Život je fajn, když přijdeme na to, jak ho žít

sestavil: Václav

Jsem nějaký nachlazený, tak dnes jen tak polehávám v posteli a mám chuť něco sepsat. Uvádím pár věcí, které mi v životě zafungovaly a ledacos ulehčily. Třeba to někomu taky něco dá. Nemusíte mi psát, že se vám tento článek líbí, nebo nelíbí - prostě si z něj jen odneste to dobré.

Třeba si tento text za pár let přečtu a zasměju se tomu, jaké nesmysly jsem dříve řešil.

Okolní lidé jako veliké zrcadlo

ZrcadloZjistil jsem, že vidím sám na sebe jen z mé vlastní, velice omezené perspektivy. Každý člověk je jiný, proto i moje projevy vidí ostatní lidé přes jejich pozorovací a hodnotící systém jinak. Proto můžou jiní vidět i věci, které já sám na sobě nevidím vůbec. Toto zjištění mi mnohdy ušetřilo mnoho času a úsilí. Dříve jsem vyhledával pouze ty, se kterými je mi dobře a od těch ostatních jsem prchal. Nedávno jsem si uvědomil, že právě ti, kteří působí negativně, mi můžou pomoci nejvíce, protože se svým chováním a jednáním dotýkají míst, kde to ještě nemám vyřešeno nebo ujasněno.

Kdybych byl naprosto srovnaný, nikomu se nemůže podařit mi zhoršit náladu. Dlouho jsem přemýšlel, proč tolik mystiků tvrdí, že je svět pouze zrcadlo naší mysli. Mají v podstatě pravdu, protože my nevidíme svět okolo nás, ale spíše to, jaký názor si udělá na svět naše mysl, prostřednictvím našich smyslů a zkušeností.

Když to převedu na lidi okolo nás, tak se v podstatě každý člověk chová nejlépe jak dovede, a to, že se k jiné osobě chová tak a tak, je jen důsledkem toho, jaká ta druhá osoba je.

Také vás udivuje, jak je složité si o někom cokoliv myslet? Když se nad tím zamyslím, sobě rozumím trošku a ostatním vůbec. Někdo něco řekne, napíše, nebo se nějak zatváří a já to nějak pochopím. Často ale později zjistím, že to myslel úplně jinak. Velice udivující je to u lidí, o kterých si myslím, že je znám velice důvěrně. Proč je tomu tak je celkem logické - ostatní lidi nevidím takové jací ve skutečnosti jsou, ale pouze v takové podobě, jakou představu si o nich udělám na základě svých zkušeností a svého momentálního rozpoložení. Takže je mnohdy lepší, všechny lidi a celý svět okolo jen tak pozorovat a nic si nemyslet.

Klaun a židle

Někde jsem četl zajímavou myšlenku (myslím, že to byl Eduard Tomáš). Psalo se tam, že náš život je v podstatě balancování na židli, která má 3 nohy: materiální, mentální a duchovní. Autor také uváděl, že materiální nohu má většina lidí vyvinutou velice dobře, s mentální je to už horší a ta duchovní mnohdy chybí úplně. A ti co se začnou vyvíjet duchovně, začnou často opomíjet nohu materiální. Tento model se mi líbí.

Stejně jako jedinci, vyvíjí se postupně i celá společnost, kterou tito jedinci tvoří. A tak je celá společnost svým způsobem jen klaun, který balancuje na veliké židli o třech, různě dlouhých nohách. Taky mi přijde, nevím proč, že se poslední dobou zvedá vítr a klaun to má stále těžší a težší. A pokud chce někdo klaunovi pomoct, musí začít sám u sebe a jít tak okolí příkladem.

Můj současný názor na celé duchovno: Každý člověk je v podstatě osvícený tvor, jen o tom neví. Má na sobě spoustu slupek, které ho postupně obrostly. Slupkami jsou jeho předsudky, závislosti apod. Za hlavní smysl života považuji odstraňování těchto slupek (nejdříve to jde ztěžka, ale pak to člověka začne i bavit). Na ty nejhrubší slupky pomůže morální zušlechťování a když se od nich člověk očistí, může začít meditovat a tím odstraňovat i slupky méně hrubé. Postupně střídá různě pokročilé techniky a s tím ubývá i množství slupek kolem něj. A když už je těch slupek hodně málo, vykašle se na všechny techniky a jenom "je".

A podle výpovědí různých mistrů to vypadá, že pak jednou z ničeho nic přijde osvícení a on zjistí, že byl osvíceným vždy, jen to nevěděl. Stav osvícení popsat nejde, takže pokud se osvíceným někdo stane, může jen rozdávat rady, popisovat jak je to blažený stav a každý si musí stejně pomoct sám. Nevím proč jsme se zamotali do svých slupek a proč je tak těžké je odstraňovat, ale tato myšlenka mi přijde jako dobrý návod pro ty, kteří se sebou chtějí něco dělat.

Práce na sobě

Vypozoroval jsem sám na sobě, že pokud je mi špatně, jsem nemocný, nebo jsem v depresi, začnu lépe vidět jakoby zvenku na své problémy, bloky, závislosti, předsudky a místa, kde bych na sobě měl ještě zapracovat. Vzhledem ke špatné a depresivní náladě či nemoci, nemám ovšem potřebnou sílu to změnit. Pokud se mi po nějaké době udělá lépe, získám schopnost si ty věc změnit. S lepší náladou ovšem postupně mizí ony problémy a s tím i motivace k sebezdokonalování se, protože je mi prostě fajn. Nejlepší by asi bylo si psát seznam věcí co musím udělat, když je mi špatně - a až mi bude lépe, tak to pak realizovat. Na to jsem ale příliš pohodlný (alespoň prozatím).

Hodně taky záleží na tom, s kým se stýkáme. Dříve jsem trávil svůj volný čas pouze s rodinou a lidmi, kteří se mnou chodili do školy. Jednoho dne jsem se nad tím zamyslel a z většinou z nich jsem si neměl málem co říct. Tak jsem byl dále raději sám a věnoval se tomu, co mi něco dávalo. A ono se postupně objevili noví kamarádi, se kterými už mi bylo mnohem lépe. A po čase jsem navštívil své staré kamarády a zjistil jsem, že jsou celkem fajn. To jen já jsem měl v hlavě špatně nastavené filtry, přes které jsem je viděl negativně.

Spousta lidí si také myslí, že když potkají někoho, s kým si mají co říct, je to kamarádství na celý život. Každý se ovšem vyvíjíme a pokud si předáme to, co jsme si měli předat, přijdou zase další a další kamarádi.

Partnerské vztahy

Výchova a prostředí, ve kterém jsem vyrůstal mi dává jasně najevo, že by to mělo fungovat nějak takto: člověk potká dříve nebo později tu pravou (toho pravého), začnou se spolu scházet, pak přijde svatba, potom děti a vše je jak má být. To stejné prostředí mi ale dává jasně najevo, že tento model často vůbec nefunguje. Denně slyšívám věty jako "rozešli jsme se", "rozvedli jsme se", "přestalo nám to fungovat". Dříve jsem si myslel, že stačí potkat člověka, který je na tom "vývojově" podobně jako já a vše bude v pořádku. Později jsem si uvědomil, že každý se dále vyvíjí, takže ti dva musí mít i podobnou tendenci se někam dále posouvat. Když vezmeme v úvahu, že do jiného člověka v podstatě mnohdy stejně nevidíme, je jedinou jistotou se na nikoho nevázat. Je to ovšem to pravé? Asi jak pro koho. Optimální obecné řešení neexistuje a každý si to musí zařídit po svém. Já to teď řeším tak, že to prostě neřeším a nechávám to všechno tak, jak to je. A ono je to fajn.

A opravdová láska? Pokud píši o lásce, jsou to už jen slova. Láska... myslím, že je to stav, kdy někomu jde o dobro někoho či něčeho, nemyslí přitom vůbec na sebe a nečeká žádnou odměnu. Uvedu příklad z mého života. Měl jsem přítelkyni, která se se mnou rozešla. Když si našla někoho jiného, měl jsem velikou radost, že potkala osobu, se kterou se cítí fajn. Když se se mnou rozešla jiná přítelkyně a po nějaké době si našla někoho, s kým ji bylo lépe, byl jsem na ni naštvaný. Řekl bych, že to co jsem cítil v prvním případě byla láska, v druhém případě jsem myslel hlavně na sebe a chtěl sem prostě jen někoho mít. Obdivuji ty, kteří dokáží rozdávat velkou neosobní lásku všem bytostem okolo nich.

Otázky bez odpovědí

Dříve jsem míval spoustu otázek. Když jsem pátral v knihách a mezi lidmi po odpovědích, nacházel jsem jen další a další otázky. V jednu chvíli jsem se z toho skutečně málem zbláznil. Dlouho jsem si myslel, že hledám odpovědi na nesprávných místech, ale postupně jsem zjistil, že byly spíše špatně položené samotné otázky. Nyní už žádné otázky víceméně nemám a jen tak pozoruji, jak se vše okolo samo vyvíjí a tu a tam se nad něčím zamyslím, abych si poupravil svůj nesprávný názor.

Otázky typu "jaký je smysl života", "proč se děje to a to", nebo se například snažit o pochopení nadsmyslového vnímání rozumem, to nikam nevede. Jak jsem také dále zjistil, pokud vznikla nějaká otázka v mé hlavě, nemá moc význam hledat odpověď jinde, než u sebe. Člověk si může vyslechnout názory ostatních lidí, ale odpovědět si musí stejně nakonec sám.

Za své nemoci si můžeme sami

Myslím si, že nemoci jsou od toho, abychom si něco uvědomili. Pokud je někdo nemocný, má to jistě nějakou příčinu. Nechci se zde zabývat karmickými příčinami nemocí, kterými můžeme vysvětlit různé vrozené vady apod. Přesto mi teorie karmy přijde jako nejlogičtější vysvětlení mnoha situací. Já se ovšem snažím pohybovat v přítomnosti a je mi v podstatě jedno, zda reinkarnace existuje nebo ne. Tak i tak vidím na sobě i jiných, jak si zbytečně ničíme své zdraví. Když se například opiji, mé tělo mi dá druhý den jasně najevo, že něco nebylo v pořádku. Pokud se málo obleču a onemocním, je nemoc velká šance se z této situace poučit a příště se obléct více. Pokud jsem línej si zajít k zubaři, přestože to nějaký můj zoubek potřebuje, co jiného můžu čekat, než že se ten zoubek po nějaké době zase ozve. Při bolesti hlavy se zamyslím, a často zjistím, že jsem celý den nepil žádné tekutiny a tělo se mi takto připomíná. Když za mnou někdo přijde a začne si stěžovat jak ho bolí záda a na otázku, zda sportuje, mi řekne, že vůbec ne - že ho sport absolutně nebaví, se toho moc říct nedá.

Zjistil jsem také, že je skvělé si každé ráno zacvičit. Mylím, že je jedno, jestli je to pozdrav slunci, pět tibeťanů, nebo cokoliv jiného. Ať si každý vybere to, co ho baví. Já si vybral tibetské cvičení Lu-jong, které jsem se naučil od lama Lobsanga, když byl v Praze. Důležitá je pravidelnost. Takže si dávám toto cvičení téměř každé ráno. Je to pouhých 15-20 minut, ale mé tělo má naučené, že je mu po tomto cvičení mnohem lépe. Nepátrám po tom, proč mi to tak funguje, prostě si jen každé ráno zacvičím.

Dostatek spánku

Během vysoké školy jsem dělal všechno možné, často na úkor spánku. Jak jsem málo spal, byl jsem pak unavený a místo toho, abych se dospal, seděl jsem raději celé hodiny u pc, nebo si šel někam zatančit. Přes víkend jsem se občas dospal a tak to bylo stále dokola. Přes den jsem nikdy nespal, protože mi doma říkali, že přes den se nespí. Nyní když sem unavený, tak se prostě na chvilku natáhnu. Mnohdy stačí dvě hodiny a člověk pracuje efektivněji, všechno je pak veselejší.

Taky jsem zjistil, že strašně záleží s jakou náladou usínám. Pokud před spaním řeším nejrůznější problémy, zdají se mi divné sny a také ráno si nepřipadám dvakrát svěží. Pokud před usnutím relaxuji/medituji, stačí mi daleko méně spánku a rána jsou pak mnohem veselejší.

Vše co chceme, stane se jednou naší realitou

Na první pohled to tak nevypadá, ale když se zamyslíte nad celým svým životem, je to přesně tak. Vše co jsme kdy opravdově chtěli, to máme. Problém je, že mnohdy stále dokola myslíme na to co nechceme a na naše problémy.

Vesmíru je vcelku jedno jestli máme pozitivní, či negativní přání. Plní nám jednoduše všechny. Když si někdo stále dokola říká "chci být jednou šťastný", splní se mu to a každé ráno se budí s pocitem, že "bude jednou šťastný". Mnohem lepší je ovšem říkat si "nyní jsem šťastný". Pokud cokoliv chceme, přitáhneme si do svého života situace a lidi, kteří nám pomohou toho dosáhnout. Myšlenku vytvoříme okamžitě, vesmíru to ovšem chvíli trvá, než nám dá to, po čem toužíme. Chce to tedy někdy hodně trpělivosti a taky vhodně volit naše přání.

Na mnoha místech můžeme najít radu "Žijte v TEĎ". Myslím, že se jako lidé často trápíme právě proto, že se neřídíme tímto doporučením. Spousta z nás se ve svých představách pohybuje neúměrně hodně v minulosti nebo budoucnosti. Minulost a budoucnost přitom není skutečná a v podstatě ani neexistuje. Je to jen hromada našich vzpomínek, myšlenek a představ. Má význam se trápit kvůli vzpomínce na minulost, nebo stále jen snít o vzdálené budoucnosti? Myslím, že ne. Pravdou je, že jsme v podstatě otroky své minulosti a pány své budoucnosti. Co jsem si ale po dlouhá léta příliš neuvědomoval je to, že vše co nás v budoucnosti potká, můžeme ovlivnit jedině teď. Život je jen sled spousta malých teď.

Štěstí bez zjevné příčiny

Jednou jsem si položil otázku, zda jsem šťastný. Začal jsem analyzovat celý můj život a zjistil jsem, že šťastný jsem. Chvíli z toho, chvíli zase z něčeho jiného. Současně se mi ale vybavilo spoustu míst, kdy jsem si dvakrát šťastný zrovna nepřipadal. V čem je problém? Pokud hledáme trvalé štěstí, nic ze světa kolem nás nám ho nepřinese. Peníze, partner, dům, auto.. to vše je pěkné, ale také to není to pravé. Když je někdo například dlouho bez partnera a stále jen přemýšlí, že je škoda, že je sám, časem se mu toho nakupí v hlavě tolik, že to může začít vidět jako veliký problém. Když pak někoho potká, není to štěstí z nového partnera, ale pouze ubude nakupeného smetí v hlavě. Jaképak trvalé štěstí způsobené partnerem? On má prostě jen radost, že není sám. Čím více bude pak ten člověk šťastný z toho, že má skvělou polovičku, tím více se bude trápit, pokud jejich vztah něco přeruší. Myslím, že nejlepší je být šťastný jen tak bezdůvodně a vše okolo brát jako děj nějakého filmu, nebo snu.

"Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou." (Dalajláma). Je to přesně tak. Malý stres je super, člověk ví, kde na sobě má ještě zapracovat. Ale trápit se kvůli čemukoliv delší dobu nikam nevede. Někdy se přistihnu, že o něčem dlouze přemýšlím a pak si vzpomenu na slova kamarádky: "Neřeš to!" A ono to pomáhá. Někdy jsou úvahy a analýzy potřeba, často jsou ale naprosto zbytečné.


Vloženo: 2.11.2007

KOMENTÁŘE

počet komentářů: 21
poslední: 6.10.2015 13:59

SOUVISEJÍCÍ STRÁNKY


Přihlášení

Login:
Heslo:

K zamyšlení

Zkuste, kolik uděláte kroků? Jenom jeden. Dva najednou učinit nemohu. Zkuste to. A jeden krok nemůže mne unavit. (František Drtikol)
- zkuste štěstí a seznamte se!
- meditace, přednášky, semináře
- Praha, Brno i další místa v ČR
- prodej nebo darování tibetské houby
- nabídka knih na prodej
- nabídka spolubydlení
- prostory pro různé akce


Mayské kultury
komentářů: 0
Jen tak o ničem
komentářů: 5, poslední: 18.01.2017
Archetypy - obsahy kolektivníh..
komentářů: 7, poslední: 18.12.2016

Satsang with Mooji
komentářů: 66, poslední: 14.01.2017
Géniové a jejich vztah k tzv. ..
komentářů: 10, poslední: 12.01.2017
Šťastný a naplněný život
komentářů: 27, poslední: 12.01.2017
Ayahuasca v ČR
komentářů: 47, poslední: 8.01.2017
Ztuhnutí a vibrace při usínání
komentářů: 89, poslední: 5.01.2017
Sublimační (podprahové) nahráv..
komentářů: 6, poslední: 2.01.2017



Copyright © 2007-2017: Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Přidávání článků | Diskuzní fórum | Seznamka HARMONIE | Kontakt | RSS 2.0