam tvoření dalších a dalších mentálních konstrukcí. Byl jsem sám se sebou.

Ještě před pár lety jsem byl, řekl bych, tak trošku v neustálém napětí. A řešil jsem to tím, že jsem meditoval, násilně meditoval. Tu a tam jsem se dostal mimo to napětí, ale nedalo se v tom stavu vydržet dlouho, protože mě vždy brzy něco vtáhlo zpět. Takto jsem s tím bojoval několik let.

Relaxace, odpočinek

Relaxace… člověk by řekl „Proč vlastně relaxovat, vždyť to přece všichni děláme celý život a stejně to k ničemu nevede“. Co by se tím mohlo vyřešit? Chodíváme se koupat k vodě, posloucháme relaxační hudbu, chodíváme do lesa, sportujeme. A přitom to není tak úplně pravda. To všechno může být často velmi nesystematické, a pokud jsme skutečně ve stavu relaxace, může to být pouze něco velmi nahodilého, co se dostavuje jen tak, když se pro to objeví vhodné podmínky. Zbytek života ale může být námaha.

„Tibetská léčebná relaxace Kum Nye“ – moc pěkná kniha. Relaxace se v ní popisuje jako předstupeň meditace. Četl jsem v této knize víceméně jen předmluvu, tam je vše důležité. Viz. např. pasáž:

„Naučíme-li se otevírat své smysly a být přístupní svým pocitům, budeme moci spojit své tělo s myslí a naše vnímání se tím obohatí, ozdraví a bude krásnější. Jakmile se hlouběji seznámíme sami se sebou a poroste naše sebepochopení, budeme i schopnější plněji vše sdílet s druhými.“

A to například mně scházelo. Seznámení se se mnou samým.

Relaxace jako rozdvojení se

Stále jsem něco četl, něco přejímal, něco se učil, ale nevěnoval jsem pozornost sám sobě a mému životu (i když jsem všem stále tvrdil, že to dělám). Někde jsem si např. přečetl, že sebepoznání je práce po celý den. A tak jsem po celý den prováděl různé techniky. Myslel jsem si, že na sobě pracuji po celý den, ale ve skutečnosti zde byly dvě věci vedle sebe:

1. každodenní život - jako něco šedého, nudného, náročného, zbytečného, složitého… jako něco, před čím jsem utíkal (pryč od lidí, do samoty, …)

2. meditace – jako něco, co mě z toho všeho jednou snad vyvede (s tím jak jsem se nořil hlouběji a hlouběji sám do sebe se mi to ale hroutilo v životě - ne rozpad ega, ale absolutní ignorace všeho kromě meditací… z určitého pohledu vlastně naprostý extremismus).

Teprve až později jsem to začal integrovat a přestal jsem relaxovat/meditovat v životě, a začal relaxovat/meditovat životem. Teď když toto píši, tak je to pro mě relaxace i meditace zároveň. A možná si večer na chvíli lehnu a bude to stejná relaxace/meditace, i když vnější podmínky a různé prožitky při tom budou jiné.

Relaxace jako únik od povinností

Zde ovšem vzniká prostor pro další téma. Snaha, abych žil svůj život stále více v relaxaci / v pohodě může směřovat k tomu, že si vytvořím patologický stav zdánlivé relaxace / pohody (ptalogický ve smyslu úniku z každodeního života). Takže bych to možná raději nenazýval relaxací, ale spíše prožíváním – co nejpřirozenější bytí u toho, co se zrovna děje, nebo možná jakousi harmoniíí v životě.

A když jsem u toho naplno, není možná fixace k žádným představám či patologickým stavům, nebo čekání na dosažení nějakých zdánlivých cílů. Je tu vždy jen ta jedna věc, která se zrovna děje, což vede k nesmírnému zjednodušení/ujasnění si toho všeho. Když pak jedu autobusem, tak jen jedu autobusem, když pracuji, tak jen pracuji. Je v tom nesmírná pohoda.


Vloženo: 1.10.2012

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 29.11.2013 14:05

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Připomínejte si Kámanitu: Světy kroužily, aniž se od sebe příliš vzdalovaly, aniž se příliš přibližovaly, v dokonalé harmonii. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Zklidnění pomocí jógy a medita..
komentářů: 5, poslední: 22.09.2017
Hypnóza - praktické historky
komentářů: 1, poslední: 20.09.2017
Sen o roubence
komentářů: 2, poslední: 20.09.2017

Outdoorové oblečení
komentářů: 15, poslední: 22.09.2017
Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 248, poslední: 20.09.2017
Nadpřirozené schopnosti vers. ..
komentářů: 24, poslední: 20.09.2017
Buddhistické vnory
komentářů: 11, poslední: 18.09.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 39, poslední: 17.09.2017
Jak voní blížící se smrt?
komentářů: 5, poslední: 7.09.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0