Živé sny v noci a ještě živější během dne

sestavil: Václav

Našel jsem u sebe na počítači text, který jsem sepisoval před pár týdny ve vlaku. Občas mi někdo napíše, jak to mám se sny, takže se budu odkazovat na tento článek, kde to podrobně popisuji.

Sny v dětství

Živé sny a ještě živější realitaŽivé sny během noci mě provázely již odmala. Když jsem byl ještě prcek, uvědomoval jsem si občas ve snech, že to je jen sen. Skákal jsem pod auta a bavil se tím jak praskám apod. Pak se tato schopnost vytratila a já si začal mé sny vybavovat až ráno po probuzení.

I tak jsem ale dál míval zajímavé sny. Jednou se mi například zdálo, že jsem umřel a pozoroval lidi okolo, jak oplakávali mé tělo, a já jsem jim během toho říkal, že o nich vím. Oni mé slova ale neslyšeli. Po probuzení z tohoto snu jsem se pak 15 minut klepal strachy – ten pocit si matně pamatuji dodnes. Zajímavé je, že v tomto snu byla smrt zcela přirozená. To až po probuzení byla vzpomínka na ten stav strašidelná. Něco podobného se mi stalo i o mnoho let později, když jsem se topil.

Dalším častým tématem mých snů byla pokroucená časová osa – v jednom čase jsem viděl události a v jiném čase současně něco konal - takže jsem viděl budoucí důsledky toho, co zrovna dělám; čas plynul rychleji než normálně a já se vracel z procházky v jiném století, v domě bydleli již jiní lidé apod. Občas jsem míval vnořené sny - po probuzení ze snu jsem zjistil, že jsem v dalším snu, a to několikrát po sobě.

A ještě jeden z mých snů – žil jsem ve veliké nádobě, ve které platily zákony, které museli všichni obyvatelé této nádoby dodržovat. Po nějakém čase jsem se dostal mimo nádobu a v otevřeném prostoru jsem si vybíral jednu z nádob, kam se zase vydám. Jakmile jsem do nějaké vešel, zavřelo se za mnou víko a já zde musel určitý čas žít. Občas jsem narazil na nádobu, kde to bylo hodně divoké, tak jsem si říkal, že se raději zabiji, abych mohl do jiné nádoby. Z některých nádob se ale nedalo dostat ani smrtí. A když jsem byl mimo ty nádoby, nic moc tam nebylo, takže mě to po chvilce zase začalo táhnout do některé z dalších nádob.

Pozornost ve snech

Zhruba před rokem se mi vrátila schopnost si ve snech uvědomovat, že zrovna sním. Souvisí to nejspíše s bdělostí během dne (dříve jsem to dělal jako techniku pár minut denně, teď už se to začíná dít tak nějak úplně samo a jakoby na pozadí po celý den - při zábavě, při práci, zrovna teď, apod.).

V nočních snech zpravidla nevím, že se jedná o sen, ale dělám stejnou činnost jako během dne – vše pozoruji, analyzuji, medituji si. Pokud je děj snu neutrální, zpravidla je tam pouze pozorování. Pokud se tam ale objeví nějaký nesmysl, nebo situace, která vyžaduje abych ji nějak řešil, či z ní mám negativní pocit, uvědomím si zpravidla (ne vždy), že se jedná jen o sen.

Před časem jsem prováděl ve snu různé činnosti a během toho věděl, že zrovna sním. Dnes si navíc během snu vybavuji i „běžnou realitu“ ze dne. A pak dochází k zajímavým paradoxům.

Zajímavá je také zkušenost, kdy mám pozornost celou noc. Stalo se mi to občas, když jsem měl například málo místa na spaní, spal jsem na hodně tvrdé podložce apod. Ráno jsem měl pocit, že jsem vlastně nespal, že jsem byl celou noc vzhůru - ale současně jsem byl odpočinutý a vyspaný.

To o čem se mi zdávalo a zdává jsou někdy nesmysly, ale někdy se nad tím zamyslím a něco zajímavého si na sebe uvědomím. Tak i tak nekladu hlavní důraz na obsah snů (snáře nečtu), ale spíše na samotné tvoření snů - věnuji pozornost tomu principu, který si ty sny uvědomuje, na tu samotnou schopnost ty sny pozorovat apod. To je to, co mě opravdu zajímá.

Denní snění

V obdobích, kdy hodně medituji, se mi někdy děje něco zajímavého. Jak jsem si ve snech začal uvědomovat jejich zdánlivou skutečnost a po probuzení jejich neskutečnost, začal jsem takto vnímat i činnosti během dne. Ráno si zamedituji a ponořím se tak do stavu, kdy všechno jakoby pozoruji a pak jdu a pracuji, bavím se apod. Ale stále to jakoby pozoruji a když se dívám po lidech okolo, je to úplně stejné jako v mých snech. Já třeba stojím a jsem v klidu a lidé okolo berou všechno vážně, stejně jako v mých snech. Někdy se zamyslím a mám během dne dokonce i pocit, že jsem jen ve snu a ne v realitě.

V tomto stavu je vše okolo nádherné, dokonalé a nepociťuji nespokojenost. Teď, když toto píši, jsem v tomto stavu také. A pokud o tom začnu s někým mluvit, tak mě to tím jak mluvím/myslím/popisuji většinou zatáhne zpět a začnu realitu vnímat jako realitu, ne jako pouhý sen (záleží s kým mluvím a jak moc mi ten dotyčný jeho slovy připomíná přítomnost času, prostoru a všech možných konceptů).

A co je pro mě nejpozoruhodnější – stejně jako po probuzení zmizí děj snu a objeví se to čemu říkáme realita, podobně i večer mizí tato realita a objevují se sny. A sen z pohledu reality vnímám stejně neskutečně, jako realitu pozorovanou ze snu. O tomto jsem četl už kdysi dávno, ale docvaklo mi to až po několika praktických zkušenostech.

Probuzení se ze snu

Sny končí, mizí snový svět, já to vím, a vím také, že se blíží běžná každodenní realita, která se za chvíli vynoří. Tento stav mezi snem a realitou je nepopsatelný. Ono to ani není jak popsat, protože jedno skončilo a druhé ještě nezačalo. A i ten stav samotný si začnu vlastně uvědomovat až ve chvíli, kdy ho už ztrácím.

V tomto stavu se totiž snadno vynoří nějaká myšlenka, třeba že jsem v té a té místnosti. A pak třeba zapřemýšlím co je zrovna za den. Pak si uvědomím obě myšlenky a chci se vrátit zpět za myšlenky, ale to už nejde. Objeví se myšlenka, že to nejde, pak další, že to včera šlo, a pak další, že jsem v tom zase zamotaný, že je středa a musím něco zařídit a rázem se vytrácí nádherný stav a začne to být zase jen „normální“. A po pěti minutách to vnímám tak, že mám nesrovnatelně jiný stav, kde není tolik vnitřního klidu. Ale i tento stav je nesrovnatelný s tím, který přijde po dalších pěti minutách. A tak dále..

V souvislosti s tímto jsem objevil zajímavou věc. To jak moc budu během dne vědomý závisí hodně na tom, jak vědomý budu první hodinu po probuzení. A hloubka bdělosti v této hodině souvisí hodně s tím, jak budu bdělý prvních pár minut po probuzení. A to zase souvisí s tím, jak moc jsem bdělý během prvních pár sekund po probuzení. Jinak řečeno, ten stav se během dne snadno udržuje, ale složitě například v polovině dne navozuje, pokud jsem půl dne zamotaný v mnoha myšlenkách a představách.

Praktické příklady snů

Uvádím zde pro pobavení/ilustraci několik mých snů, které jsem si zapsal.

Výhra

Vždy se zasměji, když si vzpomenu na následující sen. Nedávno se mi zdálo, že jsem narazil na internetové stránky, kde jsem sázel a vyhrál tak několik miliónů. Trošku mě to zarazilo a díky tomu jsem si uvědomil, že to je jen sen. Pak jsem si ale na těch stránkách četl instrukce, jak si převést ty peníze na účet, a vše se zdálo v pořádku – měl jsem prostě velké štěstí a vyhrál velkou částku peněz. Četl jsem si v tom snu na internetu různé fóra a zdálo se, že tato firma opravdu peníze vyplácí na účet. Takže jsem si je mohl převést na účet, ale věděl jsem, že to je jen ve snu. Vše se ovšem zdálo neskutečně opravdové. Řekl jsem si, že sen ráno zmizí, ale ty peníze jsou v něm skutečné, takže by stačilo si je převést na můj účet co mám v běžném životě (napadlo mě, že i to během dne je jen forma snu, tak proč to tak neudělat). Říkal jsem si, že vím, že to je nesmyl, ale že když to udělám, a pak se probudím, dorazí mi ty peníze například jako omyl banky, nebo jinak podobným způsobem - že je prostě to během noci i to během dne jeden velký sen. Ve snu jsem ale neměl k dispozici číslo účtu, tak jsem se chtěl probudit, naučit se číslo účtu a pak se vrátit zpět do snu. Pak jsem si ale uvědomil, že jen málokdy se vracím do stejného snu. Sedl jsem si tedy ve snu k internetu a snažil jsem se najít způsob, jak se dostat k mému číslu účtu. Ráno jsem se tomu hezky zasmál.

Vlak

Jedu vlakem a medituji si (to není sen, to jedu vlakem) – po chvíli usínám a začnu mít sen, že jsem na nějakém ranči. Pamatuji si, že jsem jel vlakem, ale teď tam je ten ranč, vím tedy, že se jedná jen o sen. Vše vypadá na tomto ranči skutečně - tak si tam tak začnu žít, řeším různé situace a sleduji jak na to reagují „snoví lidé“. Pak mě napadne, kde je už asi vlak - probudím se ze spánku, rozhlídnu se a vidím, že je to nudné sedět jen ve vlaku a koukat se z okna, tak si lehnu a vrátím se zase do stejného snu, který mě třeba napadne si „přetočit“ opět na jeho na začátek a řeším stejné situace jiným způsobem – a opět sleduji, jak na to reagují „snoví lidé“.

Písemka

V mých snech vypadá všechno skutečně, ale přitom vím, že to je jen sen a až se probudím, že to vše zmizí. Vím například, že musím ráno někam odjet - ale ve snu musím napsat písemku a nejsem na ni naučený. Vím, že už mám dávno vysokou za sebou a je to jen sen, že až se probudím, že to vše zmizí. Ale když tu situaci ve snu pozoruji, vypadá skutečně. Zdá se mi, že budu mít problémy, pokud písemku nenapíší. Ale já vím, že to je jen sen, a tak jen tak sedím a připomínám si, že přestože to vypadá skutečně, je to jen sen, a jsem klidný.


01.05.2007: Ležím v dřevěné místnosti, je nás tam víc, v ruce mám nějakou zbraň. Nejde dost dobře poznat jestli někoho „lovíme“, nebo se před někým ukrýváme. Plazím se po zemi a chci vystřelit na někoho opodál. Tuším, že pokud se zvednu a vystřelím, budu postřelen. Zvedám se a slyším výstřel. V té chvíli umírám. Začínám si to uvědomovat a různě se převaluju po zemi. Přichází zvláštní pocit, kdy mi přijde, že bych si mohl „vyzkoušet" stav po smrti, ale to v té chvíli nechci. Tak se jen chvíli převaluju a pak se probudím ze snu.

15.09.2007: Pustil jsem si mantru ÓM od Sedláčka a šel spát. Ve snu se mi zdálo, že dělám státnice a že jsem zkoušen lidmi, kteří si celou dobu pobrukují dokolečka ÓM. Pamatuji si, že jsem si v tomto snu pomyslel, že to zpívají hezky, že to zní úplně jako ÓM od Sedláčka. Že to je sen mi ale v té chvíli nedošlo. To stejné se mi občas děje, když poslouchám Eduarda Tomáše. Medituji nad jeho slovy a pak jakoby usnu, ale jsem hezky vylazen, je tam jemná samovolná bdělost, a když se mi pak zdá o nějakém člověku, vnímám to jakoby Eduard Tomáš mluvil skrze ty lidi.

23. 09. 2007: Ležím a poslouchám přednášku Eduarda Tomáše a najednou nějak procitnu a uvědomím si, že jakoby jdu po kosmické hudbě a pohubuju se přitom ze strany na stranu (vnímal jsem to jako by ta kosmická hudba byly právě ta slova Eduarda T.). A pak jakoby ta hudba zmizela a já se propadl a úplně to se mnou škublo a já se probral.

26. 09. 2007: Někdo mi střílel do hlavy pistolí a já se smál. Potom jsem si uvědomil, že asi umřu a těšil jsem se, jaký to asi bude pocit. Pak následovalo probuzení ze snu a já měl dojem, že smrt není konec, ale jen přeměna – že následuje po smrti probuzení, stejně jako po tomto snu, probuzení do něčeho více skutečnějšího.

28.09.2007: Jsme v nějakém domě a hrajeme divadlo a ani o tom nevíme. Pár vědoucích si s námi takto hraje. My děláme nějaké věci a myslíme si, že to je realita, ale všechno to je sehrané. Já tam chodil oblečený jako mnich.

09.10.2007: Je nějaká hodně podivná doba. Já a ještě nějaká holka jsme ve vězení, nebo tak něco. Ta holka komunikuje telepaticky s nějakým vyspělým robotem. Ten je nadmíru inteligentní a nadčasový. Já na toho robota umím přesunout vědomí, takže ona ho řídí a já ho můžu prociťovat. Má velikost člověka, ale je poloprůhledný, vyroben z nějakých supermateriálů. Robot pak vejde do nějakého podivného stroje, kde ho to rozebere a roztaví a pak to z něj vyrobí miliardy jakoby žhavých lidí – takoví golemi. Ti pak prochází vodou a tím se zchladí. Jdou asi zachránit Zemi, všude lítají ještěři a ti loví ty golemy. Pak se ale stanu vědomím jednoho z těch golemů, a nemůžu v sobě přijmout to, že mám být sežrán ještěrem. Vím, že jsem jednoduchá bytost, ale bojím se být sežrán, nechci umřít - nevím, jak z toho uniknout, protože je mé vědomí pevně ztotožněno s tím, že jsem skutečně jen robot.

22.10.2007: Mám sny i během dne. Zavřu oči a vidím různé scény a krátké sny. Velmi zajímavé.

23.10.2007: Podobný stav, jako když jsem se před pár lety věnoval astrálnímu cestování. Zmizelo mé fyzické tělo i celý svět a nějaká bytost, která bylo jakoby všude okolo mně mi něco říkala. V té chvíli jsem si říkal, že to je něco strašně důležitého a jemného. Pak se její hlas začal pomalu ztrácet. Na to, co mi "říkala" jsem si nedokázal vzpomenout.

03.11.2007: Od 6 do 9h ráno jsem byl vzhůru. Pak jsem se natáhl a relaxoval. Po chvíli jsem se podíval na mé ruce a když jsem je přiblížil k sobě, viděl jsem jak mezi nimi proudí jasně černé nitky. Když jsem je dal ještě více k sobě, vznikalo něco jako silné světlo a mnoho energie. Na chvíli sem pak usnul a pak otevřel oči a nitky tam nebyly. Asi se jednalo jen o nějaký sen/vizi.


Vloženo: 17.09.2008

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 1
poslední: 11.06.2010 09:51

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Domníval jsem se, že se učím žít, ale mezitím jsem se učil, jak umřít. (Leonardo da Vinci)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Sexuologická poradna a efektiv..
komentářů: 9, poslední: 25.01.2017
Nemám motivaci k žití
komentářů: 35, poslední: 21.02.2017
Takže na Měsíci nikdy nikdo ne..
komentářů: 18, poslední: 2.07.2016
Občas mě život nebaví...
komentářů: 10, poslední: 23.02.2017

Duchovní, či jinak zajímavé fi..
komentářů: 241, poslední: 17.02.2017
Alkohol / cigarety / káva / př..
komentářů: 3, poslední: 12.02.2017
Hodnota IQ, inteligence, ...
komentářů: 9, poslední: 29.01.2017
Satsang with Mooji
komentářů: 66, poslední: 14.01.2017
Géniové a jejich vztah k tzv. ..
komentářů: 10, poslední: 12.01.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 27, poslední: 12.01.2017


Anketa

Přejídáte se v poslední době?
-> -> ->
Celkem hlasovalo: 3586

Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0