Smrt a umírání, jevy na prahu smrti

sestavil: Václav
autor textu: Stanislav Grof, http://www.baraka.cz

Je těžké představit si něco, co je z hlediska každého člověka více univerzálnější a osobnější, než smrt a umírání. V průběhu našeho života ztrácíme známé, přátele, rodinné příslušníky, a nakonec dojdeme k biologickému konci i my sami. Ve světle těchto fakt je udivující, že teprve na konci 60. let se začal v západní průmyslové civilizaci projevovat jakýsi zájem o studium smrti a umírání. To se týkalo nejen všeobecné veřejnosti, ale i vědců a profesionálů z oborů, které by se o to měly zajímat, například lékařství, psychiatrie, psychologie, antropologie, filosofie a teologie. Jediným logickým vysvětlením pro tento jev je masivní popírání smrti a psychologická represe v celé této oblasti.

smrt a umíráníTento nezájem je ještě nápadnější, když srovnáme situaci starodávných a předindustriálních kultur a uvědomíme si, že jejich postoj ke smrti a umírání byl diametrálně odlišný. Smrt hrála v jejich kosmologii, filosofiích, duchovním a rituálním životě, mytologii, stejně jako v každodenním životě kritickou a ústřední roli. Praktická důležitost tohoto rozdílu se stává samozřejmá, když srovnáme situaci člověka, čelícího smrti v těchto dvou historických a kulturních podmínkách.

Typická osoba umírající v západní industriální společnosti vyznává pragmatický a materialistický světový názor, nebo jím je přinejmenším ovlivněna. Podle hlavního proudu akademické západní vědy je historie vesmíru historií rozvíjející se hmoty. Život, vědomí a inteligence jsou více či méně náhodné a nevýznamné vedlejší produkty tohoto rozvoje. Objevily se na scéně po miliardách let pasívní evoluce v triviálně malé části nezměrného vesmíru. Ve světě, který uznává za reálné jen to, co se dá změřit a zvážit, není místo pro duchovnost jakéhokoli druhu.

Popírání tradičně chápáné podstaty vědomí

Práce se změněnými stavy vědomí přinesly rozsáhlý počet důkazů, který představuje vážnou výzvu newtonsko-karteziánskému paradigmatu materialistické vědy. Většina těchto dat se vztahuje k transpersonálním jevům, které representují důležitou část spektra zkušeností pozorovaných ve změněných stavech vědomí. Naznačují naléhavou potřebu radikální revize našich současných konceptů podstaty vědomí a jeho vztahu ke hmotě a mozku. Materialistické paradigma západní vědy bylo dosud hlavní překážkou pro jakékoliv objektivní zhodnocení údajů, popisujících události, odehrávající se v čase smrti.

Při transpersonálních zážitcích je možné transcendovat obvyklé hranice těla, ega, prostoru a lineárního času. Zmizení prostorových hranic může vést k autentické a přesvědčivé identifikaci s jinými lidmi, zvířaty nebo tvory, rostlinami a dokonce anorganickým materiálem a procesy. Člověk takto může transcendovat časové hranice a zažívat epizody z životů jiných lidí nebo zvířecích předků, stejně jako kolektivní rasové a karmické vzpomínky. Transpersonální zážitky nás navíc mohou uvést do archetypálních říší kolektivního nevědomí a zprostředkovat setkání s útěšnými nebo úděsnými božstvy různých kultur nebo navštívit mytologické říše. Ve všech těchto typech zážitků je možno získat přístup ke zcela novým informacím, které překračují cokoliv, co jsme získali dosud konvenčními způsoby.

odle materialistické vědy vyžaduje jakákoli vzpomínka materiální podstatu, např. síť neuronů v mozku nebo molekuly DNA v genech. Je ale nemožné představit si jakékoliv hmotné informační médium přenášené různými formami výše popsaných transpersonálních zkušeností. Takové informace zcela jasně nelze získat během života jedince obvyklými způsoby, tedy pomocí smyslového vnímání. Zdá se, že existují nezávisle na hmotě a jsou obsaženy v samém poli vědomí nebo v jiném typu polí, která nedokážeme detekovat současnými vědeckými nástroji. Pozorování při studiích transpersonálních zkušeností jsou podpořena fakty, která pocházejí i z jiných cest výzkumu. základní metafyzické předpoklady newtonsko-karteziánského myšlení vyzývají vědci jako Heinz von Foerster a Rupert Sheldrake, kteří seriózně zkoumají takové možnosti, jako je "paměť nezávislá na hmotě" a "morfogenetická pole".

Tradiční akademická věda popisuje člověka jako vysoce vyvinuté zvíře a biologický myslící stroj. Na základě zkušeností a studií v běžném stavu vědomí se jevíme jako newtonské objekty z atomů, molekul, buněk, tkání a orgánů. Avšak transpersonální zkušenosti jasně ukazují, že každý z nás může být také manifestací vlastností pole vědomí, které přesahuje prostor, čas a lineární kauzalitu. Úplně nová formulace beroucí v úvahu vlnově částicový paradox moderní fyziky, popisuje člověka jako paradoxní bytost dvou doplňujících se aspektů: může vykazovat vlastnosti newtonských objektů, ale také vlastnosti nekonečných polí vědomí. Vhodnost každého z těchto popisů záleží na stavu vědomí, ve kterém jsou tato pozorování konána. Fyzická smrt pak zdá se ukončuje jednu polovinu této definice, zatímco druhá dosahuje plného vyjádření.

Jevy na prahu smrti

Výzkum prokazuje různé zajímavé jevy, odehrávající se v čase smrti. Patří sem například nesčetné návštěvy lidí, kteří právě zemřeli, jak to hlásí jejich příbuzní, přátelé a známí. Bylo zjištěno, že tyto jevy statisticky značně překračují pravděpodobnost v dvanáctihodinové době od úmrtí. Existují také zprávy o nevysvětlitelných fyzikálních událostech, odehrávajících se v čase smrti, jako jsou zastavené nebo rozběhnuté hodiny, zvonění zvonků, pád obrazu nebo fotografií ze stěn atd., které se zdají oznamovat nějaké osoby. Jedinci, přibližující se smrti, často zažívají setkání se svými mrtvými příbuznými, kteří je vítají v jiném světě. Tyto vize na smrtelném loži jsou velmi autentické a přesvědčivé. Jsou také často doprovázeny euforickými stavy a zdají se usnadňovat umírání. Byl také uveden značný počet případů, kdy měli umírající jedinci vizi o osobě, o jejíž smrti on nebo ona nic nevěděli.

Zvláštnímu zájmu se těší zážitky blízké smrti (NDE - near death experience), které se přihodily téměř jedné třetině lidí, jež potkaly různé formy život ohrožujících situací, jako jsou dopravní nehody, tonutí ve vodě, infarkty nebo operační stavy. Raymond Moody, Kenneth Ring, Michael Sabom, Bruce Greyson a další tento jev intenzívně zkoumali a popsali charakteristické znaky, které typicky zahrnují rychlofilm života, cestu temným tunelem, osobní ohodnocení s etickým zhodnocením života, setkání se zářící božskou bytostí a návštěvou různých transcendentálních říší. Méně časté jsou bolestné úzkostné nebo hrůzyplné typy NDE.

V rámci našeho programu psychedelické terapie pacientů s rakovinou v centru v Maryland Centru v Baltimoru, jsme byli schopni získat důkazy o podobnosti NDE se zážitky vyvolanými psychedeliky. Pozorovali jsme několik pacientů při jejich psychedelických zážitcích a později aktuální NDE, když se vyvinuly jejich nemoci. Uváděli, že tyto situace byly velmi podobné a popisovali psychedelická sezení jako neocenitelný zážitkový trénink umírání.

Velmi výjimečný a fascinujícím aspektem při NDE je výskyt ověřitelné zkušenosti zážitku mimo tělo (OOBE - out of body experience). Tento termín se používá pro označení zážitku, kdy vědomí vystoupí z těla, aniž by se ztratila schopnost přesného smyslového vnímání. Thanatologické studie opakovaně potvrdily, že lidí, kteří jsou v bezvědomí nebo dokonce klinicky mrtví, mohou zažít OOBE, během kterého pozorují svá těla a záchranné operace jakoby shora, nebo ze vzdálené pozice. Současné thanatologické výzkumy se soustřeďují na potvrzení některých předběžných pozorování těchto zážitků u congenitaly slepých osob. Klasické popisy OOBE se dají nalézt v duchovní literatuře a filosofických textech všech věků. Moderní thanatologický výzkum tak potvrdil popisy z Tibetské knihy mrtvých (Bardo Thedol), podle které jedinec po smrti vstoupí do těla bardo, které překračuje omezení času a prostoru a může svobodně cestovat okolo Země. Ověřitelné OOBE se odehrávají nejen v kontextu blížící se smrti, ohrožení života nebo klinické smrti. Mohou se odehrát i v rámci sezení zážitkové psychoterapie (jako je primární terapie, rebirthing nebo holotropní dýchání), v kontextu zážitků, vyvolaných psychedeliky a také spontánně. Tyto události mohou představovat v životě jedince izolované epizody, nebo se pravidelně vracet jako součást krizí nebo psychických otevření nebo jiných typů duchovního vývoje. Autenticita OOBE byla demonstrována v rámci kontrolovaných klinických studií při experimentech známých psychologů nebo parapsychologů (Charles Tart s paní Z. na Kalifornské universitě v Davisu a testy vnímání řízené Karlisem Osisem a D. McCormickem).

OOBE s potvrzeným mimosmyslovým vnímáním okolí mají v problematice vědomí po smrti zvláštní význam, protože demonstrují možnost vědomých operací nezávislých na těle. Podle západního materialistického světonázoru je vědomí produktem neurofyziologických procesů v mozku, a je tedy absurdní domnívat se, že vědomí se může oddělit od těla a při tom udržet své možnosti smyslového vnímání. A přeci je to právě toto, co se děje při mnoha dobře dokumentovaných případech OOBE. Lidé, kteří měli OOBE, se mohou dostat blízko ke smrti, ale ve skutečnosti neumírají. Je rozumné předpokládat, že jestliže vědomí může fungovat nezávisle na těle už během života, mělo by to dokázat i po smrti.

Minulé životy

Existuje kategorie transpersonálních zkušeností, která má přímou souvislost s problémem přežití vědomí. Zahrnuje znovu prožívané, nebo vzpomínkové episody z jiných historických období a různých částí světa. Historická a geografická univerzalita těchto zážitků naznačuje, že reprezentují velmi důležitý kulturní fenomén. Mají také značný význam pro pochopení podstaty vědomí, psychiky a člověka samotného i pro teorii a praxi psychiatrie, psychologie a psychoterapie. Pro hinduisty, buddhisty a nepředpojaté znalé výzkumníky vědomí není reinkarnace věcí víry, ale empirická věc, založená na různých zkušenostech a pozorováních. Podle Christophera Bache jsou důkazy tak četné a výjimečné, že vědci, kteří si nemyslí, že si reinkarnace zaslouží seriózní studium, jsou buď neinformovaní nebo mají krátké vedení. Pečlivé studium spousty důkazů je pro jakýkoliv závěr absolutně nezbytné. Jak se zmíníme později, víra v reinkarnaci má na lidský život a možné důsledky na světovou situaci velký etický dopad.

Spontánní dětské vzpomínky na minulé životy

Existuje mnoho případů malých dětí, které si vzpomínají na své předchozí životy v jiném těle, na jiném místě a s jinými lidmi. Tyto vzpomínky se obvykle vynořují spontánně v době, kdy se děti naučí mluvit. Představují často v životě těchto dětí značné komplikace a jsou dokonce spojovány s některými patologiemi, jako jsou fóbie, podivné reakce na určité lidi nebo různé idiosynkrazie. Tyto případy byly popsány různými dětskými psychiatry. Přístup k těmto vzpomínkami zmizí obvykle ve věku pět až osm let.

Ian Stevenson , profesor psychologie na universitě v Charlottesvillu uspořádal více jak tři tisíce takových případů a některé popsal v knize Twenty cases suggestive of reincarnation, unlearned languages and children who remember previous lives (1966, 1984, 1987). Jeho zjištění jsou velmi udivující. Byl schopen nezávislým vyšetřováním potvrdit dětmi vyprávěné příběhy, často s neuvěřitelnými detaily, i když vypustil vše, co bylo ověřitelné konvenčními postupy. V některých případech vzal dítě přímo do vesnice, kterou si pamatovalo ze svého předchozího života. Ačkoliv tam nikdy nebylo, znalo topografii vesnice, našlo dům ve které bydlelo, rozeznalo příbuzné a pamatovalo si jejich jména.

Důvodem, proč si děti pamatují své předchozí životy mohou být okolnosti smrti, zvláště ty spojené s nějakým šokem, který "může prolomit amnézii". Nejživější bývají vzpomínky na událostí vedoucí ke smrti. Tyto děti typicky nevědí nic o událostech, které se odehrály dřívější osobnosti po jeho nebo její smrti. To je důležitý moment při rozhodování, jestli třeba telepaticky nerekonstruují detaily života z myslí těch, kteří zemřelé znali, nebo mají tyto detaily ve svých vzpomínkách. Nejsilnějším důkazem na podporu reinkarnační teorie je pravděpodobně výskyt mateřských znamínek, která představují následky zranění nebo jiných událostí pamatovaného života.

Při vyhodnocování těchto důkazů je důležité zdůraznit, že Stevensonovy případy nepocházely pouze z "primitivních a exotických" kultur ve kterých s na reinkarnaci věří, ale také ze západních zemí, včetně Velké Británie a USA. Jeho výzkum měl vysokou hodnotu a značný ohlas. V roce 1977 tomuto tématu věnoval téměř celé své číslo Journal of Nervous and Mental Diseses.

Spontánní vzpomínky na minulé životy dospělých

Spontánní vzpomínky na episody z minulých životů se často přihází během spontánních episod duchovních krizí, ale také během více méně běžných stavů vědomí. Akademická psychiatrie a současné teorie osobnosti jsou založeny na pohledu "jednoho času". Tradiční profesionálové jsou si vědomi existence vzpomínek z minulých životů, ale léčí je jako indikace vážných psychopatologií.

Vyvolané vzpomínky z minulých životů

Vzpomínky na minulé životy mohou být vyvolány celou řadou technik, které zprostředkují přístup k hlubším vrstvám psychiky, například hypnózou, psychedeliky, smyslovou deprivací, prací s tělem a různými silnými psychoterapickými metodami (primární terapie, rebirthing, holotropní dýchání). Přesto že o ně terapeuté své klienty nežádají, a většinou v ně nevěří, často se objevují zcela nezávisle na stávajícím filosofickém a náboženském přesvědčení. Vzpomínky na minulé životy se objevují ve stejných souvislostech jako vzpomínky na dětství, dospívání, porod a prenatální vzpomínky.

Existují důležité argumenty pro to, abychom předpokládali, že vzpomínky na minulé životy jsou autentickým jevem a že tedy mají pro psychologii a psychoterapii velmi důležité důsledky. Především vyhlížejí velmi reálně a často zprostředkují přístup k přesným informacím o historických dobách, kulturách a dokonce událostech, které by jinak nebyly zjistitelné běžnými způsoby. V některých případech lze neuvěřitelnou přesnost některých detailů objektivně ověřit.

Ani většina našich současných vzpomínek nemůže být ověřena tak důkladně, jako některé Stevensonovy případy. I já jsem zažil a publikoval některé velmi zajímavé případy, které byly ověřeny nezávislými historickými zjištěními.


Vloženo: 10.03.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 16
poslední: 21.12.2015 04:28

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

K té převrácené míse, kterou nazývají Nebe a pod níž se jako v kleci zavření plazíme, žijeme a umíráme, k Ní o pomoc své ruce nevzpínej - neboť je stejně bezmocná jako Ty či Já. (Omar Chajjám)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 35, poslední: 21.02.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016

mystička Ivana Adamcová
komentářů: 17, poslední: 24.05.2017
Reiki je mrtvý zdroj
komentářů: 46, poslední: 21.05.2017
Petr Chobot - meditační akce
komentářů: 3, poslední: 2.05.2017
Dvojplameny? Máte nějakou zkuš..
komentářů: 30, poslední: 30.04.2017
Pokračovatel Květoslava Minaří..
komentářů: 70, poslední: 22.04.2017
Outdoorové oblečení
komentářů: 13, poslední: 16.04.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0