Zrcadlo

„Tak jaké jsou dnešní bojové úkoly?“ zeptal jsem se, a odsunul jsem prázdný talíř. Svému hlasu jsem se snažil dát bodrý tón. Moc se mi nezdařil.

„Podlahy, od patra až po sklep,” odvětila má žena, a její hlas nepřipouštěl žádnou diskuzi. Očekáváme hosty, z mé strany, takže mi nezbývalo než vzdychnout, odebrat se do prádelny pro kýbl a hadr, a nastoupit do práce.

Stmívalo se. K šetrnosti vedený již po mnoho let jsem se bez rozsvícení tápavě vyštrachal do patra. Otevřel jsem první dveře a.. za nimi stál chlap!

Ještě jsem se na celém těle třásl, když žena prohupkala kolem mně a rozverně mi šeptla do ouška:
„Zas ses lekl zrcadla?”

A pak, když už jsem vkleče utíral nejzazší kout, mi z koupelny připomenula:
„Zapomínáš, starouši. Ale to nevadí, vždyť brzy budeš dědek, opravdový.”

Snacha je kulaťoučká jako meloun a syn pro jistotu zaparkoval můj vůz před svým domem.

Další texty od tohoto autora lze nalézt na adrese: http://www.saspi.cz/autori/edvin

Vloženo: 22.08.2008

počet komentářů: 1
poslední: 17.03.2012 15:01